Hingisová? Změnila jsem názor, říká Hlaváčková

Co všechno jste si prožila po včerejším semifinále?

Já jsem ten zápas dohrála celkem v pohodě. Myslela jsem si, že je to ne naražené. Pak jsem se po zápase vysmrkala a natekla mi krev pod oko. Hrozně jsme se s doktory vylekali a jeli jsme okamžitě do vesnice. Tam jsem si dala jen proteinovou tyčinku a hned jsme vyrazili do nemocnice, kde jsme byli do pěti hodin ráno. Povolali všechny možný doktory, byl to neuvěřitelný servis. Úplně jsem koukala, kdo byl všechno ve tři ráno vzhůru. Zjistili, že mám frakturu na očním oblouku. Napuchlina mi vlastně držela oko tam, kde je. Měla jsem velké štěstí, že bylo oko v pořádku. Měla jsem radost, ale když mi doktoři před spaním řekli, že se uvidí, jestli se to nebude muset operovat, tak to mě trochu vyděsilo.

Uvažovala jste, že byste dnes nenastoupila?

Do dvanácti hodin jsem si vůbec nedokázala představit, že bych šla hrát. Všichni doktoři mi řekli, že rozumí tomu, že chci jít hrát, ale že mi to vůbec nedoporučují. Řekli, že je to na mně, že mi to nemůžou zakázat. Já jsem do toho šla.

Rozhodla jste se sama?

Ano, sama. Lucka řekla, ať nehraju. Všichni mi to říkali. Pak by mi to ale bylo líto, kdybych nenastoupila.

Je to pro Vás tak výjimečná událost, že to nešlo vypustit?

Já jsem to prostě riskla. Jsme holt sportovci a hrajeme se zraněním. Na začátku jsem nastoupila, byla jsem uvolněná, nic moc jsem od sebe nečekala, spadlo mi tam i pár míčů. Dostaly jsme se do vedení, ale chyběl mi takový ten celkový přehled na kurtu. Nemohla jsem na ty míče moc reagovat.

Měla jste strach?

Samozřejmě. Každý míč, který letěl kolem mě, tak jsem se bála. Věděla jsem, že kdyby mě náhodou trefil, tak by to mohl být velký průšvih.

Vnímala jste to při hře?

Já jsem byla dnes hodně měkká. Nemohla jsem tlačit do servisu, nemohla jsem si heknout do úderu, protože jsem věděla, co ten tlak v obličeji vytvořil za obrovskou bublinu. Spíš jsem to tam tak šolíchala. Doufala jsem v zázrak, který se ale nestal.

Nezměnila jste trochu názor v tom, že to byla od Martiny Hingisové nechtěné?

Trochu ano. Na kurtu, jak jsem to nevnímala, protože jsem se starala o oko, tak jsem si myslela, že to byla automatická věc, která se v deblu stává. Pak jsem si to ale  pouštěla znova a jestli někdo na světě ví, kam poletí úder, tak je to ona. Trefila to přímo do mě. Já jí to vyčítat nebudu. Spíš si myslím, že ta její následná reakce nebyla úplně příjemná. Nemyslím si, že by se měla starat o to, jestli mám dostávat medical time out nebo ne. Možná by spíš měla přijít za mnou a omluvit se nebo se zeptat, jestli jsem v pořádku. Přeci jen mimo kurt jsme kamarádky. Musím říct, že mě to docela zklamalo.

Ona se vyptávala, proč si berete time out?

Ano, supervizorka mi říkala, že jí dokonce musela oznamovat, kdy začíná a končí, aby prý nevystydla.

Nebylo to takové sebetýrání pouštět si ten záznam ještě jednou?

Já jsem si to pustila jen jednou (smích). Mě jen zajímalo, kam mě to trefilo. Měla jsem pocit, že mě to trefilo dovnitř oka.

Může být na sebe člověk určitým způsobem hrdý, že to zvládl?

To asi ne. Myslím si, že doktoři jsou tu od toho, aby se poslouchali. Já jsem to riskla a snad to vyšlo a bude to v pořádku. Doufám, že budu v pořádku na US Open, to je nyní  pro mě priorita. Je to velký turnaj a já jsem se bála, abych o něj nepřišla.

Měla jste bolesti?

Právě, že moc ne. I proto jsem nastoupila. Šlo vyloženě jen o ten otok a že špatně vidím. Mohla jsem dokonce i spát. To je prostě neuvěřitelný, co se včera stalo (úsměv). Lucka (Hradecká) hrála do dvou ráno mix, my pak hráli ve dvě hodiny odpoledne. Vůbec nechápu, jak se to může stat na takovém turnaji jako je olympiáda.

Jak moc ta událost mění zážitek z olympiády?

Je to docela hustá historka, asi na to nikdy nezapomenu, že jsme měly na raketě zlato a stříbro a najednou je z toho brambora. K tomu ještě to zranění, kvůli kterému budu muset jet domů a řešit operaci. Tohle by nevymyslel asi nikdo.