Chtěla jsem zlato, ale bronz je skvělý, raduje se Kvitová

(Původní zpravodajství pro Tenisový svět z olympijských her v Riu)

Těžký je osud sportovce, zejména pak toho tenisového. Prakticky po celý rok se plahočí za úspěchy, ale pokud se nedostane do finále některého z turnajů, žádnou cenu do své sbírky nevybojuje. Na olympiádě je tomu jinak a poražené semifinalistky dostávají druhou šanci v boji o bronz. A této šance se chopila Petra Kvitová skutečně s vervou a bojovností jí vlastní.

Neměla přitom vůbec snadnou soupeřku. Z papírového hlediska mnohem těžší než v semifinále, ve kterém prohrála s Puigovou. Touha po medaili a vidina úspěchu však v Petře opět probudila onu pověstnou lvici, hecující se, bojující, nevzdávající žádný míček... Ve druhém setu se přitom zdálo, že Američanka převzala taktovku. Nestalo se tak. Rozhodující set Kvitová ovládla dokráčela pro kýženou medaili, jejíž hodnota je bronzová.

„Olympijská medaile patří mezi největší úspěchy, které se mi v kariéře povedly. Jsem hrdá, že jí můžu dovézt do Česka,“ těšilo českou tenisovou jedničku po zápase. „Chtěla jsem zlatou, ale i bronz je skvělý. Je to úplně jiné než další trofeje, třeba Fed Cup. Těžko se to porovnává. Pokud bych vyhrála zlato, určitě bych ho řadila na první místo. Takto ho dávám asi na stejnou úroveň.“

Po zápase se na tváři Kvitové objevily slzy, tentokrát ne ty smuteční, které ji trápily po prohraném semifinále. Ale slzy štěstí, které si v této sezoně tolikrát neužila. „Jsem ráda, že přišly. Medaile je pro mě taková satisfakce za ten celý rok, který nebyl hvězdný. Měla jsem tolik problémů, zranění a stále nemohla najít svůj nejlepší tenis. Jsem ráda, že jsem si ho schovala do Ria.“

Zkušená tenistka v Riu dokázala zapomenout na nepovedený rok, během něhož i vypadla z elitní světové desítky. Vyhecovat a namotivovat k úžasnému výkonu ji mohl i samotný olympijský turnaj, kde, dle svých slov, nehrála jen za sebe. „Tento druh turnajů miluju, hrát za Česko je pro mě vždy speciální,“ podotkla Kvitová.

Cesta za bronzovou medailí však nebyla snadná a obzvlášť po zklamání z prohraného semifinále bylo obtížné dostat svou mysl do takového stadia, aby se koncentrovala jen na následující utkání a zapomenula na, trochu nečekanou, porážku od Puigové.

„Včera to byl strašně náročný den. Nebylo jednoduché se s tím vypořádat, smutek byl obrovský a nedokázala jsem si představit, jak budu hrát o bronz. Usínala jsem s pocitem prázdnoty. Až při rozcvičení před zápasem jsem cítila, že jsem správně nabuzená, mám motivaci, a udělám vše pro to, abych získala bronz,“ popisovala znovunalezení své síly k boji na dvorci.

V utkání s Keysovou vyhrála první set 7:5 po brejku v jedenáctém gemu, ale druhá sada ji vůbec nevyšla a po porážce 2:6 mohla být psychicky dole. Jenže opak se stal pravdou, stačilo pár míčků a Kvitová začala dominovat, vedla 4:0 a nakonec zvítězila 6:2 po proměnění čtvrtého mečbolu.

„Myslím, že zápas se vyvíjel hodně solidně a od začátku to bylo jen o jednom brejku. Obě jsme výborně podávaly, rozhodl asi první gem ve třetím setu. Klíčem k výhře byl dobrý servis, chtěla jsem hrát do jejího bekhendu. Nebyla jsem ani moc nervózní, možná i proto, že jsem na papíře nebyla favoritkou. Byla jsem klidná a čekala trpělivě na možnost, kdy ji budu moct brejknout,“ hodnotila samotné utkání Kvitová.

Šťastná a usměvavá Petra Kvitová jako bronzová olympijská medailistka? Obrovský úspěch, na kterém se, dle české tenistky, podílelo mnohem více lidí než jen ona sama a v rozhovoru jim neopomněla poděkovat. „Určitě hlavně mému týmu. David Vydra toho se mnou zvládá hodně a asi to občas není úplně jednoduchý. Taky Petr Pála to tady s náma všema sám zvládá na výbornou. Doktorům, kteří mě dávají po každém zápase dohromady. Honzovi Železnému, který poctivě fandil, i dalším.“

Co nyní na českou hráčku čeká? V Riu by ráda ještě chvíli zůstala, než se vydá do Spojených států na další sérii turnajů, které budou zakončené na US Open. Zejména návštěva sportovišť a vyhlášených míst by měla být takovou malou oslavou zisku medaile. Sama totiž v náročném programu prozatím příležitost povzbuzovat své krajany neměla. „Vždyť já nikde nebyla. Ani na Copacabaně, ani na žádným jiným sportu,“ vyjádřila přání si užít olympijský den jako fanoušek.