Už žádný trenér z Česka. Jsou dost negativní, myslí si Plíšková

Na US Open letos hraje v jiné pozici než loni: bez pozice světové jedničky a bez tlaku z finálové obhajoby. I menší tlak (ve srovnání s loňským rokem) Karolíně Plíškoví prý prospívá. „Loni jsem byla jako jednička nervózní. Letos je ten tlak menší, i když mám sama na sebe pořád vysoké nároky,“ říká.

Plíšková hovořila i o návratu radosti z vlastního tenisu. Po novými trenéry se už nemusí do tréninku nutit. „Je to lepší, i když jsem párkrát prohrála. Teď se víc těším na tréninky, nasazení je vyšší, což je základ,“ hovoří o aktuální spolupráci s Martínezovou a Stubbsovou, které shledává o poznání pozitivnější než její předchůdce.

„Proto jsem se rozhodla, že už nebudu mít českého trenéra. Mám okolo sebe velmi pozitivní lidi. I když se něco nepodaří, jdu trénovat a učit se něco jiného. Nechci hned lítat v nebi, ale cítím se mnohem šťastnější,“ říkala v New Yorku, kde zvládla první kolo.

Pozitivně laděná Martínezová ale pomáhá svými zkušenostmi především na kurtu…

V čem je ale lepší než její předchůdci po tenisové stránce?
Za těch pár dní, co jsem s ní (čtyři nebo pět dní), si myslím, že mi dala hodně. Strašně maká na svojí straně kurtu, ale zároveň nenechá ani mě vypustit jedinou minutu tréninku. To je to, co potřebuji. Ty její drily mi také pomáhají, ve Španělsku si takovým tréninkem asi prošel každý, takže o tom dost ví. Chce zlepšit moji práci nohou. To chce každý. (směje se) Hodinu nebo dvě na kurtu ode mě chce tvrdou práci, na kurtu musím jít na sto procent. S tím jsme měla někdy problém.

Opravdu už u vás nemají čeští trenéři šanci? Napořád?
Třeba se časem objeví někdo nový. To kolečko trenérů, které se tam protáčí, toho už nechci být součástí. Už jsem o tom přemýšlela loni, pořád tam ale byl Tomáš (Krupa, pozn.), kterého jsem chtěla zkusit. Teď tam nění nikdo, koho bych chtěla. Češi jsou dost negativní, nároční a na sebe přísní. Neříkám, že je to něco špatného, já jsem taky taková. Někdy je to i dobré, ale trochu srandy a lehkosti na tom tréninku někdy pomůže. Neznamená to ale, že na to budu nějak kašlat. Právě ta pozitivní nálada mi tam chyběla, teď jsem ji získala zpět.

Cítíte, že se vám podařilo najít klid? Z Martínezové na kurtu vyzařuje pohoda…
Nejen z ní, i z Rennae, se kterou jsme byla v Montrealu, Cincinnati i New Havenu. Obě nepanikaří, a hlavně jsou pozitivní. Rennae mě zná, jelikož jsem s ní byla i loni. Pozná, kdy jsem v pohodě a trochu víc si to užívám. To jsem dlouho hledala, vrací se tam i radost z tréninků. To je základ. V zápase se vždy kousnu víc, když jsem se trápila v tréninku, byl to problém. Proto jsem si vzala obě. Jsou to pohodářky, máme srandu. Funguje to, i když je tam ten cizí jazyk.

Kolotoč změn u vás doplňuje i změna osobním životě. Co se změnilo po svatbě? Cítíte se šťastnější a spokojenější?
Šťastná jsem byla už před tím. Tohle byl jen další krok, který jsme chtěli oba udělat. Vždyť už jsme spolu tři roky. Jsem šťastná stejně. Oba jsme si to přáli. Svatba byla hezká, byla až po Wimbledonu. Možná mi i trochu vzala energii. Měli jsme tam rodiny, všechno se povedlo. Byl to speciální zážitek, víckrát než jednou v životě se vdávat nechci. Tomu vztahu věřím na milion procent.