V Praze vyhrál titul i vstupenku na grandslam. Nepopsatelné pocity, chválil Rosol diváky

- Filip Lefenda, Michal Chadim

Výtečný týden má za sebou v Praze Lukáš Rosol. Třiatřicetiletý Čech nenašel v hlavním městě přemožitele a slaví druhý letošní titul – po pardubickém podniku kategorie Futures tentokrát ovládl dokonce challenger. "To, že jsem schopen vyhrát challenger a držet se kolem dvoustovky, je pro mě zadostiučiněním," říká v rozhovoru muž, který vyhrál turnaj pod hlavičkou ATP poprvé od srpna roku 2014. Pražské vítězné tažení navíc Rosolovi vyneslo účast v kvalifikaci na blížící se US Open, v žebříčku ATP si totiž polepšil o celých 56 míst na 205. pozici.

Po čtyřech letech jste vyhrál turnaj pod hlavičkou ATP. Jaké máte po triumfu v Praze pocity?
Abych pravdu řekl – nepopsatelné. Po konci minulé sezóny jsem šel na operaci a vůbec jsem nevěděl, jak mé tělo bude reagovat. To, že se budu moci vůbec vrátit na okruh, že vyhraji challenger a že se budu schopen držet kolem dvoustovky, je pro mě zadostiučiněním. Chtěl bych na to navázat na dalších turnajích, rozjet další šňůru dobrých zápasů. Jsem šťastný, že vůbec mohu hrát.

Jak jste viděl finále?
Věděl jsem, že protivník bude mít více sil. Měl set k dobru. V tom prvním jsem si jej možná trochu oťukal, byl to lepší set než ty prohrané, které jsem odehrál ve čtvrtfinále a semifinále. Myslím si, že koncovku zápasu jsem zahrál agresivněji než on, chodil jsem do toho trochu více. Vydrželo mi zdraví, za což jsem rád. Vzhůru do lepších zítřků.

Jak hodnotíte celý turnaj? Diváky, organizaci a věci okolo něj?
Je to nepopsatelné, pro mě to byl ohromný zážitek. Jsem rád, že lidi podporují v takovém počtu český tenis, jsem šťastný. Díky postupu do čtvrtfinále jsem se dostal i do kvalifikace US Open, usiloval jsem o ni posledních asi pět týdnů, sbíral bod za bodem. Vypadly mi body z Wimbledonu, takže to nebylo vůbec lehké. Je to neuvěřitelný pocit hrát turnaj tady v Česku, navíc doma v Praze, spát ve vlastní posteli (úsměv).

Zápasy jste hodně prožíval, nebál jste se ani konfrontace s rozhodčím. Je to jeden ze způsobů, jakým se dovedete správně nakopnout?
Je to tak. Když jsem potichu a neprojevuji emoce, není toho adrenalinu tolik. Potřebuji být v euforii, pomáhají mi i diváci. Takto se mi hraje nejlépe.

Soupeř se během finále potýkal se zdravotními problémy. Nezvažoval jste, že byste svou hru přizpůsobil jeho hendikepu a zkusil Kazacha třeba více rozběhat? Hrát více kraťasů?
Kraťasy jsem hrál, co to šlo, ale zase ne nějak extrémně. Říkal jsem si, že když přitlačím a budu chodit výměny dohrávat na síť, budu body dělat také. Vědě jsem, že má nějaké zdravotní problémy, zase si ale myslím, že měl po předchozích zápasech, kdy neztratil ani jeden set, více sil. Soustředil jsem se však hlavně na sebe. Já měl také zdravotní problémy, které jsem nechtěl dávat znát. Nechtěl jsem, aby soupeř věděl, že mám nějakou slabinu, bolístku. Všechny sety byly padesát na padesát a já byl na konci ten šťastnější.

Je nějaká herní činnost, kterou byste za turnaj vyzdvihl?
Řekl bych, že to byla vyrovnanost mé hry. Mohl jsem se opřít o servis i o údery, hodně jsem za poslední týdny zlepšil pohyb. Říká se, že lepší hráči vyhrávají proto, že mají stabilní výkony. Podařilo se mi tento turnaj odehrát ne na extra vysoké, ale stabilní úrovni výkonů, což na soupeře nakonec stačilo.

S ohledem na zdraví bude nyní zřejmě důležité dobře si turnaje plánovat. Jakou cestou se vydáte?
Odpočinu si, musím trochu zregenerovat tělo. Sice jsem na vítězné vlně, ale zase se to nesmí přehánět, abych se nezatavil na měsíc nebo dva. I po dobrých výsledcích je potřeba zregenerovat a začít znovu trénovat. Je před námi US Open, takže mě čeká příprava na betonu, postupně se budu muset přeorientovat na tvrdý povrch. Uvidíme, co bude v závěru roku. Jestli zůstanu na betonech, nebo zavítám do hal.