Místo French Open mohl chytat ryby. Okolí už ve mě nevěřilo, přiznal Pavlásek

Po skvělé kvalifikaci si Pavlásek v pondělí poradil celkem snadno i s Mirzou Bašičem 3:1 na sety. Druhé kolo si pro něj připravilo lahůdku v podobě Argentince Diega Schwartzmana – 12. tenistu světa.

Jaká změna oproti minulým měsícům, kdy Pavlásek prohrával třeba i s hráči páté světové stovky. „Pak to ve mně bouchlo, vyhodil jsem trenéra i kondičního, odjel jsem do Říma na turnaj s mámou a ségrou. Neřeším ptákoviny, jenom tenis a zatím tahle strategie funguje,“ pochvaluje si vzkříšený tenista.

Máte za sebou už devět vyhraných zápasů za sebou, kdy se vám naposledy takto dařilo?
To už nepamatuju. Jsem rád, že jsem chytl šňůru, je to příjemná změna být zpátky ve fazoně a znovu poznat, co znamená vyhrávat zápasy.

Co vás vedlo k tomu, že jste před třemi týdny vyhodil oba trenéry a začal jezdit po turnajích sám?
Nebyl jsem úplně šťastný s týmem, co jsem měl. Byl jsem ve stadiu, že jsem chtěl být úplně sám, dělat si vše podle sebe. Změnit auru. Po tom rozhodnutí jsem vnitřně cítil, že ze mě spadl velký kámen.

Po neúspěšné kvalifikaci Australian Open jste dokonce zvažoval pauzu od tenisu. Co vás přimělo k tomu hrát dál?
Upřímně, chtěl jsem to na tři měsíce zabalit a úplně vypnout. Ale říkal jsem si: Dobrý, jsem 250. na světě, chci to ještě zkusit. Věřil jsem, že se to jednou zlomí. Byl jsem přemluven k tomu, abych jel na challenger do Říma, kde jsem po 20 měsících hrál finále. Nakonec jsem ten turnaj vyhrál. I když jsem byl mentálně ve s*ačkách. A okolí už ve mě před tím nevěřilo. Já ale věděl, že tenis hrát umím a krize potkává občas každého hráče. Pak jde o to, jak se dlouho v tom babráte. Asi se stal zázrak, že tu vůbec jsem, a nechytám ryby někde u rybníka.

Jak vám v tom pomohl mentální kouč Rostislav Helštýn, kterého jste nedávno angažoval?
Dokázal se mnou udělat za poslední dobu strašnou přeměnu. Najednou jsem začal vnímat tenis úplně jinak. Byl jsem dřív nastavený jako robot, každý den tři hodiny tenis, den co den. Udělal jsem v tom změnu, tréninky mixuju, hraju si více s časem. Trpěl jsem negacemi, které přebily pozitiva. V únoru už jsem cítil, že není co a není kudy. Jsem rád, že mě mentální kouč dokázal přenastavit. Dřív jsem při zápasech nadával, létaly míčky i rakety. A teď? Zkazím, tak zkazím. To se stane i Federerovi.

Takže jde hlavně o to, abyste byl šťastný člověk?
Přesně tak. Když jsem šťastný mimo kurt, tak to přenesu i do tenisu. Prožíval jsem těžké období v osobním životě, ani moje zdraví a můj tenis za nic nestály. Neměl jsem prostor na kurtu přemýšlet, všechno bylo proti mně. Až teď jsem v hlavě prázdný, dokážu během zápasu přemýšlet.

Mentálního kouče máte, ale můžete dlouhodobě vydržet bez toho tenisového?
Sice mě nikdo nebuzeruje, ale to nejde dělat dlouho. Není to špatné jako krátkodobý impuls, u mě skvěle zapůsobil, ale u profi hráče to dlouhodobě nemůže fungovat.

Jak teď bude těžké najít někoho, kdo vás bude tepat?
Já jsem v tom těžký oříšek. Jsem specifický člověk a mám trochu jiné požadavky na trenéra. Potřebuju být veden a sekán. Hledám někoho, kdo bude vůdce týmu. V Česku je takových lidí hrozně málo a když existují, tak už jsou zadaní. Fakt nechci trenéra, který bude kamarád a nebude mi dávat čočku. Potřebuju dřinu a tvrdou ruku. To jsem dřív neměl a k ničemu to nevedlo.