Radši knížky než Instagram. Nedávala jsem tenisu sto procent, přiznává Martincová

Favorizovanou Japonku jste porazila přesvědčivě 6:4 a 6:2. Chvílemi to vypadalo, že jste ji tvrdými údery doslova ubila. Byla jste hodně sebejistá?
To jsem ráda, že to tak vypadalo. (smích) Asi jsem si jistá byla, ale je to doma, nervozita byla velká. Vím o tom, že teď nehraju špatně, tak jsem se musela odvázat. Ale cítila jsem, že ji ženu.

Proti Asiatkám se vám nikdy moc nedařilo, jak jste na ně konečně vyzrála?
To je snad moje první Asiatka, co jsem porazila. Nikdy jsem nevěděla, jak na ně. Přišlo mi, že jim můj styl hrozně vyhovuje a jenom míče odráží a mezitím běhají. Snažila jsem se proto zapojit do tenisu více hlavu, protože Asiatky nejdou ustřílet. Počkala jsem si na správný balon a hrála jsem variabilněji.

Jak to myslíte „zapojit více hlavu“?
Nejde hrát pořád to samé. Když soupeřkám váš styl vyhovuje, musíte umět změnit tempo, začít hrát jinak, přemýšlet nad slabinami soupeřky. Světový tenis už není o tom, že všechno ustřílíte. Je to boj a musí se na to jít víc takticky.

V Jižní Americe se vám ale na posledních turnajích moc nedařilo, v žebříčku jste spadla na 160. příčku. Jak to, že tady jste jako vyměněná?
Změnila jsem trenéra, abych se uklidnila. Bylo celkově více změn. Bojovala jsem sama se sebou a teď chodím na kurt konečně zase ráda. Před tím jsem tam chodila jen s obavami a tím stylem hrát nejde, to tam nemusíte chodit vůbec. Hektikou jsem zbytečně ztrácela jistotu. Musela jsem se uklidnit a ukázat, že hrát umím.

Jaké obavy jste měla? Že přijdete o ranking?
To ani ne. Holky na žebříčku lítají, někdo ze stovky vyletí nebo spadne o pár stovek míst, pak se tam vrátí. Bojuju spíš sama se sebou, protože si chci dokázat, že na to mám. Pak jsem sama ze sebe hrozně zklamaná, když něco nezvládnu. Potřebuju kolem sebe mít blízké lidi, kteří mi řeknou, že když nejde o život, tak jde o… prd. (smích)

Kdo vás tedy teď trénuje?
Trénuje mě Otakar Podroužek. Moc lidí ho asi nezná, není ze světového tenisu. Pro mě je to ale super, dokáže mě uklidnit a pracujeme na dalších věcech. Před tím jsem trénovala s Ivošem Minářem, to je taky výborný trenér. Bylo to spíš o mně, on byl super, říkal mi dobré věci, ale já jsem byla pořád špatná z toho, že se mi nedaří. Musela jsem se rozhodnout a něco změnit. Čas utíká a já se chci posouvat, ne být pořád na místě.

Rozhodla jste se i k dalšímu podstatnému kroku, když jste po útocích agresivních sázkařů vymazala svůj populární profil na Instagramu. Jste potom taky klidnější?
Udělala jsem to spíš kvůli sobě. Začala jsem si všímat, že tam trávím moc času. Ohledně sázkařů jsem řekla, že se nenechám zahnat do kouta a nemusím se obhajovat. Zajímají mě blízcí lidi a co si myslí ostatní, je mi jedno. Ale nebylo to kvůli sázkařům, udělala jsem to hlavně kvůli sobě. Abych tenisu dávala sto procent, protože to jsem popravdě před tím nedělala. Proč sledovat lidi a koukat do telefonu? Mám spoustu dalších zálib, které můžu dělat. Když jsem přišla na turnaji ze zápasu, tak jako první jsem vytáhla mobil. Procházela jsem Instagram a najednou byla třeba půl hodina pryč. Proč? Vždyť si můžu radši otevřít knížku. Instagram je úplně jiný svět mimo realitu. Radši budu čas investovat víc do sebe.

Jaký máte teď cíl do dalších týdnů a zbytku sezony?
Pořád stejný. První cíl je světová stovka. Ale uvědomila jsem si, že se taky musím cítit dobře a mít z tenisu radost. Když jdete na zápas a řešíte spoustu věcí kolem, tak to váš tenis negativně ovlivní. Musím být v pohodě a věřit v sebe.