Na 99 procent to bylo naposledy, řekl bývalý vítěz juniorky na US Open a začínající trenér Dušan Lojda

- Jan Vojkůvka

Dlouhého půl roku trvalo, než se Dušan Lojda opět představil na některém z turnajů ITF futures a po porážce od Chilana Lasla Urrutii Fuentese připouští, že to mohlo být i jeho poslední představení mezi profesionály. Zatímco tenisovou kariéru hodlá uzavřít, tu trenérskou pomalu rozjíždí.

Zápas to nebyl z pohledu osmadvacetiletého Dušana Lojdy povedené. První kolo na futuru v Brně mu sice vyneslo pozici pátého nasazeného, ale v utkání s Urrutiou Fuentesem prohrál hladce 3:6, 0:6 za 66 minut, když si pouze dvakrát udržel podání a jednou ho soupeři sebral. Naopak chilský tenista prorazil Lojdův servis hned šestkrát.

Byl to těžký zápas, protože já už půl roku nehraju. Trénoval jsem jednu tenistku v Břeclavi a teď jsem si chtěl zahrát, protože hraju ligu v Německu. Potřeboval jsem se rozehrát, abych se i trochu zapotil. Bohužel jsem byl pomalý a musím zapracovat na fyzičce,“ přiznal Lojda, který se tak místo objíždění turnaje soustředí na výchovu, možná budoucí, tenisové ženské naděje.

Kariéru mu pozastavila operace

Kariéra Dušana Lojdy, respektive její začátek, se datuje od roku 2003, kdy si zkusil první turnaje mezi dospělými a především objížděl juniorské podniky. V roce 2010 se dostal na 161. místo na světě, což bylo jeho maximem, a ač se příliš dlouho v druhé světové stovce neohřál, pohyboval se dlouhodobě v její blízkosti. Zvrat však přišel na podzim 2013, kdy musel na operaci s kyčlí a od té chvíle přišel jeho pád žebříčkem, který už nedokázal nikdy vylepšit natolik, aby se dostával alespoň do hlavních soutěží na challengerech.

V roce 2013 jsem podstoupil operaci kyčle. Potom už jsem se nedostal zpátky na grandslamovou úroveň, kde jsem byl kolem dvoustého místa. A pak mi chyběla trochu motivace i finance, protože jsem se pohyboval kolem třísté pozice, kde člověk bohužel skoro nic nevydělá,“ dal nahlédnout do strastí tenisových hráčů ze čtvrté světové stovky.

Nebyly to však jen tyto věci, které rozhodly o tom, že Lojda zkusil štěstí jinde než při aktivním hraní na tenisových dvorcích. „Za ty roky už jsem byl unavený z cestování, takže jsem to vyhodnotil tak, že než kariéru, tak si spíš zkusím vydělat nějaké peníze a půjdu jiným směrem,“ přiznal Lojda.

Největší úspěchy? US Open

Ač kariéra Dušana Lojdy je plná úspěchů, nejraději vzpomíná na své výkony za oceánem. V roce 2006 se mu podařilo ovládnout juniorku US Open, kde si bývalá světová juniorská trojka poradila s hráči jako Gastao Elias, Arťom Smirnov či Peter Polansky. „Celkem se mi dařilo od čtrnácti let v juniorech. Největším zážitkem bylo US Open. Vzpomínám na to rád, je to pěkné, ale letos je to deset let a už si na to tolik člověk nevzpomene. Zážitky to jsou ale pěkné,“ přemítá Lojda.

Českých vítězů juniorských grandslamů však zase tolik není a Lojda jím byl. Bohužel, jak sám podotýká, se mu nikdy nepodařilo výrazně prosadit mezi dospělými, ač i zde si za oceánem dokázal, že má na to, aby se kvalifikoval do hlavní soutěže grandslamového turnaje. Právě na US Open si v roce 2010 užil tři vítězné zápasy kvalifikace a zažil atmosféru hlavní soutěže grandslamového turnaje. Uhrál sice jen pět gemů, ale splnil si sen.

Vzpomínám rád. Grandslam je sen každého kluka a zahrát si v hlavní soutěži je ten největší. Já jsem měl tu čest hrát kvalifikaci a z té jsem prošel do hlavní soutěže, kde mi vůbec neseděla hra Philippa Petzschnera, který byl v té době asi padesátý na světě. Ale je to jedno s druhým. Jsou tam zajímavé finanční odměny a je zážitek hrát na velkém kurtu. Hrát hlavní soutěž je opravdu krásné,“ zavzpomínal Lojda na svou jedinou grandslamovou účast.

Vše však musí jednou skončit a jak český tenista podotýká, člověk se musí nad vším pořádně zamyslet. „Podíval jsem se pravdě do očí a uviděl jsem, jaká je asi nejlepší cesta. I když nejsem úplně nejstarší, je mi osmadvacet. Dál už mě ale nepustily kyčel, finance a také psychika.  Já jsem ale nyní spokojený tam, kde jsem.

Spousta futurů, ale jen jeden challenger

Během své kariéry odehrál Lojda přes 700 profesionálních zápasů ve dvouhře a dalších 150 ve čtyřhře. To je pro osmadvacetiletého hráče pořádná řádka zkušeností, vzpomínek, úspěchů i neúspěchů. Ale ač se mu zejména na futurech poměrně dařilo, challengery tolik úspěšné nebyly.

Celkem si připsal 18 titulů na okruhu futures, z toho dva ještě v minulé sezoně, kdy triumfoval v Egyptě a Chorvatsku. Paradoxem je, že žádný z jeho triumfů nenáležel některému z podniků konaných na českém území, až tedy na ten nejcennější. Jeho jediný titul z challengeru.

Psal se rok 2007 a Lojda ve svých devatenácti letech startoval na divokou kartu na štědře dotovaném turnaji v Praze. V cestě za titulem rozhodně nebyl favorit, prakticky v každém utkání byl outsider, přesto přešel přes Dlouhého, Wesselse, Maracha, Hartfielda a Vaňka až k titulu. Čtyřikrát musel do třech setů. Úspěch, na který už nikdy nedokázal navázat.

Poté už jsem žádný challenger nevyhrál. Bylo to v devatenácti letech, kdy jsem přešel z juniorů. Nikdo to nečekal. Měl jsem volnou kartu. Byl jsem někde okolo 290. místa. Ale potom jsem měl nějaké zdravotní potíže. Operaci slepého střeva, prodělal jsem mononukleozu, přechodil jsem boreliózu, takže se to trochu zastavilo a další rok jsem body v Praze neobhájil a takzvaně jsem padl na hubu,“ připomněl následně výpadek v prvním kole pražského challengeru v roce 2008.

Šance by byly, semifinále v Banja Luce 2009, finále v Soulu 2009, v roce 2010 semifinále v Trnavě a Poznani, stejný výsledek i ve Scheveningenu 2011, k tomu spousta postupů do čtvrtfinále. Ale něco tomu chybělo. Na zdraví však nechce nic svádět. „Nechci nic svádět na zranění. Já jsem cítil, že jsem měl limit okolo 160. místa, co jsem byl nejlépe, protože pak mě hlava zradila. Myslím, že velké zápasy jsem neuměl dotáhnout do konce,“ uvědomuje si.

Milníkem byl Davis Cup

V roce 2009 se stalo něco, co si Lojda ponese ve své mysli po celý zbytek života. Přišla pozvánka do Davis Cupu proti Španělsku, kde dělal roli náhradníka a především sparingpartnera. Dokonce si vysloužil přezdívku Dušan Nadal a jeho úkolem bylo připravit své krajany na zápasy s leváky.

To byl také velký zážitek. Pan Navrátil mě nominoval jako náhradníka, protože kluci hráli s levákama Nadalem, Verdascem, Felicianem Lopezem. V té době mi bylo asi dvacet dva let a byl jsem kolem dvoustého místa. Byl jsem mladý a nadějný. Mě to, samozřejmě, potěšilo, že jsem dostal důvěru a já si to užil maximálně. Bylo to finále, i první finále kluků a bylo to ve Španělsku, atmosféra tam byla výborná. Kluci bohužel prohráli, protože Španělsko mělo velmi nabitý tým.

Na kurt se sice nedostal, ale se svou rolí byl spokojen. Tak blízko k reprezentaci se dostane jen minimum tuzemských tenistů a Lojdovi se to podařilo. Od té doby však další příležitost nedostal a na úspěších daviscupového týmu se tak nepodílel.

Konec? Na 99%

Jak Lojda přiznává, nemá příliš v oblibě ohlašování definitivních konců, které mu je krajně nesympatické zejména z hlediska případných návratů. „Speciálně Dominik Hašek, nechci se ho nějakým způsobem dotknout, ale snad čtyřikrát se vrátil a to mi není sympatické,“ upozornil Lojda na příkladu slavného českého brankáře.

Že by se však plnohodnotně vrátil na kurty a opět se zapojil do tenisového kolotoče je však vysoce nepravděpodobné. „Nechci říkat úplný konec, ale na 99 procent asi ano, protože už mám nějaké dobré nabídky na trénování a vydal jsem se touto cestou.

Proti návratu jsou i další důvody, ať už zdravotní nebo praktické, které s sebou přináší život tenisty. „Nechce se mi úplně cestovat samotnému, i skrz finance a kyčel už na to bohužel nemám, abych se pohyboval na žebříčku výše. A pak, abych byl někde kolem třístého místa, čímž se nechci dotknout kluků kolem té pozice, ale mě už by to úplně neuspokojovalo a výš bych se nedostal,“ dodal Lojda.

A kdo je tajemná dívka z Břeclavi, které se Lojda při svých trenérských začátcích věnuje? I to nakonec prozradil. "Trénuju Vivien Charvátovou, je jí patnáct let. Hraje teď první rok v dorostu, je to fajn rodina, fajn klub a já jsem spokojený tam, kde jsem byl.