Šťastné Vánoce bez nemocnice. Rok po útoku se Kvitová budí s vděčností
Přesně rok uplynul ve středu ode dne, kdy byla Petra Kvitová přepadena neznámým útočníkem. Výročí už to bylo svým způsobem i šťastné, protože si ho česká tenistka připomněla s raketou v ruce. V Říčanech odehrála finálový zápas extraligy proti Karolíně Plíškové. „Na lavičce při zápase mi došlo, že je to přesně rok. A trenér říkal, že je lepší si jít zapinkat než ležet v nemocnici. To jsem mu odsouhlasila.“
V areálu tenisové Sparty se Kvitová na předvánočním setkání s novináři minula s oštěpařskou legendou Janem Železným. „Já jsem úplně čuměl, jak se Petra dokázala vyrovnat s tím, co ji potkalo. Je to inspirace pro všechny lidi,“ řekl.
Kvitová působí v kontextu posledního roku jako zjevení. Trudné vzpomínky na hrůzné loňské Vánoce nechává někde v dálce a je připravena porážet nejlepší tenistky světa. „Cílem jsou grandslamy, kde bych chtěla vyhrát nějakých šest nebo nejlépe sedm zápasů za sebou,“ řekla se smíchem směrem k sezoně 2018.
Jaké to je, podívat se zpět na 20. prosince 2016 a srovnat to s dneškem?
Jako člověk jsem se trochu změnila. Mám větší nadhled a jsem ráda za to, že můžu ráno vstát a jít trénovat. I to mi může do kariéry i života hodně pomoct.
Teď jste jako na oslavu svého návratu odehrála zápas extraligy proti Karolíně Plíškové. Řešíte nějak porážku 4:6, 6:3 a 1:6?
Zápas to byl dobrý z obou stran, odrazilo se v něm pár věcí, na kterých musím ještě zapracovat. I ode mě to byl ale slušný zápas, který mi skvěle zapadl do přípravy. Rozhodl druhý gem třetího setu, kdy jsem si prohrála podání.
Bylo hezké hrát tenis přesně rok od onoho neslavného přepadení?
Vzpomněla jsem si na to a dokonce i na lavičce jsem to trenérovi říkala. A on odpověděl, že je určitě lepší si zapinkat tenis než ležet v nemocnici. To jsem mu odsouhlasila. (úsměv) Je to hezké a hřeje mě to. Dostala jsem pár povzbudivých zpráv od lidí, kteří to se mnou všechno prožívali. Psal mi například i doktor Kebrle, který dával ruku dohromady, myslím, že i on je rád, že to je konečně za ním a může lépe dýchat.
Ruka už je stoprocentní?
Ještě není a asi nikdy nebude, musím pracovat jenom s tím, co mám...
Jaká byla příprava, dostala jste zabrat?
Do těla jsem dostávala celkem dost. Myslím, že jsme udělali hodně práce, doufám, že se to projeví i na kurtech. Hlavní je, že jsem zdravá a nic mě nebolí. Asi nikdy jsem ještě přípravě neobětovala tolik jako letos.
Na Instagramu se objevily fotky, kdy ležíte vyčerpaná na kurtu. Tak to opravdu vypadalo?
Tak to bylo, to nekecám. (smích) Trénink rychlosti mě odrovnal nejvíc, jela jsem na maximum, a takhle jsem dopadla.
Těšíte se na to, až začnete sezonu zase jako normální hráčka?
Já už se tak i cítím. Sem tam na mě nějaké zvláštní myšlenky padnou, to už ale asi neovlivním. Chci být uvolněnější.
Prvních pět měsíců neobhajujete žádné body, dáváte si nějaké žebříčkové cíle?
Nechává mě to chladnou. Tatínek mi vždycky říkal, že když chci vyhrát, musím porazit všechny. Mám cíl uspět na grandslamu, kde bych chtěla vyhrát nějakých šest nebo nejlépe sedm zápasů za sebou. (smích)
