Martincová zůstává po nepovedené premiéře pozitivní. Ráda by do první padesátky

- Jakub Slunečko, Filip Lefenda

PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z NEW YORKU: Po úspěšně zvládnuté kvalifikaci přišlo v úvodním kole hlavní soutěže kruté vystřízlivění. Tereze Martincové los přisoudil světovou devatenáctku Caroline Garcíaovou, která české soupeřce toužila oplatit porážku z červencového turnaje ve Gstaadu. Nahecovaná Francouzka povolila debutantce jediný gem, náladu jí ale nezkazila. „Na tohle US Open budu vzpomínat pozitivně, poslední zápas mi ho neotrávil. Konečně jsem zvládla kvalifikaci, beru to jako velký krok kupředu,“ zůstala Martincová pozitivní v rozhovoru pro Tenisový svět přímo z centra dění.

Jaký to byla grandslamová premiéra?
Byla hezká, ale bohužel jsem ji nezvládla nervově. Musím říct, že soupeřka předvedla fantastický výkon. Ze začátku jsme se první tři gemy tahaly, výsledek je bohužel přísný. Snažila jsem se celou dobu uvolnit, ale byla jsem zaťatá. Tušila jsem, že mi to chce vrátit. Mrzí to. Já jsem byla hodně nervózní a ona hrála dobře.

Chtěla vám vrátit prohru z Gstaadu?
Jo, stoprocentně. Věděla jsem, že do mě nastoupí ve velkém stylu. Myslela jsem, že to ustojím. Věděla jsem, že s ní můžu hrát a užít si to, ale bohužel, celá jsem byla zaťatá. Ani nevím proč. Před zápasem jsem byla v pohodě, pak se první tři gemy tahaly a najednou to bylo 0:3. Cítila jsem, že je na koni a od té doby jsem se nemohla uvolnit.

Dá se i přes porážku říci, že jde o průlom ve vaší kariéře?
Jo, myslím, že jo. Mám to odbyté, už jsem to zvládla. Prošla jsem kvalifikací, zažila atmosféru hlavní soutěže a dá se říct, že to příště bude lepší. Už nebudu nervózní.

Grandslam je sen každého tenisty. Nedojalo vás, že zde můžete být?
Jsem sice ráda, že jsem zvládla kvalifikaci, ale tohle není výsledek, který bych chtěla. Teď jsem z toho špatná. Ale musím si říct - zvládla jsem se tím prokousat. Ne každý si zahraje hlavní soutěž grandslamu.

Vybíráte si v poslední době těžší turnaje?
Mám to takhle dané, protože radši hraju větší turnaje s lepšími soupeřkami. Dává mi to víc do budoucna. Rozhodla jsem se přijmout víc porážek a méně bodů. Zatím se mi to vyplácí. Tenis na ITF a WTA je jiný. Nemám šňůru šesti vyhraných zápasů, ale je to krok za krokem. Mně to sedí, chci hrát největší turnaje s nejlepšími.

Je takový krok neobvyklým?
Nevím, jestli to má takhle víc holek, nebo vyloženě já. Není to úplně lehké. Kdo by chtěl rovnou prohrávat, jít do toho proti lepším…? Záleží na každém, kdo si na co věří a čemu věří.

Kam to chcete v kariéře dotáhnout?
Teď mám cíl Top 100, za tím si jdu. Když budu v první stovce, tak si neřeknu, že jsem si své už splnila. Pak budu chtít být v padesátce. Každý chce být nejlepší, ráda bych to ale dotáhla do té padesátky, kde už to holky umí a jsou hodně velké profesionálky.

S kým teď trénujete?
V poslední době jsem se hodně připravovala s Tomášem Zíbem. Jezdím a trénuju také s Honzou Blechou, s tím jsem i tady.

Uvítala byste možnost radit se během kvalifikačních utkání s koučem?
Já bych tomu byla nakloněná, s trenérem komunikuji ráda. Třeba některé Rusky jsou bláznivé, ale mně pomáhá, když mi trenér radí. Kdyby se to mělo ale zavádět na všechny turnaje, mohl by v tom být „maglajz“. Ne všechny hráčky jsou klidné a normální. Já mám teda co říkat. (smích) Mně osobně to vyhovuje, já bych to zavedla.

Letos jste na sebe upozornila „aférou“ v Petrohradu. Jaká je to pro vás zpětně zkušenost?
Výborná. Abych řekla pravdu, tak mě to uklidnilo, dali mi tím velkou školu. Ale byla to velká chyba, nesmí se to dělat a já za to pykala. Sešlo se to tak, že tam byla česká rozhodčí. Jsem za to ráda, od té doby si na kurtu už tolik nedovolím. Posunulo mě to dál. Všechno špatné je pro něco dobré.

Jste vznětlivější?
Ne úplně. Všechno se ve mně kupí a vybouchnu až pak.

Na čem si svou energii vybíjíte mimo tenis?
Mám hodně ráda zvířata, doma mám koně, ten mi hodně pomáhá. Člověk je v jiném světě, odpočinu si, naberu energii. Dřív jsem měla v sobě něco, že jsem si potřebovala zařvat, něco rozmlátit. Dneska jsem hodila při zápase flaškou a trošku mě to nakoplo. Ale už to není takový problém, nepotřebuju vyvádět.

Koně?
Je náš rodinný, jezdí na něm hlavně ségra. Já jezdila na koni odmalička, v sedmnácti mi to trenér zakázal, protože je to nebezpečné. Teď zase začínám. Miluju zvířata, pro mě je to neskutečný relax.

Po vítězné kvalifikaci vás organizátoři překvapili zarámovanou fotkou zachycující váš postup do hlavní soutěže. Kam si ji dáte?
To vím přesně – na poličku nad televizí, kde mám míče z grandslamů. Ráda se na fotku podívám. Na tohle US Open budu vzpomínat pozitivně, poslední zápas mi ho rozhodně neotrávil. Konečně jsem zvládla kvalifikaci, beru to jako velký krok kupředu a teď se můžu těšit na další turnaje a grandslamy.