Letět do New Yorku? Váhání bylo dlouhé, ale raději zůstanu v Evropě, říká Zdeněk Kolář
V květnu 2016 postoupil Zdeněk Kolář z kvalifikace až do finále ostravského challengeru. Čeští fanoušci měli hned jasno – konečně je tu mladý hráč, který může zacelit mezeru po Tomáši Berdychovi, a třeba jednou pronikne i do širší světové špičky. Po rychlém skoku do třetí stovky světového žebříčku se ale Kolářová kariéra trochu zadrhla. Nyní to však vypadá, že by mohl český tenista opět stoupat. Po dvou triumfech na futures v Polsku si přispal také dvě účasti ve čtvrtfinále challengerů v Poznani a Praze. Jaké budou jeho další kroky? „Na kvalifikaci do New Yorku neletím, raději zůstanu na antuce a pokusím se dostat do dvoustovky,“ hlásí český daviscupový reprezentant.
Cítíte, že se vám po posledních dobrých výsledcích konečně vrací forma?
Nevím, jestli se dá říct, že by se mi forma vracela. Spíš to cítím tak, že ji konečně dokážu prodat v zápasech. Na kurtu se cítím o něco lépe, to je pravda, ale hlavně se mi podařilo prolomit nevýrazné výsledky. Nicméně si stále myslím, že jsem z toho mohl vytěžit ještě více.
Proč se vám v úvodu sezony nedařilo, a teď hrajete lépe. Co jste změnil?
Nepodařilo se mi získat žádný lepší výsledek, ze kterého bych se mohl odrazit. Občas jsem měl nějaký úspěch, ale další problémy mě rychle srazily na kolena. To je ale tenis. Je důležité, aby těch lepších výsledků bylo více, než těch nevydařených. Já jsem nyní jen spokojený, že se daří.
Na obou polských futurech jste neztratil ani set. Čím se lišily, kde jste se cítil lépe?
Cítil jsem se lépe v Sopotech, byl tam pěkný areál blízko moře, dříve se tam hrál turnaj ATP. Ani jeden turnaj nebyl vůbec jednoduchý, porazil jsem cestou celkem kvalitní hráče, takže určitě to byly dva super výsledky, za které jsem velice rád.
V Poznani na challengeru jste si hladce poradil s krajanem Jaloviecem i norskou vycházející hvězdou Ruudem. Jak se tyto zápasy vyvíjely?
S Markem Jaloviecem se známe, takže jsme se vůbec neměli čím překvapit. Výsledek byl pro Marka možná až příliš krutý, určitě tam bylo několik vyrovnaných gemů, které šly na mou stranu, nicméně si myslím, že jsem zaslouženě vyhrál. Byl jsem ten den prostě lepší. O den později jsem proti Ruudovi podal velmi dobrý výkon, na který bych chtěl navázat. Byl to pro mě velmi náročný zápas.
Jak si výhry nad 111. hráčem žebříčku vážíte? Jaká hra na něj platila?
Musel jsem hrát rychle, nekazit. Je to určitě velmi kvalitní hráč, to je pravda, proto jsem rád, že se mi ho podařilo porazit. Ale jak říkám, každý zápas je na challengerech těžký, takže výhra se nesmírně cení.
Ve čtvrtfinále jste ale ztratil dobře rozehraný duel s Italem Andreozzim, co tam rozhodlo o vaší porážce?
První gem třetího setu. Tam jsem měl tři brejkboly, bohužel se to pak smolně sešlo a vyrovnané gemy nešly za mnou. Kanár byl až příliš krutý.
V Praze na challengeru jste se zaskvěl skvělým výkonem a velkou výhrou nad Slovákem Jozefem Kovalíkem...
Jozef na mě nastoupil ve velkém stýlu, v prvním setu jsem chodil jenom sbírat míčky, soupeř hrál tvrdě, přesně a bez chyb. Neměl jsem sebemenší šanci. Bylo jasné, že tato hra nemůže soupeři vydržet celý zápas. Čekal jsem, že mu to přestane padat, a to se také potvrdilo, a nakonec jsem postupem času byl lepší a podařilo se mi zvítězit.
Rozhodl jste se nakonec vynechat US Open, kam byste se dostal do kvalifikace. Co vás k tomu vedlo, není to škoda, že si nezahrajete v New Yorku?
Chtěl jsem spíš zůstat na antuce a dostat se dvoustovky, než letět. Byl by to pro mě jediný turnaj na betonu. Myslím, že jsem se rozhodl dobře.
Bylo to dlouhé váhání, nebo jste hned věděl, že zůstanete v Evropě?
Váhání bylo opravdu dlouhé, nejdříve jsem si myslel, že se spíše do kvalifikace nedostanu. Po těch dobrých výsledcích by se mi to nakonec podařilo, a tak jsem posledních 14 dní nad tím hodně přemýšlel. Radil jsem se, co zvolit, aby druhá část sezony byla ještě lepší. Věřím, že tohle je první krok k tomu, aby se tak stalo.
Ve čtyřhře nastupujete ve dvojici s Laurinasem Grigelisem z Litvy. Našel jste ideální partnera pro debl?
Myslím, že si s Laurinasem nesmírně sedíme, přišli jsme k sobě náhodou, ale spolupráce funguje. Sedíme si hlavně lidsky, což se odráží i na kurtu. Jsme dobří přátelé. Že se nám daří na kurtu, to je jen velké plus.
