Žádná nuda, Dustin Brown diváky baví!

- Daniel Kubelka, foto Steven Pisano

Toho chlapíka nelze na kurtu přehlédnout a to nejen pro jeho zevnějšek. Usměvavý „dredáč“ Dustin Brown už čtrnáct let baví diváky na okruhu a svými tenisovými kousky patří mezi jedny z mála tenistů, pro které bílý sport znamená především velkou zábavu.

Ne, nevypadá jako typický Němec a také byste to do něj na první pohled neřekli. Dustin Brown se však před více než jedenatřiceti lety narodil v Celle, menším městě nedaleko Hannoveru. Jeho rodiče Inge a Leroy se potkali na Jamajce a pokud jste si lámali hlavu nad tím, co přivedlo Jamajčana k německé národnosti, teď už musíte mít jasno. Na své rodiče navíc nedá Brown dopustit, když je v rozhovorech často zmiňuje jako svůj největší životní vzor.

Aktuálně 116. hráč světového žebříčku začal s tenisem již ve svých pěti letech, ale ani ostatní sporty mu nebyly cizí. Kromě něj se v dětství věnoval také fotbalu, judu či házené. Na bílý sport se malý Dustin začal specializovat v osmi letech, k čemuž uvedl. „Rozhodl jsem se upřednostnit tenis před fotbalem, protože jsem chtěl být úspěšný. Nechtěl jsem skončit jen jako hráč provinčního klubu,“ prozradil Brown s tím, že ambice byly hlavním důvodem, proč se rozhodl vybrat si tenis jako svoji hlavní sportovní náplň. Navzdory tomu, že Brown nebyl v dětském věku příliš dobrý hráč, všiml si ho už tehdy Michael Wittenberg, Američan provozující tenisovou akademii nedaleko Hannoveru. A právě on byl tím, kdo mladého Dustina začal učit „opravdový tenis“.

U Wittenberga se však Brown příliš dlouho neohřál. V jedenácti letech se jeho rodiče rozhodli zvednout z Německa kotvy a usadit se na Jamajce, rodném ostrově jeho otce. Z části to bylo kvůli finanční náročnosti tenisu v Německu, z části také proto, aby se Brown naučil větší samostatnosti a disciplíně. „Když jsem byl mladý, nebyl jsem mentálně příliš vyspělý. Při zápasech jsem ztrácel koncentraci, často jsem byl i z utkání diskvalifikován. Mohlo se prostě stát cokoliv,“ vzpomínal Brown na doby svých začátků, kdy se během jeho zápasů mohly stát opravdu nepředvídatelné věci.

Ani na Jamajce to však neměl Brown příliš snadné. V zemi, kde jsou nejpopulárnějšími sporty atletika, fotbal či kriket, musel obdivovatel Marata Safina trénovat v nepříliš dobrých podmínkách. Špatné míče, poloprázdné kurty, to nebylo v tehdejší době nic neobvyklého. „Bylo to jako nebe a dudy. V Německu jsem si žil jako král. Gameboy, kabelovka, vše, co jsem si mohl přát,“ připadal si Brown po přestěhování jako v jiném světě. „Rychle jsem ale pochopil, že na světě jsou důležité jiné věci. Jsem hrozně vděčný, že se to vše odehrálo. Možná bych teď nebyl tam, kde jsem, kdyby se to nestalo,“ ocenil zpětně hráč změnu působiště.

Když bylo Brownovi v roce 2004 dvacet let, rychle pochopil, že se svým potenciálem už nemůže na Jamajce déle zůstávat. Jeho rodina se ještě toho léta rozhodla vrátit do Německa, kde mu za ušetřené peníze koupila karavan. Od té doby nemusel Brown spát po hotelech a za uspořené finance mohl objíždět evropské turnaje. „Byl to skvělý nápad mých rodičů, bez toho bych nemohl dále pokračovat ve své kariéře,“ ocenil vítěz dvou deblových trofejí na okruhu skvělý tah své rodiny. Vlastnictví karavanu mělo ještě další nesporné výhody. Za mírný poplatek nabízel nocleh podobně nemajetným tenistům, další peníze si pak Brown vydělával po nocích, kdy vyplétal rakety svých kolegů.

Zlom v kariéře hráče, který se plynule dorozumí třemi světovými jazyky, přišel v roce 2010. Při svém druhém vystoupení na únorovém turnaji v Johannesburgu porazil tehdy 139. hráče světa Marca Chiudenelliho a stal se po teprve druhým Jamajčanem v historii, který se dostal do čtvrtfinále ATP podniku. O tři měsíce později už se Brown probojoval do elitní stovky. Nejzásadnější událost roku v životě „Dreddyho“ však nebyla čistě tenisového rázu. Brown kvůli nedostatečné finanční podpoře ze strany jamajského svazu přemýšlel o změně národnosti. V úvahu přicházela Velká Británie, neboť z ostrovní velmoci pocházeli prarodiče sympatického hráče. Místo toho se však stal, poměrně logicky, v říjnu 2010 německým občanem, podle země kde se narodil.

Do paměti tenisové veřejnosti se Brown zapsal nejvíce během loňského Wimbledonu, kde nejprve bez ztráty kytičky prošel náročnou tříkolovou kvalifikací, aby pak ve druhém kole hlavní fáze ve čtyřech setech vyprovodil z kurtu nasazenou desítku Rafaela Nadala!

V současné době se jedenatřicetiletý německý hráč drží na 116. příčce mezi singlisty a 123. pozici v žebříčku čtyřhry. K dnešnímu dni vyhrál Brown na okruhu ATP dva tituly ve čtyřhře, na challengeru k této bilanci připsal ještě dalších sedmnáct trofejí v deblu a taktéž sedm výher mezi singlisty.

Není to však umístění na žebříčku, počet vyhraných zápasů či trofejí, čím se Brown liší od svých kolegů na okruhu. Brown se na kurtu především baví a baví i diváky, což je v dnešním někdy až stereotypním světě tenisu jedině dobře!

To nejlepší v podání Dustina Browna