Prostějov je pro mě srdeční záležitost, hlásí Jiří Veselý

- Daniel Kubelka

Aktuálně šedesátý hráč světového žebříčku se po brzkém vypadnutí na pařížském grandslamu, jak sám říká, vrátil domů do Prostějova. Obhájce vítězství z posledních dvou let na úvod čekala těžká šichta, Srba Jankoviće porazil po více než třech hodinách hry. Na pocity dvaadvacetiletého hráče, ale také na nedávné slavné vítězství nad světovou jedničkou Novakem Djokovićem, jsme se Jiřího Veselého zeptali v našem rozhovoru.

Na úvod turnaje Srb Miki Janković a poměrně těžký zápas. Jak moc to bylo dnes složité?

„Utkání pro mě bylo obtížné hlavně po psychické stránce. Podal jsem velice slabý výkon a to od prvního až do posledního míče. Bylo to jen o tom, abych si za každou cenu udržel podání a bojoval. Jinak tam z mojí strany nebylo mnoho pozitivních věcí, které bych si mohl vzít do dalších zápasů.“

Utkání bylo velice těsné, všechny sety skončily minimálním rozdílem. Co rozhodlo?

„Myslím si, že to viděli všichni. Soupeře ke konci chytly křeče a já se musím přiznat, že jsem toho měl taky dost, až se mi motala hlava. Rozhodující okamžik byl, když jsem si dokázal udržel servis na 5:5, do té doby byl Janković lepší. Pak už jsem ale viděl, že se drží za nohu. Říkal jsem si, že asi nebude úplně v pořádku. Měl jsem v koncovce štěstí, že ho ty křeče vzaly.“

Na Czech Open se Vám daří, vyhrál jste poslední dva ročníky turnaje. Čím to je?

„Já jsem tu doma. Žiju a trénuju tady, velice dobře znám zdejší podmínky. Na druhou stranu ale musím říct, že jsem tu za poslední roky odehrál spoustu těsných utkání, které mohly dopadnout úplně jinak. V těch důležitých momentech jsem byl ale mentálně silnější než soupeři.“

Jak moc obtížná je pro Vás role favorita?

„Nejtěžší je to pro mě na samotném začátku. Úvodní zápasy, to je pro mě spíš peklo, utrpení. Je to opravdu jen o tom to přežít. Jakmile potom člověk nastoupí proti hráčům z elitní stovky, se kterými se potkává týden co týden na okruhu, tak je to po té psychické stránce mnohem lepší. Když člověk není úplným favoritem, nenachází se už pod takovým tlakem.“

V Prostějově máte velkou podporu diváků, to musí být příjemné.

„Moji fanoušci a kamarádi mě tady ženou hodně dopředu. Je to pro mě motivace navíc a hodně mi to pomáhá právě v těch rozhodujících chvílích. To si myslím, že mě drží nad vodou. Na druhou stranu hrát před domácím publikem, to je velký tlak. Ať už přímo zvenčí, od okolí, ale také ten, který si kladu sám na sebe, protože tomuto turnaji přikládám obrovskou váhu. Je to pro mě opravdu srdeční záležitost!“

Když se ohlédneme trochu zpátky, jak byste zhodnotil své působení na French Open?

„V letošním roce jsem měl určitě větší ambice. Chtěl jsem dojít dál, bohužel se to nepovedlo. Ale už je to za mnou, nechci se k tomu moc vracet. Příští rok se pokusím prokousat dál. Věřím, že když budu dvanáct měsíců tvrdě makat, tak pozvednu svoji hru na takovou úroveň, abych byl úspěšnější než letos.“

Začátek sezóny se Vám úplně nevydařil. Tomáše Krupu nahradil na místě trenéra Jaroslav Machovský.

„S tou změnou jsem opravdu spokojený. Měli jsme spolu vždy neskutečné výsledky, ať už v juniorských časech nebo poté na začátku mé kariéry mezi dospělými. Spolupráce s Jaroslavem Navrátilem, která byla mezitím, z určitých důvodů skončila. S ostatními trenéry to také nebylo takové, jaké bych si představoval a to ani po výsledkové stránce. Nyní, v těch posledních dvou, třech měsících, kdy s trenérem Machovským znovu spolupracujeme, ty výsledky tam jsou. Věřím, že to takhle bude i nadále.“

Nedávná výhra nad Novakem Djokovićem v Monte Carlu, je jedním z těch výsledků?

„Samozřejmě, to bylo krásné vítězství. Člověk samozřejmě může polemizovat, jestli už to bylo novým trenérem nebo prací, kterou jsem odváděl celou dobu. V prvních třech měsících sezóny tomu ale vždy něco chybělo, aby přišel zápas, od kterého bych se mohl odrazit. Výhra nad Djokovićem pro mě proto byla velice důležitá. Od té doby se cítím mnohem silnější ve zlomových okamžicích zápasu. A když nebudu hodnotit dnešní utkání, tak mi dodala i více sebevědomí. Věřím, že na tom vítězství můžu stavět, ale jen po nějakou dobu. Nedá se z toho žít pořád.“