Tenisová encyklopedie #2: Jak funguje přihlašování na turnaje?

- Petr Šístek

Zatímco mnozí fanoušci se začínají zajímat o konkrétní tenisový turnaj až po zveřejnění jeho losu, pro nemalou část z nich je velmi zajímavé i sledování změn v seznamu přihlášených, které probíhá po několik týdnů. Druhý díl Tenisové encyklopedie se vám pokusí princip přihlašování do turnajů ozřejmit. V minulém díle jste se mohli seznámit s výpočtem tenisových žebříčku a příště se můžete těšit na vysvětlení fungování turnajových nasazení.

Obecný princip přihlašování na turnaje

Tenisté si o svém turnajovém programu rozhodují sami, musí ovšem přihlédnout k pravidlům, která jim na základě jejich žebříčkového umístění stanovují některé turnaje jako povinné. Právě na povinné turnaje, tedy na grandslamy a osm turnajů kategorie Masters (účast na Masters v Monte Carlu, jak již bylo uvedeno v minulém díle, je dobrovolná) jsou přihlašováni automaticky.

Na další z pestré škály podniků se hráči přihlašují prostřednictvím interního systému ATP. O startu na turnaji kategorie ATP či WTA rozhoduje žebříčkové postavení šest týdnů před jeho konáním. Právě se šestitýdenním předstihem jsou zveřejněny seznamy přihlášených (entry listy) na daný turnaj. U kvalifikací podniků ATP a WTA, challengerů, a turnajů ITF je tento předstih kratší – pouze třítýdenní.

Na každém turnaji má jistotu účasti v hlavní soutěži předem stanovený počet hráčů odvíjející se od velikosti pavouka daného turnaje. Na základě žebříčkového postavení nejníže postaveného přijatého hráče na daný podnik ve vydaném entry listu je určena hodnota „original cut-off“, pomocí níž lze porovnávat kvalitu obsazení turnajů. Čím je hodnota nižší, tím kvalitněji je turnaj obsazen.

Je logické, že se hráči mohou závazně přihlásit pouze na jeden z turnajů, který se koná v daném týdnu. Výjimku tvoří turnaje ITF, u nichž si tenisté stanovují priority a o volbě konkrétního turnaje se mohou rozhodnout až později. Pokud je ale žebříčkové postavení přihlášeného hráče horší než original cut-off na každém z turnajů, na který se přihlásil, a nedostačuje tedy k tomu, aby měl jistotu účasti, může figurovat v seznamu náhradníků i na více turnajích.

Odhlašování z turnajů

Pokud se tenisté navzdory svému přihlášení rozhodnou na některém z turnajů nestartovat, mohou se z něj odhlásit. V takovém případě jsou z entry listu vyškrtnuti a jejich místo zaujme nejvýše postavený hráč ze seznamu náhradníků na daný turnaj. Obzvláště na méně významných turnajích často dochází k odhlášení i vyššího počtu tenistů, čímž kvalita obsazení turnajů mnohdy oproti původnímu seznamu přihlášených výrazně klesá. Kromě hodnoty original cut-off je tak zaváděn i pojem „last direct acceptance“, který uvádí žebříčkové postavení nejníže postaveného hráče, který měl zajištěnu přímou účast na turnaji, a skutečně na něm startoval.

Další možnosti zajištění startu na turnaji

Kvalifikace

V případě, že hráči usoudí, že jejich pozice v seznamu náhradníků nebude dostačovat k přijetí do hlavní soutěže, mohou se s třítýdenním předstihem přihlásit do kvalifikace. Na challengerech a turnajích ITF kvalifikační turnaje nemají své vlastní entry listy a startují v nich hráči, kteří se přihlásí až na místě.

Hráči z kvalifikace obvykle tvoří jednu osminu účastníků v hlavní soutěži. Na Grandslamech se tedy v kvalifikaci hraje o šestnáct míst v hlavní soutěži, na turnajích Masters z kvalifikace postoupí na základě velikosti pavouka sedm či dvanáct hráčů. Na běžných turnajích, na nichž startuje celkem 32 hráčů, jdou do hry čtyři úspěšní z kvalifikačních bojů. Výjimku pak opět tvoří turnaje ITF, kde je obvykle podíl kvalifikantů vzhledem k celkovému počtu startujících v hlavní soutěže vyšší.

Šťastný poražený

Pokud se z hlavní soutěže některý hráč odhlásí až po rozehrání kvalifikace či dokonce v průběhu prvního kola turnaje, nahradí jej takzvaný „lucky loser“, tedy šťastný poražený hráč zpravidla z finálového kola kvalifikace. Ten je dle typu turnaje a na základě toho, kdy se tenista z hlavní soutěže odhlásil, určen buď dle svého žebříčkového postavení, nebo losem.

Alternates

Jestliže se některý hráčů odhlásí z hlavní soutěže na poslední chvíli, tedy po stanovené lhůtě pro uzávěrku „direct acceptance“, avšak ještě před začátkem kvalifikace, bude nahrazen nejvýše postaveným tenistou, který se zapsal do seznamu náhradníků, zvaným „alternates“.

Special extempts

V případě, že je tenista na turnaji mimořádně úspěšný a zpravidla z důvodu účasti v semifinále zmešká účast v kvalifikaci na turnaj konaný v následujícím týdnu, může v jeho hlavní soutěži startovat bez nutnosti absolvování kvalifikace jako „special extempt“. Je ovšem nutné, aby tenista byl na následující turnaj, na němž chce startovat, přihlášen, a zároveň bylo jeho žebříčkové postavení z doby uzávěrky přihlášek nedostačující ke startu v hlavní soutěži.

Special extempt lze rovněž využít pouze pro start na podniku stejné nebo nižší kategorie vzhledem k turnaji, na němž hráč startoval v minulém týdnu. Turnaje mají obvykle pro special extempts vyhrazeny 1-2 místa v hlavní soutěži. V případě, že by zájemců o využití této možnosti bylo více, pak rozhoduje jejich žebříčkové postavení. Naopak pokud tuto možnost účasti nikdo nevyužije, jsou rezervovaná místa uvolněna pro nejvýše postavené ze seznamu náhradníků.

Chráněný žebříček

Pakliže hráč absentuje na kurtech minimálně šest měsíců kvůli zranění, může si zažádat o možnost využití chráněného žebříčku, který mu umožní start na turnajích, na nichž by v opačném případě z důvodu své vynucené pauzy musel do kvalifikace.

Hráči je na základě jeho průměrného žebříčkového postavení během prvních tří měsíců zranění přiděleno umístění, na jehož základě se může přihlásit na určený počet turnajů během stanoveného období. Počet turnajů i délka období jsou závislé na délce jeho absence.

Divoké karty

Poslední možností, jak startovat v hlavní soutěži turnaje, na nějž má hráč nedostatečné umístění v žebříčku, je udělení divoké karty. Ty mají pořadatelé zpravidla dle velikosti a typu podniku k dispozici tři až čtyři, na grandslamových turnajích se pak rozdává dokonce osm divokých karet. Hráči pro udělení divoké karty nemusí splňovat žádné podmínky, volba záleží čistě na organizátorech. Velmi populární jsou ale turnaje, jejichž vítěz obdrží divokou kartu. Na obdobném principu fungují i takzvané předkvalifikace, na nichž se hraje o divoké karty do kvalifikací.