Soupeřka jí odvrátila pět mečbolů esy. Myslela jsem si, že se mi to zdá, směje se Martincová

- David Schlegel, Filip Lefenda

Tereza Martincová bojuje na turnaji WTA v mexickém Monterrey o postup do hlavní soutěže. V tříkolové kvalifikaci již zvládla dvě utkání, když si po Francouzce Hesseové poradila ve třech setech i s Perrinovou ze Švýcarska. Koncovka třetí sady však přinesla málo vídané drama! Češka neproměnila pět mečbolů, když jí soupeřka, která do té doby zahrála jen dva nechytatelné servisy, všechny odvrátila esy! Dvaadvacetileté Martincové se v tu chvíli honilo hlavou vše možné, kuriózní chvilky ale nakonec přečkala a zahraje si v pondělí o vstupenku do hlavního startovního pole hráček s Američankou Jamie Loebovou.

První set byl jednoznačnou záležitostí. Vyhrála jste jej 6:1, nečelila jedinému brejkbolu a na podání ztratila za celou sadu jen tři míče…
První set jsem hrála velice solidně a soupeřka dělala hodně chyb – sešlo se to. Je to zde ve vysoké nadmořské výšce docela těžké hrát agresivně. Míče dost létají a musí se hodně hlídat lifty. První set byl hodně rychlý.

Ten druhý už byl vyrovnanější a rozhodl jej jediný brejkbol, který měla Perrinová. Co se stalo?
Soupeřka odešla po prvním setu na toaletu a vrátila se jako vyměněná, což se u žen běžně stává. V prvním gemu měla hned 40:0, hrála vše na obrovské riziko. Hrála tak celou dobu, ale najednou jí to začalo padat. Nejhorší pro mě bylo, že to bylo celé bez tempa, což nesnáším. Rána, plot, rána, pod síť, lajna, rám, lift s vysokým odskokem, čop… takto hrála a člověk nevěděl, co přijde. Pak se ustálila a začala hrát z forhendu vysoký lift, který tu skáče hodně vysoko a těžce se do něj může jít, a také hodně čopů z obou úderů, což byl pro mě trošku kámen úrazu, jelikož jsem do toho nemohla chodit tolik, jak jsem zvyklá. Opravdu to tu hodně létá a čop se musí procházet, nesmí se toho člověk bát.

Rozhodnout tak musel třetí set. V desáté hře, která nabídla neuvěřitelných 28 výměn, jste se za stavu 40:0 dokázala na příjmu dotáhnout na shodu a vynutit si při vašem vedení 5:4 tři mečboly, soupeřka vám je ale všechny odvrátila esy. Do té doby přitom zahrála za celý zápas jen dvě…
V tomto případě to nebylo úplně jednoduché. Obě jsme slušně servírovaly, pak ale samozřejmě přišel stav 5:4 a první mečboly. Poté první eso. Říkám si „OK, v klidu, dobře ona“. Druhé eso, říkám si „OK, tak má docela štěstí, je jí to jedno, tak to tam flákla.“ Pak bylo třetí. To jsem se už trošku podivovala, že to není úplně normální, ale stále jsem věřila svojí hře a že i přesto to dám, že si zase ten balon na mečbol udělám.

Perrinová zvládla srovnat a navíc vás posléze brejkla.
Nakonec ten gem nějak vyhrála, což ji nakoplo a hned mi vzala servis, zahrála to dobře. Ze tří mečbolů byl rázem stav 5:6, nesáhla jsem si na míček. Všechna ta esa byla přímo na lajnu.

Jedno eso bylo podle livescore navíc po druhém podání…
To je vlastně pravda, stalo se to při druhém mečbolu. Byl to přímý roh, odvážný servis jako první – byl to od ní šílený risk.

Vy jste nicméně hrozbu konce zápasu na returnu odvrátila a vzala si ztracené podání zpátky.
Dostala jsem se do tiebreaku. Brejkla jsem ji, protože už nedala tolik es. Byla jsem lepší, věděla jsem to, akorát mi vadil ten vysoký rozliftovaný forhend a ty čopy s „nadmořskou“ výškou. Hrála jsem ale v tu chvíli dobře a opět jsem vedla 6:3 a měla další mečboly při jejím servisu.

A poté přišly další nechytatelné servisy Švýcarky, že?
Z pravé strany mi dala hned na lajnu zatáčku ven, eso. To jsem se smála, že je to prostě moc (smích). Pak další eso na téčko, 6:5. To jsem ztuhla a říkám si, že se mi to snad jen zdá. Šla jsem na servis s tím, že teď musím, jinak je to v „prčicích“. Dala jsem dobré podání a rozehrála si výměnu, zatlačila ji a donutila k chybě do autu.

Takže jste proměnila šestý mečbol a na pět předchozích jste vždy dostala eso?
Přesně tak. Tři mečboly za stavu 5:4, pak dva v tiebreaku. Do toho se zápas hrál ve čtyřiceti stupních.

Radovala jste se po zápase nahlas? Měla jste dostatek sil?
Ano, zakřičela jsem si. Na to jsou síly po vyhraném zápase vždycky (smích).

Jste v Monterrey sama, nebo s trenérem?
Jsem tu sama, ostatně jako vždy. Na pokoji jsem s Michaelou Hončovou, která mě podporuje i při zápasech. Zůstala tu, chudák, první pod čarou, tak jsem ji vzala k sobě na pokoj, aby nemusela zbytečně utrácet. Tak se to na Tour dělá.

Líbí se vám tam? Je tam hezké zázemí?
Je to tu moc krásné, jak hotel, tak kurty. Dost se o nás starají. Jediné, s čím se tu trošku bojuje, je nadmořská výška, je to v horách.

Proč jste si vybrala právě cestu do Mexika?
Je to poslední turnaj na venkovním „hardu“ co můžu hrát a já mám radši tvrdý povrch. Je tu pak navíc docela dobrý přelet do Bogoty, což už je sice antuka, ale aspoň to není jen na jeden turnaj, jak bývá mou specialitou (smích).

Jste přihlášená i do čtyřhry?
Do čtyřhry jsem se zkusila přihlásit, ale jsem teď druhou náhradnicí.

S kým jste se přihlásila?
Právě s Michaelou Hončovou, ta je ve čtyřhře okolo 170. místa. Výhodou je, že teď můžeme používat singlový ranking do debla.

Tereza Martincová po třísetové prohře s Kateřinou Siniakovou v prosincové extralize

Na konci loňského července vypadla Martincová na domácím turnaji v Praze v úvodním kole s Francouzkou Hesseovou, které porážku v kvalifikaci turnaje v Monterrey oplatila