Rijád se za dvacet let proměnil v pulzující velkoměsto, vypráví lékař Ivo Zemek
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z RIJÁDU – Oproti loňskému ročníku Turnaje mistryň v Rijádu startuje pouze jediná česká tenistka. Po boku Američanky Taylor Townsendové tu hraje světová deblová jednička Kateřina Siniaková. Tu během jejího prvního zápasu podporovali i čeští fanoušci. Několik jich sem přijelo na výlet z Česka, další v Rijádu a v okolí žijí a využili příležitosti podpořit svoji krajanku. Jedním z nich je i devětapadesátiletý lékař Ivo Zemek, který v Rijádu žije a pracuje už 23 let a brzy se plánuje vrátit zpátky do Česka, konkrétně do Prahy. S ním jsme si před úvodním vystoupením Kateřiny Siniaková povídali o Rijádu, Saúdské Arábii a také o vztahu tamního království k tenisu a ke sportu vůbec.
Jak jste se dostal do Rijádu a co tady děláte?
Dostal jsem se sem v roce 2002 s manželkou. Jedu hodně na solární energii a tady je sluníčko 350 dnů v roce. Hodně nás lákalo podnebí a samozřejmě také pracovní příležitosti, takže dobrá práce a v té době lepší pracovní podmínky než v Česku.
V jakém oboru tu pracujete?
Pracuju tady jako anesteziolog, specializaci mám na transplantaci jater a ledvin ve Vojenské královské nemocnici. Je to velký řetězec nemocnic s pěti pobočkami a asi 30 000 zaměstnanci. Poměrně velký kolos, jeden z největších podobných řetězců v Saúdské Arábii.
Kolik v Rijádu žije Čechů a setkáváte se tu někdy?
V Rijádu žije přibližně 200 až 300 Čechů. Funguje tu krajanský spolek, jeden čas jsem byl i jeho předsedou a má žena spolek kdysi zakládala v roce 2006. Teď už jsme od toho trochu dál, ale ta komunita je tu pořád velká, obzvlášť v Rijádu, ale krajané jsou tu i v jiných městech, hlavně v Džiddě nebo Chobaru. Hodně jich pracuje ve zdravotnictví, bankovnictví nebo jako manažeři v hotelech. Je tu dost pracovních příležitostí pro velké i menší firmy, měla tu zastoupení i Česká zbrojovka.
Vyrazil jste tady na tenis. Co pro vás tenis osobně znamená a je to tady pro vás z hlediska nabídky různých sportovních událostí velká akce?
Je to pro mě určitě větší akce. Jsem bývalý basketbalista, hrával jsem i ligu, takže sport je pro mě všechno. Už šestý rok se tu jezdí Dakar, který mě hodně chytil, a je to akce, kterou pravidelně každý rok navštěvuju. Na tenisu jsem tu byl i loni, kdy tu na Turnaji mistryň hrály Češky i ve dvouhře. Bára Krejčíková tu loni postoupila ze základní skupiny, což nám udělalo s manželkou radost. Katka Siniaková loni postoupila do finále a letos tu hraje znova, tak se moc těšíme.
Jaké velké sportovní akce jste tu ve sportu navštívil?
Jezdí se tady Formule 1 v Džiddě, kde je jeden z nejrychlejších městských okruhů. Formuli hodně sledujeme s oběma syna, ale lepší okruh je podle mě v Bahrajnu, kam jsme také na Formuli vyrazili. Srdcovou záležitostí je pro mě Dakar, který se jezdí v lednu. Přijede sem vždycky hodně Čechů. To je pro nás tak trochu národní sport. Chodím se občas podívat na Ronalda na Al Nassr, kde vstupenky stojí na některé zápasy i třeba padesát korun. Loni jsem tu byl na Djokovičovi a Sinnerovi na Six Kings Slamu. Hraje se tu hodně i špičkový golf. Je tu toho opravdu hodně. Když to porovnám s dobou, kdy jsem sem přijel, tak se tu situace opravdu dramaticky změnila. Saúdská Arábie se otevřela světu, ale přitom si zachovává svoji pohostinnost a svoje tradice. Je to teď takový mix moderna s tradicí.
Tady Rijád organizátoři představují jako Město v pohybu (City in Motion). Jak se Rijád změnil za posledních dvacet let a co vám tady nejvíc imponuje?
Když jsem sem před třiadvaceti lety přijel, byl Rijád takové ospalé velkoměsto uprostřed pouště. Žilo se tady tradičním způsobem, všechno pro rodinu. Žádná kultura tu nebyla, nic se tu nedělo. To mělo své výhody. Měli jsme to s manželkou rádi, protože to tu bylo klidné. V poslední době je tu nová vize a velké odhodlání společnosti už nebýt tak uzavřená, společnost se tu rapidně změnila a otevřela světu. Přináší to pozitiva v oblasti infrastruktury, zdravotnictví a školství. Z Rijádu se stalo velké pulzující velkoměsto s osmi miliony obyvatel.
Přináší to i nějaká negativa?
Když jsem sem přišel, byl tu život takový pomalý a klidný. Člověk si užíval poušť a mohl si tam kdykoliv zajet. My jsme třeba milovníci offroadu, turistiky a cestování a vyhovovalo nám, že můžeme kdekoliv přespat. Teď už člověk vidí limity. Zakládají se nové národní parky, na řadě míst se nesmí rozdělat oheň, je tam zakázán vjezd, nebo je to oplocené. Některé věci omezuje i rostoucí komerce v oblastech, kde by to člověk dříve nečekal.
Loni se tady v Rijádu rozjelo supermoderní metro. Jak velká změna to pro město byla? Jak byste tu změnu zhodnotil?
Nejdřív jsem se na to díval trochu skrz prsty, protože výstavba metra opravdu hodně omezovala dopravu. Šlo to dost pomalu a brzdilo to veškerý provoz ve městě. Jakmile se ale metro otevřelo, ubylo dopravy a Rijád se stal průjezdnější a rychlejší. Metro samotné je vynikající, hodně zkrátilo cestování po městě. Metro je super moderní, čisté, udržované a rychlé. Opravdu na vysoké úrovni.
Říká se, že Rijád trochu soupeří s Dubají o pozici nejvyspělejšího a nejvíc pulzujícího města v regionu. Jak to vnímáte vy?
Myslím, že Rijád má opravdu velkou vizi a odhodlání to tady změnit. Král Salmán a jeho následník trůnu tu vyhlásili Vizi 2030. Rijád nemá oproti Dubaji moře, to je pro něj velký handicap. Probíhá to ve stylu: „My máme velký mrakodrap, my si postavíme větší. My máme velký zábavní park, my si postavíme větší.“ To soupeření mezi oběma městy je trochu cítit. Pro region je to pozitivní, protože to přinese turisty i peníze. Je důležité, aby stát měl zajištěný i jiný příjem než jen z ropy.
Na co byste Čechy do Rijádu pozval a jaké je nejlepší spojení do Rijádu?
Saúdská Arábie je země neobyčejné přírodní krásy. Většina lidí si ji spojuje jen s pouští, ale její krajina je mnohem pestřejší. Kromě nekonečných písečných dun zde najdeme i zelená údolí, hluboká vádí a vysoké hory, které v zimě bývají pokryté sněhem. Každý kout této země má své kouzlo – od červených skal Aluly až po klidné pobřeží Rudého moře. Saúdská Arábie ukrývá krásu, kterou člověk pozná teprve tehdy, když ji začne objevovat srdcem. Do Rijádu jsem jel jednou i autem. Je to sice zajímavá cesta, směrem tam mi to trvalo 14 dní, zpět pak 10 dní. Jel jsem přes Sýrii, Jordánsko a Turecko.
Českým turistům bych ale spíše doporučoval přímé letecké spojení mezi Prahou a Rijádem se společností Flynas. Dříve létal WizzAir z Vídně. V Rijádu je řada sportovních akcí, kterých je ale v Evropě také hodně. Je tu příjemné počasí až do Vánoc. Pak se tu trochu ochladí a přibližně tři měsíce je trochu chladněji. Není tu ale moře, je lepší vyrazit v Saúdské Arábii do Džiddy a do resortů, které se tu teď u moře nad Džiddou budují. Velkým lákadlem pro Čechy je tu určitě Dakar, který se koná prvních čtrnáct dní v lednu. Lidé se sem jezdí dívat na Ronalda, který hraje v Rijádu za Al Nassr. Vstupenky na něj jsou velmi levné.
V Saúdské Arábii se nesmí pít alkohol, který je tu prakticky nedostupný. Delší dobu se však také mluví o jeho dostupnosti v přímořských resortech. Budou se striktní pravidla ohledně alkoholu měnit?
Je tu absolutní prohibice. Pokud budou chtít Saúdové otevřít velké resorty na riviéře Rudého moře, může být důležitý krok pro turisty, aby pro ně byla povolena alespoň v těch resortech konzumace alkoholu. Na Maledivy si člověk také nesmí dovézt vlastní alkohol, ale na barech a hotelech pro zahraniční turisty je alkohol k dispozici. Nemyslím si ale, že to bude někdy úplně brzy. Chtěl bych ale říci, že z lékařského hlediska je alkohol droga. Dělám transplantace jater, takže jestli můžu doporučit lidem, tak ať alkohol nepijí. Na něj určitě do Rijádu lákat lidi nebudu.