Ve vysoké nadmořské výšce se mi nehraje špatně, hodnotí triumf v Querétaru Bejlek

Sáro, jak se vám v Querétaru hrálo? Asi to bylo úplně jiné kafe než v Evropě…
Podmínky nebyly jednoduché. Byl to pro mě první turnaj v takové nadmořské výšce, musela jsem si na to zvyknout. Turnaj v chilské Colině, kde jsem dvakrát hrála, je v nadmořské výšce 620 metrů nad mořem. V Querétaru je nadmořská výška 1 860 metrů, což je úplný extrém.

Přišlo mi, že se každým zápasem na turnaji zlepšujete. Vidíte to podobně?
Ano, taky jsem to tak cítila. Nejtěžší a nejvyrovnanější zápas pro mě byl ten první s Američankou Arconadaovou, kdy jsem ještě nebyla adaptovaná na tamní podmínky. Bylo to hodně o mně, ale i tak jsem mohla zvítězit už ve dvou setech, když jsem měla mečbol. Nakonec jsem dokázala vyhrát až ve třech setech. Nebyla jsem aklimatizovaná a strašně to lítalo. Když jsem chtěla dát větší ránu, skončilo to často v plotu.

Co vám řekl takovýto turnaj o vašich možnostech? Dokážete se podobným podmínkám přizpůsobit lépe než jiné hráčky?
Postupně jsem se na kurtu i na místě samotném cítila lépe a lépe. Chtěla jsem sem na tenhle turnaj jet a dala jsem mu přednost před tím v brazilském Florianopolisu, protože jsem byla zvědavá, jak mi to v takhle velké nadmořské výšce půjde. Musím říci, že se mi nehrálo špatně.

Prakticky ve všech zápasech jste dokázala zahrát hodně winnerů a své soupeřky jste přehrávala…
Myslím, že jsem v zápasech byla vždycky já ta šikovnější hráčka a dokázala jsem míček lépe zabalit a dostat ho do kurtu. Hodně jsem se snažila držet míč pod kontrolou.

Vy jste předtím odstoupila před čtvrtfinále z turnaje na Mallorce. V prvních kolech jste tam byla opravdu hodně ovázaná. Byla jste nějak zraněná, nebo jen spíše pořádně dobitá po předchozím vítězném turnaji v italském Rende?
Na Mallorku jsem nepřijela úplně v ideálním rozpoložení, protože mě bolelo celé tělo. Nechtěla jsem ho více trápit, abych si neublížila. Nakonec jsme se rozhodli, že to radši skrečuju. Jakmile jsem se vrátila domů, hned si mě vzal do práce Michal Novotný a velmi rychle mě hodil zpátky do provozuschopného režimu. Je super, že mohu spolupracovat s někým takovým, kdo mě dostane vždy zpátky, co nejdřív to jde.

Jak je složité hrát v takové nadmořské výšce? Jste třeba po vítězném turnaji více dobitá než tomu bylo v italském Rende, kde jste před měsícem také vyhrála?
Po Rende jsem byla dobitá opravdu hodně. Obecně jsou ale tady podmínky daleko těžší. Hůř se tu dýchá a není vůbec jednoduché tady hrát.

Po Rende jste tvrdila, že jsou dvě možnosti. Buď že ve chvíli, kdy si zajistíte účast v hlavní soutěži na Australian Open, odložíte raketu do kouta a už vás s ní letos nikdo neuvidí, nebo že naopak budete chtít využít dobré formy. Jak to cítíte nyní?
Trochu jsem svůj postoj přehodnotila. Když budu zdravá, tak chci hrát. Na kurtu se mi daří a není důvod zastavovat.

Sledovala jste třeba vaše budoucí soupeřky, jak se s tou vysokou nadmořskou výškou budou vyrovnávat ony a jaký styl budou praktikovat?
Neměla jsem z nich strach. Nejsem úplně typ hráčky, která moc sleduje své soupeřky. Trenér (Jakub Kahoun – pozn. red.) se na ně ale chodil dívat a vždycky mi řekl, co přijde a jakou taktiku bych měla zvolit.

Ve čtvrtfinále jste hrála s Francouzkou Selenou Janicijevicovou, se kterou jste před třemi lety v Egyptě prohrála. Neměla jste z toho utkání trochu strach?
Neměla. Tehdy jsem byla ještě mladá a nebyla jsem na zápas úplně dobře připravená po mentální stránce. Teď to bylo úplně jiné a zápas jsem zvládla.

Ve finále jste si po brilantním výkonu poradila s Američankou Katrinou Scottovou. Jak jste viděla tento souboj o titul?
Bylo to z mé strany výborné utkání. Uměla jsem se dobře přizpůsobit hře soupeřky. Hrála jsem sebevědomě a trenér mi poradil dobrou taktiku. I když výsledek vypadá poměrně jasně, tak se o každý míč hrálo a finále bylo hodně náročné.

V Querétaru vládla při vašich zápasech výborná atmosféra. Užívala jste si ji plnými doušky?
Byla jsem velmi příjemně překvapená. Na každý zápas bylo v kteroukoliv hodinu na centru hodně lidí a ve finále bylo úplně narváno. Mám hodně ráda diváky, ať už fandí mi, nebo mé soupeřce. Byla jsem v Mexiku poprvé a bylo to strašně fajn.

Jak se vám líbilo samotné město?
Querétaro je rychle se rozvíjející město, kam se stěhuje hodně lidí i firem. Má krásné centrum. I areál, kde se hrálo, byl moc pěkný. Jeho součástí je i golfový areál. Organizace turnaje byla vynikající i přesto, že se hrál teprve první ročník.

Teď spolu děláme rozhovor ve chvíli, kdy jste vyhrála úvodní zápas na dalším turnaji v dvoumilionovém kolumbijském městě Cali. Je to velký kontrast?
Dorazila jsem sem teprve včera večer. Všude tu jsou v přízemí a v prvním patře mříže, ale hotel je zde v pohodě. Dneska jsem hrála první zápas, který jsem vyhrála a teď čekám na transport do hotelu. Ještě jsem tu toho mnoho neviděla.

Příští týden jste přihlášená na turnaj v argentinském Tucumánu, pak vás čeká BJK Cup. Vrátíte se po něm ještě do Jižní Ameriky?
To je teď velké téma. Uvidím, jestli se ještě vrátím zpátky, nebo už uděláme s trenérem nějakou „offseason“ a pak přípravu na Melbourne. Musím myslet i na to, že když se dostanu do hlavní soutěže v Melbourne, tak tu pak pořád bude French Open a další grandslamy. Je dobré mít nahrány nějaké body do žebříčku. Ještě uvidíme, jak se rozhodneme.

Cesta za titulem

1. kolo: SÁRA BEJLEK – Usue Maitane Arconadaová (USA) 6:3, 5:7, 6:3
Osmifinále: SÁRA BEJLEK – Gabriela Leeová (ROU) 7:5, 6:3
Čtvrtfinále: SÁRA BEJLEK – Selena Janicijevicová (FRA) 6:4, 6:0
Semifinále: SÁRA BEJLEK – Martina Colmegnaová (ITA) 6:3, 6:2
Finále: SÁRA BEJLEK – Katrina Scottová (USA) 6:2, 6:1