Šampionka Bejlek: Finále bylo jako horská dráha. A dovolená? Jsem takový řezník!

„Asi bych úplně neřekla, že se mi nedařilo. V Montreux jsem prohrála s Domčou (Šalkovou) vyrovnaný zápas v tiebreaku rozhodujícího setu. Tam mi to uteklo o kousek. V San Sebastianu jsem prohrála také vyrovnaný duel s pozdější finalistkou Anouk Koevermansovou. Totéž se mi pak stalo v Tolentinu. Myslím si, že jsem prohrála vyrovnané zápasy. To se někdy stane,“ pokrčila Sára Bejlek v rozhovoru pro Tenisový svět.

Na předchozím turnaji v Tolentinu jste vedla nad Italkou Nurií Brancacciovou ve třetím setu 5:2 a přesto jste utkání ztratila… Mrzelo vás to hodně?
Když jsem pak slezla z kurtu, ani jsem neřešila, že jsem tolik vedla. Neměla jsem pak vlastně žádnou šanci to dohrát. Kdybych měla alespoň nějaké šance, tak by to vypadalo jinak. Od stavu 5:2 jsem bohužel já byla horší hráčka na kurtu.

Měly tyhle těsné porážky nějaký vliv na vaší psychickou pohodu, když jste přijela do Rende?
Ne, neměly. Nejsem hráčka, která by se po porážkách nějak moc trápila. Beru to tak, jak to je. Když jsem chvíli zdravá a natrénovaná, tak svou herní kvalitu mám a časem se to ukáže. Tak jako se to ukázalo teď.

V Rende jste hrála poprvé v životě. Jak se vám tam líbilo?
Je to taková vesnička uprostřed ničeho. Ale když člověk na takovém místě turnaj vyhraje, tak to bere pozitivně. Nemůžu proti tomu místu nic říct.

Do turnaje jste vstoupila výhrou 6:1 a 6:1 nad Gruzínkou Gorgodzeovou. Soupeřka proměnila pouhé dva z celkem patnácti gembolů. Bylo to těžší, než napovídá výsledek?
V zápase jsem se cítila docela komfortně. Ani jsem si neuvědomovala, že soupeřka měla tolik gembolů. Ona je typem hráčky, která to pálí, co to jde. A když jí to nejde, tak ten zápas někdy vypadá hodně zvláštně a míčky létají úplně všude. Z mé strany to byl kvalitní výkon a myslím si, že po té dlouhé době jsem ho zvládla opravdu dobře.

Ve druhém kole vás čekala Aliona Bolsovová, která reprezentuje Španělsko. V prvním kole porazila Trevisanovou, která byla před dvěma lety osmnáctá na světě.
V tom utkání jsem diktovala hru. Nebyla jsem v žádném ohrožení, byl to pro mě příjemný kvalitní zápas bez větších nervů (Bejlek vyhrála 6:4 a 6:3, pozn. red.).

Po týdnu jste si ve čtvrtfinále zopakovala souboj s Italkou Brancacciovou. Brala jste to jako odvetu? A co jste si říkala, když jste vedla 5:3 v rozhodujícím setu?
Šla jsem do utkání s tím, že si ho užiju. Italka hraje trochu jiným stylem než ostatní. Není to úplně ranařka, ale hraje i čopy a kraťasy. To mě baví, protože si s výměnami můžu trochu hrát. Na zápas jsem se fakt těšila a věděla jsem, že budeme hrát dlouho, což se potvrdilo. Když jsem v koncovce vedla 5:3, tak jsem si říkala: „Hlavně, že to není 5:2“. (usmívá se)

V semifinále jste potkala Polku Maju Chwaliňskou, která nikdy nikomu nedá míček zadarmo. Před pěti lety jste s ní při vaší premiéře na velkém turnaji WTA v Praze uhrála pouhý jeden gem…
Shodou okolností jsme s Majou hned první den na turnaji trénovaly a bavily se, jestli někdo dostal v životě dva kanáry. A připomněla jsem jí sama od sebe tenhle zápas, kdy jsem prohrála 1:12. Pamatovala jsem si to, ale brala jsem to s humorem, protože mně v té době bylo čtrnáct a vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu.

Tentokrát jste vyhrála 6:3, 6:2…
Proti Maje se hraje jinak než proti ostatním. S Majou musím určovat hru já. I když jí třeba někdy půjčíte výměnu, aby ji diktovala, moc se to nestane. Zvládla jsem to na výbornou s tím, že soupeřka pak měla zdravotní problémy.

Ve finále jste změřila síly s Lolou Radivojevičovou ze Srbska. Ta vás před dvěma lety porazila ve Francii 7:5 ve třetím setu. Měla jste jí co vracet. Jak bylo utkání složité?
Je to nevyzpytatelný typ hráčky, který do toho dává velké rány, a člověk nikdy neví, kam to přesně půjde. Může vám to z každé pozice zabít, ale stejně tak to může z každé pozice zkazit. V našem zápase se to dělo tak i tak. Byla to hodně horská dráha a jsem moc ráda, že jsem finále nakonec zvládla překlopit na svoji stranu.

Chci se dostat do hlavní soutěže Australian Open

Po Makarské jste vyhrála letos už druhý turnaj kategorie WTA 125. Na světovém žebříčku se blížíte první stovce. Jaký vztah máte k menším akcím, například ITF W75? Chcete je ještě hrát, nebo se už budete soustředit výhradně na okruh WTA?
Vždycky, když jsem mohla, jsem se snažila hrát větší turnaje, a tak to bude pokračovat i nadále. Letos budu končit sezonu antukou. Teď po Mallorce pojedu do Jižní Ameriky, kde budu hrát také turnaje WTA 125.

Na tvrdém povrchu už letos hrát nebudete?
Budu na něm hrát až extraligu.

Hned tento týden vás čeká turnaj na Mallorce. Jak jste na tom se silami?
Samozřejmě mě turnaj v Rende unavil, nejsem úplně v nejlepším stavu. Jsem teď trochu ztuhlá, ale bez bolístek.

Na světovém žebříčku jste postoupila na své maximum – 107. příčku. Myslíte na postup do první stovky, nebo vám spíše jde o to, abyste si zahrála hlavní soutěž na Australian Open?
Pro mě je teď do konce sezony hlavním cílem, abych se dostala do hlavní soutěže na Australian Open. Ta stovka je také důležité číslo, ale nehraje u mě takovou roli. Jestli to dokážu tento týden nebo za čtrnáct dní, není úplně podstatné. I když čím dříve se mi to podaří, tím lépe.

Do konce sezony ještě obhajujete dvě semifinálové účasti na WTA 125 v Jižní Americe. Kolik turnajů vás letos ještě čeká? A budete hrát tak dlouho, dokud nebudete mít žebříček pro hlavní soutěž grandslamu?
Měla bych hrát Mallorcu, pak tři turnaje, následuje týden pauza na BJK Cup a pak jsou ještě čtyři další turnaje v Jižní Americe. Můj původní plán s týmem byl takový, že jakmile udělám potřebné body pro hlavní soutěž grandslamu, tak mě už tenhle rok neuvidí. Myslím ale, že to takhle nedopadne, protože když člověk hraje dobře, nechce se úplně zastavovat. Všech sedm turnajů v Jižní Americe bych asi hrát nechtěla, ale když budu zdravá a bude se mi dařit, tak to nevylučuju.

Letos jste, podobně jako loni, nehrála na okruhu ani jednu čtyřhru. Chystáte se to někdy změnit, nebo se vzhledem k vašemu náročnému stylu hry chcete koncentrovat hlavně na dvouhru?
Kdybych se dostala na grandslamy a měla šanci se tam dostat i do čtyřhry, tak bych to asi zkusila, ale v tenhle moment nejsem ve stádiu, že bych čtyřhry sama od sebe chtěla hrát. Debly mě samozřejmě baví, ale jsem typ hráčky, která hraje strašně náročný tenis. Trochu jsem se trápila se zraněními a nechtěla bych tomu jít úplně naproti tím, že budu hrát ještě více zápasů, než musím.

Už plánujete dovolenou? Už se těšíte, až tenisová sezona skončí a budete moci konečně vypnout, nebo jste ještě plná chuti do tenisu?
Upřímně jsem toho loni ani letos nenahrála tolik jako všechny ostatní holky, a proto se těším na každý turnaj. Téma dovolená už v našem týmu padlo, ale zatím vůbec nepřemýšlím kam a kdy. Bude se to odvíjet od toho, jestli a kdy udělám nebo neudělám body, které potřebuju. Já jsem takový řezník, jsem schopná něco koupit ze dne na den a pak to tak bude a už mi do toho nikdo neskočí.

Sezona je asi ve třech čtvrtinách. Jak jste s ní zatím spokojená? Plníte vaše cíle?
Asi bych letos nic neudělala jinak, není nic, čeho bych litovala. Párkrát jsem byla zraněná, ale to se prostě občas stane. S tím se nedá nic dělat. Už jsem ale zdravotně v pořádku a nemůžu si na nic stěžovat. Hlavně, že jsem zdravá.