Lehečka po 1. kole: Chci zůstat nohama při zemi. A strachuje se o vývoj sudích

Jiří Lehečka v zápase ztratil své podání jen jednou, a to v závěru úvodního dějství, kvůli čemuž o něj také přišel. „První set byl spíš o zvykání si na podmínky i soupeře. Po něm už jsem si našel, co jsem potřeboval. Využíval jsem slabého druhého servisu soupeře, a hlavně jsem zlepšil ten svůj. Pak už moc neměl šanci mi zatápět,“ dodal.

Následně už to byla ze strany rodáka z Kněžmostu krasojízda. Dellienovi nabídl jediný brejkbol, jenž dokázal odvrátit. Po prvním servisu ovládl 85 % výměn a dokráčel si pro postup do další fáze Wimbledonu, ve které vyzve Itala Mattiu Bellucciho.

Vloni jste kvůli zranění travnatou část sezony vynechal. Tentokrát už na kurtech nechybíte, bylo natěšení o to silnější?
Cítil jsem extra motivaci. Vloni jsem byl smutný, na trávě je to vždy speciální. Letos jsem kvůli dlouhé absenci nevěděl, co mohu očekávat. Soustředil jsem se ale na to, co jsem dělal dobře před dvěma lety, kdy jsem se ve Wimbledonu probojoval do druhého týdne. Připravoval jsem se také po fyzické stránce. Začal jsem ve Stuttgartu, kde jsem vyhrál dva zápasy. Ty pro mě byly důležité, potom to šlo správným směrem.

Následovalo finále turnaje v Queen's Clubu. Cítíte, že jste v současnosti na okruhu horkým zbožím a ostatní si na vás budou dávat větší pozor?
Takhle to nevnímám. Jdu zápas od zápasu, tedy stejnou cestou jako v Queen's Clubu. Už jsme tady měli pár sebevědomých prohlášení od jiných kluků, já se spíš snažím být nohama při zemi. Zároveň vím, že na trávě umím a tenhle povrch mi sedí. Důležité je, že jsem zvládnul první kolo, dál se nedívám. A neupínám se k tomu, kam to tady dotáhnu.

Tomáš Berdych říkává, že připravit se na Wimbledon a Australian Open je pro něj jednodušší než na zbývající dva grandslamy. Jak to vnímáte vy?
Wimbledon, Austrálie a pro mě i US Open jsou turnaje, na které je potřeba se dobře připravit přímo v místě konání. Tady je tráva hodně jiná, já se svým tenisem si nedovedu představit přijet odněkud z Mallorky, dát si jeden ťukec a potom jít hrát zápas. Obzvlášť když vidím, že podmínky jsou jiné i oproti tréninkovým kurtům. Například v Paříži jsem necítil potřebu tam být od pondělí a celý týden se připravovat na to, abych hrál na tamní antuce, kde je styl hry podobný, akorát je malinko rychlejší a jsou lepší odskoky. Proto jsem v týdnu předtím zařadil turnaj v Hamburku.

Zůstávat delší čas na jednom místě není pro vás tenisty zrovna přirozené. Jak se s tím sžíváte?
Tady je to trochu jednodušší, protože jsme hodinu a půl cesty letadlem od domu. Potom, co jsem dohrál v Queen’s Clubu, jsem druhý den odletěl na den a půl zpátky do Česka, kde jsem mohl resetovat hlavu a změnit prostředí. Do Stuttgartu jsem přijel hodně brzo, abych si zvyknul na trávu, nechtěl jsem hrát tenis na nějakých loukách po Česku. Je rozdíl, když ten dvorec staví lidi z Wimbledonu, což ve Stuttgartu takhle bylo. Kurty nám tam otevřeli o den dva dřív, takže jsem tam od středy trénoval a až v úterý jsem měl první zápas.

Je pro vás zásadní si návratem domů pročistit mysl?
Musíte se těšit letět zpátky na turnaj. Návrat domů nám dával smysl i s trenéry, po finále v Queen’s Clubu jsem měl dva tři dny odpočinku, protože na pětistovkách se hraje každý den. Bylo to dobré rozhodnutí, trochu jsem zregeneroval i mentálně.

O tom, zda míč skončil v autu, nově ve Wimbledonu rozhoduje elektronický systém. Jaký na to máte názor?
Přijde mi to jako správná volba, přestože je to tu Mekka tradic. Podle mého je hlavně správně, že bude co nejmenší rozdíl mezi ATP Tour a grandslamy. Elektronický systém už všude na túře je a všichni už si na něj zvykli. Jakmile počítač zahlásí aut, není možnost to na kohokoliv svézt. Díky tomu jsem o dost klidnější, protože nemusím přemýšlet, jestli má čárový zrovna svůj den. I statisticky je dokázáno, že počítač to píská o dost líp než lidi. Spíš je pro mě otázkou, jak se budou vychovávat další generace rozhodčích, kteří začínali na lajně a postupně se propracovali na umpire.

Wimbledon, Londýn (GBR, 53 500 000 GBP, tráva)
1. kolo dvouhry mužů
JIŘÍ LEHEČKA (25.) – Hugo Dellien (BOL, 79.) 4:6, 6:2, 6:2, 7:6(0)