Sparta na nás může být pyšná, hlásí Valentová po největším titulu. Čím se odměnila?

Poprvé v životě jste vyhrála turnaj kategorie WTA 125. Co to pro vás znamená?
Jde o největší turnaj, co jsem kdy vyhrála. Byla jsem na sebe trochu pyšná. Šlo o těžký turnaj a já zahrála poměrně slušně. Některé výsledky mě překvapily. Rozhodně jsem nečekala, že bych mohla celý turnaj vyhrát. Ani jsem na něj neměla jet. Na poslední chvíli jsem měla dostat volnou kartu do kvalifikace dvěstěpadesátky na trávě. Už jsme na ni měli odlétat, já ale večer zjistila, že mám přihlášené Grado. Už nešlo odhlásit, takže jsme museli úplně změnit plány. Je to úroveň WTA, ještě v tom nejsem zběhlá. Jak jsem vůbec nevěděla, kam pojedu na turnaj a kdy budu odlétat, tak jsem byla fyzicky úplně vyřízená. Každopádně jsem do poslední chvíle trénovala na antuce, kdybych náhodou kartu nedostala a jela do České Lípy. Je opravdu vtipné, že jsem do Grada původně neměla jet. Jak se ale říká, neplánované věci bývají často ty nejlepší (smích).

Na žebříčku jste se posunula na 120. místo a de facto už pomalu klepete na dveře první stovky. Ovlivňuje tato skutečnost nějak vaši psychiku?
Stovka je pro mě největší milník. Každého láká první stovka a chce se do ní dostat. Mě láká hodně. Nijak se k tomu ale neupínám. Pořád je k tomu dlouhá cesta, i když to tak nemusí vypadat. Jdu turnaj po turnaji, nestresuji se tím. Jestli v ní mám být, tak v ní budu. Když budu zdravá a budu posouvat svou hru, tak se do stovky dostanu.

Pojďme si rozebrat jednotlivá utkání na turnaji v Gradu. V prvním kole jste porazila dvakrát 6:1 Francouzku Janicijevicovou. Bylo to takříkajíc na jednu bránu?
V zápase bylo zajímavé to, že jsem vůbec nebyla nervózní. A vlastně i po celý turnaj. Byla jsem sama sebou. Věřila jsem si a byla jistější než obvykle. Možná mi v tomto pomohla i zápasová praxe a účast na Roland Garros, změnilo mi to pohled na tenis. Hrála jsem dobře. Řešila situace správně a s klidnou hlavou. Soupeřka nehrála špatně, ale asi se dá říct, že to na jednu bránu bylo.

V osmifinále jste zdolala ve třech setech nejvýše nasazenou Mexičanku Zarazúovou, což je hráčka, která se neporáží úplně snadno. Čím jste ji přehrála?
Ve druhém setu se projevilo to, že jak jsem neměla před odletem žádné volno, tak jsem byla úplně vyřízená – vlastně už když jsem k utkání nastupovala. Čím delší zápas byl, tím byl pro mě těžší. Navíc bylo po celý týden šílené vedro, což také hrálo roli. Jde o slušnou, nepříjemnou soupeřku. Zatím je to asi můj největší skalp, je kolem sedmdesátého místa. Kdybych na tom byla fyzicky lépe, mohla bych ji podle trenéra porazit i ve dvou setech. Nestalo se to, a tak to nemůžu posoudit. Po herní stránce to bylo dobré, ale po fyzické vůbec. Takže jsem ráda, že jsem to zvládla. Musela jsem se dost hecnout.

V dalších dvou zápasech proti Slovince Erjavecové (6:1, 6:0) a Chorvatce Marčinkové (6:2, 6:1) jste na kurtu naopak strávila podstatně méně času. Byly vůbec soupeřky něčím nebezpečné? Nebyl to pro vás spíše takový lepší trénink?
Všechny protivnice byly velmi kvalitní hráčky. Já sama nečekala, že bych mohla některými koly projít výsledkově takto hladce. Erjavecová byla postupem času skleslá. S Marčinkovou to bylo dost podobné. Ta mi na síti při podání rukou řekla, že jsem předvedla neskutečný výkon a že neměla na nic řešení. Nehrály zle, ale když to řeknu špatně, bylo to mnou. Fakt jsem hrála dobře. S výkony jsem byla spokojená.

V semifinále jste byly tři Češky, což není v aktuální sezoně častý jev. Všechny jste navíc hráčky pražské Sparty, byly jste spolu na turnaji v bližším kontaktu?
S Domčou Šalkovou ano, vídaly jsme se třeba na snídaních. S Bárou Palicovou moc ne, bydlela na jiném hotelu a přestěhovala se až poslední den. Říkaly jsme si, že je to husté. Nestává se často, aby byly v semifinále tři Češky. Sparta na nás asi musí být pyšná.

Ve finále jste porazila ve třech setech právě Barboru Palicovou. Brala jste zápas nějak prestižněji?
Finále bylo hodně těžké. Čekala jsem to, Bára hrála celý týden dobře. Já na druhou stranu také, takže jsem si věřila. Šlo pro mě o první akci WTA mimo Spartu a pro nás obě o první finále na okruhu WTA. Obě jsme byly dost nervózní. Já byla taková tuhá, nebylo to příjemné. Nehrála jsem úplně dobře. Zápas byl spíše o hlavě. Nechcete prohrát proti Češce ze stejného klubu. Pro nás pro obě šlo o prestiž.

Udělala jste si za výhru nějakou radost?
Asi ani ne. Jen jsem si na závěr celého turnaje dopřála pizzu. Dohrála jsem pozdě a nebyla otevřená žádná jiná restaurace. V Itálii si na druhou stranu po výhře pizzu dát musíte (smích).

Nyní se chystáte na kvalifikaci Wimbledonu. Jakou máte zkušenost s trávou? Co od tohoto povrchu očekáváte?
Žádná očekávání nemám. Rok jsem na trávě nehrála, takže jsem sama zvědavá, jak to bude vypadat. Říkají mi, že mé hře bude tráva sedět. Uvidíme. Půjdu zase zápas od zápasu a zkusím zahrát, co nejlépe to půjde. Dám do každého utkání všechno.

Nebude vás účast na nejslavnějším turnaji světa nějak svazovat? V kvalifikaci Wimbledonu budete hrát úplně poprvé…
Asi jde o nejpopulárnější grandslam. Nevím, jak to mají ostatní hráčky, ale já to tak neberu. Je to grandslam jako každý jiný, jen je na trávě. Neberu ho nějak speciálně. Možná i tím, že jsem hrála Wimbledon třikrát mezi juniorkami, nebudu z něj tolik vykulená. Je to trochu jiné, než když někam přijedete úplně poprvé.

Cesta turnajem

1. kolo: TEREZA VALENTOVÁ – Selena Janicijevicová (FRA) 6:1, 6:1
Osmifinále: TEREZA VALENTOVÁ – Renata Zarazúová (MEX) 6:2, 6:7(4), 6:2
Čtvrtfinále: TEREZA VALENTOVÁ – Veronika Erjavecová (SLO) 6:1, 6:0
Semifinále: TEREZA VALENTOVÁ – Petra Marčinková (CRO) 6:2, 6:1
Finále: TEREZA VALENTOVÁ – BARBORA PALICOVÁ 6:2, 4:6, 6:1