Vítězná premiéra na seniorském grandslamu! Pařížské kurty mi pasují, libuje si Valentová

„Pamatuji si, jak o mně někde napsali, že jsem ovládla Paříž,“ zasměje se osmnáctiletá Valentová při vzpomínce na předešlý rok. Z francouzské metropole si tehdy odvezla dva tituly, v singlu navíc mezi juniorkami neztratila na French Open ani set. Ve finále si poradila s krajankou Laurou Samson.

O květnovém návratu do Paříže nezastírá, že ho ovlivnila nedávná příjemná minulost. „Hned, jak jsem přijela, všechno se mi vybavilo. Jak jsem loni šla na zápas, jak jsem se přes něj cítila, v jakých prostorech jsem byla. Nikdy na to nezapomenu, byl to pro mě obrovský úspěch,“ přibližuje s nadšením. „Chtěla jsem na to navázat vyhraným utkáním v seniorech,“ doplní.

A to se jí povedlo. Proti o více než sedmnáct let starší soupeřce zvládla premiérový duel v rámci všech dospělých grandslamů s velkým přehledem. „Nijak obzvlášť nervózní jsem před zápasem nebyla, mám to pořád stejně,“ odmítá, že by jí jeden z velkých dnů kariéry způsobil značný stres. „Spíš jsem se těšila, že si tu po roce zase zahraji. Zdejší kurty mám ráda, jsou dobré a sedí mi,“ pochvaluje si Valentová.

Musela ale vydržet, až na ni na kurtu číslo 3 přijde řada. „Holky přede mnou hrály tři sety, bylo to dost dlouhé. Musela jsem se asi třikrát rozcvičovat,“ přiznává. Australanku narozenou v Rusku měla však přečtenou. „S tátou a koučem jsme se na ni podívali. Byla jsem dobře přichystaná,“ culí se.

Několikrát si Rodionovovou dokázala rozhýbat do stran a poté poblíž sítě nekompromisně zasmečovat do volného středu hřiště. „Měla jsem v plánu si soupeřku rozběhat, pohyb je jednou z jejích slabších stránek. Naštěstí se mi to povedlo. Pak jsem většinou výměnu dokončila na síti, nebo jsem prostě převzala tlak a ukončila si to,“ komentuje Valentová.

Vedle toho si pomáhala podáním, kterému dala rychlost až 176 kilometrů v hodině. „Nešla jsem úplně na přímku. Myslím si, že bych dala i tvrdší. Není to úplně špatné, ale nějak jsem se na to nesoustředila. Kdybych věděla, že na ni ‚jednička‘ platí, šla bych do toho víc,“ reaguje.

Na servisu podle svých slov pracuje stejně jako na dalších částech herního projevu. „V pondělí mi celkem šel. Určitě je to jedna z věcí, kterou budu dál zlepšovat, abych se zlepšovala celkově.“

Pomyslné otěže zápasu držela pevně ve svých rukou. „Bylo to o mně. Pokud bych povolila, soupeřka by se chytila. Když jsem naopak přitvrdila, šla jsem nahoru a soupeřka dolů. Chtěla jsem si udržet konzistentnost výkonu, abych utkání ovládla,“ přitakává Valentová.

S debutem tak mohla být spokojená. „Výhra je výhra, počítá se vždycky. Hrála jsem celkem dobře, hlavně první set. Ve středu (proti Maďarce Gálfiové, pozn. red.) to bude o dost těžší zápas. Tam se uvidí, ale dám do toho všechno,“ ujišťuje.

Na pařížských dvorcích si klade postupné cíle. „Snažím se vyhrát každý zápas, chci si jich tady zahrát, co nejvíc to půjde. Pro každý udělám maximum, co je v mých silách. Určitě bych chtěla postoupit do hlavní soutěže, ale to je strašně daleká cesta,“ uvědomuje si. „Hlavně se chci zlepšovat ve svém tenise. Když budu hrát dobře, výsledky pak přijdou,“ má jasno.

Porovnala také juniorský tenis, kde na Roland Garros excelovala, s tím seniorským. „Juniorky jsou příprava, ženský tenis je jiný. Už jsem hrála ‚sedmdesátpětky‘ i jednu ‚stovku‘, level je fakt vysoko. Turnaje jsou teď našlapané a je těžké tam něco uhrát. Dospělé holky hrají obecně trochu jinak. Nic vám nenechají ani nevzdají, bojují o každý balon. Jsou dost schopné se chytit,“ popisuje Tereza Valentová.

Roland Garros (FRA, 56 352 000 EUR, antuka)
1. kolo kvalifikace žen
Arina Rodionovová (AUS, 213.) – TEREZA VALENTOVÁ (174.) 2:6, 2:6