Rodinná tragédie způsobila herní propad. Talentovaná Slovinka si bere pauzu

Kariéru měla Kaja Juvanová solidně rozjetou. V minulé sezoně se definitivně usadila v první světové stovce, zvládla náročné kvalifikace na velkých turnajích v Petrohradu, Dauhá a Indian Wells a v květnu si zahrála své první finále na okruhu WTA. Ve Štrasburku jí přitom jen těsně utekla možnost získat svůj premiérový titul, když padla po velké bitvě s Angelique Kerberovou po setech 6:7(5), 7:6(0), 6:7(5).

Tehdy ještě jednadvacetiletá tenistka zaujala pozici nejlepší Slovinky na okruhu WTA a vystoupala až 58. místo, elitní padesátku měla na dosah. Pak ale přišly chvíle, které její tenis výrazně ovlivnily. Stav jejího otce, jenž bojoval s rakovinou, se začal zhoršovat.

Juvanová začala hodně šetřit se starty na turnajích, aby byla co nejvíce doma. A když už na nějaký turnaj přijela, většinou z toho byl hodně brzký výpadek. V prosinci pak přišla tragická zpráva. Její otec, doktor Robert Juvan, vědecký pracovník z Lublaně, svůj boj s rakovinou prohrál.

Tou dobou čerstvě dvaadvacetiletá Slovinka vrhla všechno své úsilí k tenisu. Zčásti, aby zaměstnala svou mysl, zčásti, aby tím uctila památku otce, který ji v kariéře mohutně podporoval. Se ztrátou blízké osoby se ale vyrovnat nedokázala, herně se trápila, příliš úspěchů nepřicházelo a až na konci března si zahrála alespoň semifinále na turnaji WTA 125K Series v San Luis.

Nyní se talentovaná Slovinka rozhodla, že si vezme blíže nespecifikovanou pauzu, aby se dala hlavně psychicky dohromady. Její bolest ze ztráty milovaného tatínka je stále příliš čerstvá a brání jí v odvádění adekvátních výkonů, se kterými by mohla být spokojená.

„Příliš často nesdílím osobní informace na sociálních sítích, protože mi nepřijde potřebné, abych svou osobní situaci někomu vysvětlovala, ale mám pocit, že je důležité všem ukázat reálný obrázek, jak se věci mají (a nejsou jen zkresleným obrázkem na sociálních sítích), a pokud to někomu pomůže, bude to jen dobře,“ napsala Juvanová ve svém prohlášení na Instagramu.

„Jak někteří ví, v prosinci jsem ztratila svého taťku kvůli rakovině. Od té doby je pro mě všechno obrovskou výzvou, přičemž ztráta tak blízké osoby pro mě byla nejtěžší věcí v životě a také něčím, na co vás nikdo nepřipraví,“ pokračuje. „Truchlení pro mě bylo a je vážně těžké. Většinu dní se cítím unavená i při normálním fungování, což někdy ztěžuje trénink i hraní zápasu. Některé dny se cítím velmi motivovaná, jindy vystresovaná a smutná,“ popisuje Juvanová velké výkyvy.

„Některé dny jsou lepší, jiné horší, ale bolest a smutek jsou stále příliš velké. Nemyslím si, že to někdy úplně zmizí, ale zjišťuji, že se smutné vzpomínky pomalu mění na ty, které byly šťastné,“ naznačila postupné zlepšení. „Každý, kdo mě kdy viděl hrát, ví, jak tenis miluju. Emocí však bylo v poslední době tolik, že mi práci tížily. Přesto jsem dál hrála, protože můj taťka tenis miloval, sledoval každý můj zápas a chtěl, abych pokračovala i poté, co odejde. To bylo důvodem, proč jsem pokračovala v hraní turnajů i poté, co zemřel,“ upřesnila, proč si pauzu nevzala už dříve.

„Pár zápasů jsem vyhrála, na což jsem hrdá, ale také jsem z toho čím dál víc unavená. Rozhodla jsem se proto, že na pár týdnů (nebo na jakékoli období, které mi přijde správné) zpomalím. Vrátím se, až budu připravena. Chci to brát den po dni a týden po týdnu, abych viděla, jak se cítím. Bolest a smutek jsou stále příliš silné,“ řekla k pauze od tenisu. „Jsem vděčná všem, co jsou kolem mě a jen bych chtěla říct, že pokud si někdo prochází něčím podobným a má pocit, že je na všechno sám, tak vždy je poblíž vás někdo, na koho se můžete obrátit a kdo vám může pomoci,“ dodala.