V areálu se ztrácí, ale soupeřkám nahání hrůzu. Čeká mě ještě dlouhá cesta, ví Bejlek

Ze tří vítězství při premiéře na juniorském Roland Garros by byl kdekdo u vytržení, sympatická a zároveň ambiciózní tenistka Sára Bejlek však bere své dosavadní tažení na pařížské antuce pouze jako úvod velké mise.

„Je to samozřejmě dobrý pocit,“ usmívala se čerstvá čtvrtfinalistka. „Nicméně pro mě se jedná o začátek kroku, kterého tady chci dosáhnout. Právě juniorské Roland Garros beru jako vrchol antukové sezóny. Stále mám před sebou tři zápasy dvouhry a tři zápasy čtyřhry, takže mě čeká ještě dlouhá cesta,“ vyprávěla po jasné výhře nad silnou Švýcarkou Celine Naefovou.

Šestnáctiletá Bejlek si přivezla do areálu Rolanda Garrose skvělou formu, kterou nalezla na ženských akcích ITF v Santa Margheritě. Na italské antuce si ve druhé polovině dubna nejprve připsala osmifinále a semifinále, následně vybojovala zkraje května dokonce titul, jenž ji vystřelil na aktuální 270. místo v žebříčku WTA.

„Šlo to slušně,“ culila se při vzpomínce na zisk trofeje. „Myslím, že moje hra je čím dál lepší. V Itálii to bylo ze začátku pomalejší, ale teď už se cítím lépe, rozehrála jsem se. Určitě si víc věřím, funguje mi moje hra, kterou mám natrénovanou, a také pozitivní myšlení,“ těší tenistku z Hrušovan nad Jevišovkou.

Bejlek je podle svých slov právě na antuce nejvíce spokojená, ne nadarmo na ní oslavila oba své dosavadní tituly ze ženského okruhu ITF (Santa Margherita, Olomouc). Jediné, co jí zatím dělá v Paříži problém, je tak orientace v rozlehlém tenisovém stánku Rolanda Garrose.

„Na mě je moc velký, ztrácím se tady!“ smála se svým kuriózním peripetiím Bejlek. „Je to samozřejmě neskutečný areál. Snažili jsme se dostat na kurt Philippa Chatriera, ale zatím se nám to nepovedlo,“ doplnila svěřenkyně trenéra Jakuba Kahouna.