Před válkou utekla do Prahy. Teď tu díky divoké kartě bude hrát
Před pár dny jí bylo teprve devatenáct let, ale když ukrajinská tenistka Darja Lopatecká (na snímku vlevo společně s Evou Slaninkovou na cestě z Užhorodu) mluví, působí mnohem dospěleji. I ten dospělý hlas se ale na chvíli zastaví, kdy přijde řeč na jejího otce. „Musel na Ukrajině zůstat a pomáhat,“ popisuje. „Jezdil s kamionem, vozil pomoc a léky. Před dvěma týdny se po dálnici vracel z Charkova a… Už nedojel.“ Za volantem se mu zastavilo srdce. Ze stresu. Z nasazení, kvůli kterému skoro nespal.
Tou dobou už Darja s maminkou a mladší sestrou byly v bezpečí v Praze. A to přesto, že se jim z Ukrajiny zpočátku nechtělo.
Darja pochází z těžce zkoušeného Charkova, ale poslední rok trénovala v Kyjevě. „Nechtěla jsem odejít. Chtěla jsem zůstat a pomáhat,“ popisuje. „Zůstaly jsme dvacet dní, ale byly to dny strachu a nočních můr. V pět ráno jsem se budila kvůli výbuchům a nevěděla, co bude. Doufala jsem, že to celé brzo skončí, ale měla jsem strach o sebe, rodinu i kamarády. V tu chvíli mi došlo, že víc pomůžu tím, co umím. Když budu hrát tenis a propagovat ukrajinskou vlajku ve světě.“
Celý příběh začal tím, že se na organizaci WTA obrátila Darjina kamarádka, bývalá deblistka Emily Webleyová-Smithová. Díky spolupráci WTA a společnosti Perinvest Group, která spoluvlastní tenisový klub Oáza Říčany, si pak rodina sbalila několik potřebných věcí a vydala se na cestu. „Bylo hrozně těžké tam tátu nechat,“ říká Darja. „Ale pořád jsem samozřejmě doufala, že ho zase brzo uvidím. Teď už vím, že neuvidím.“
Cesta trvala den a půl. Nejprve se vlakem vydaly do Užhorodu, kde na ně u hranic čekala autem ředitelka říčanského klubu Eva Slaninková. „Byly tak vyřízené, že skoro celou cestu z východního Slovenska až do Prahy prospaly,“ vzpomíná.
„Darja s sebou vezla jen malý kufřík. I rakety musela nechat v Kyjevě. Neměla skoro žádné peníze, ale zato měla odhodlání, které jsem u tak mladé holky snad ještě nikdy neviděla. Mimochodem, tip na místo, kde nejsnáze přejít hranice, nám dala bývalá slovenská tenistka Janette Husárová.“
Zobrazit příspěvek na Instagramu
V Říčanech našla rodina zázemí. „Přestože Darja bude hodně trénovat ve Švédsku, k nám se může vždycky vrátit. O ni, sestru i mámu se postaráme,“ popisuje Slaninková. Díky propojení klubu s firmou Perinvest Group byl další krok, jak ukrajinskou tenistku podpořit, jasný: dostane divokou kartu do hlavního soutěže ITF turnaje, který se s dotací 60 tisíc dolarů odehraje v týdnu od 2. května v Praze na Štvanici.
Vedle podzimního turnaje WTA v Ostravě je to pro Perinvest Group další tenisová akce, kterou pořádá. „Jsem extrémně vděčná. Nemám slova, kterými bych pořadatelům poděkovala. Snad aspoň tím, že budu zdravá a připravená zahrát co nejlíp,“ vzkazuje tenistka.
Lopatecká před lety platila za obrovský talent nejen ukrajinského, ale i světového tenisu. V patnácti letech vyhrála hned první turnaj mezi dospělými, na který přijela. Následovaly další tituly, ve světovém žebříčku byla už skoro mezi dvěma sty nejlepšími, ale pak přišlo těžké zranění kolena.
„Po operaci to do plného uzdravení trvalo dva roky,“ popisuje. „Pod tlakem okolí jsem návrat bohužel uspěchala, takže jsem hrála s bolestí. Tenis mě tehdy bolel fyzicky i psychicky, protože jsem najednou prohrávala s hráčkami, které jsem do té doby porážela. A protože mi to nešlo, dostávala jsem i spoustu nenávistných vzkazů od fanoušků, na které jsem jako malá holka nebyla připravená.“
Teď už připravena je. Na zápasy. Na turnaje. Na cestu, o které ví, že bude dlouhá a nelehká. „Ale mám na ni chuť,“ tvrdí. A má i novou motivaci. „To, co se na Ukrajině děje, nemůžu z hlavy vypnout. Moje srdce i duše jsou tam.“ Zároveň je však odhodlaná to srdce i duši nechat na kurtu. Bude se trénink od tréninku i zápas od zápasu rvát. Za sebe. Za svou zemi. I za svého tátu, který už žádný její zápas neuvidí.
