Veselý o Dubaji: Byl jsem na dně a najednou přišel úspěch. Mám neskutečnou radost!

- Marek Bartošík

Zničehonic odehrál Jiří Veselý nejlepší turnaj své kariéry, když dokráčel minulý týden z kvalifikace až do finále podniku kategorie ATP 500 v Dubaji. Jeho tažení je cenné hlavně skupinou pestrých vítězství nad elitními hráči, mezi nimiž vyčnívá jeden z nejlepších tenistů historie Novak Djokovič. Osmadvacetiletý Veselý poskytl po návratu do České republiky rozhovor Tenisovému světu, v němž se ohlédl za největší krizí kariéry i následným týdnem snů v Dubaji. Český tenisový hrdina promluvil také o svém gestu na podporu Ukrajině, která se brání odpornému a neospravedlnitelnému ruskému útoku.

Jiří Veselý přiznal, že se ocitl na dně. Na kurtu se mu dlouhé měsíce s jednou výjimkou, kdy na podzim opanoval dobře obsazený challenger ve Francii, vůbec nedařilo. Když to ale všichni včetně něj nejméně čekali, přišel dubajský zázrak, který Veselému přinesl výhry mimo jiné nad Marinem Čiličem, Robertem Bautistou Agutem, Novakem Djokovičem a Denisem Shapovalovem.

Všichni zmínění hráči patří do elitní pětadvacítky žebříčku, všichni sbírají trofeje na okruhu ATP, Čilič s Djokovičem jsou dokonce grandslamovými šampiony. Veselý se ale velkých jmen nezalekl a nyní si vychutnává návrat do elitní stovky žebříčku, kde mu od pondělí náleží 74. místo.

Jirko, už jste za těch pár dní po turnaji zvládl zpracovat, co se vlastně v Dubaji stalo?
Teprve včera jsem se více zastavil. Dostihla mě obrovská psychická i fyzická únava, dokonce jsem dostal teplotu. Ale postupně to zpracovávám. Mám obrovskou radost. Po trápení hlavně v posledních dvanácti měsících, kdy jsem dostal covid a všechno se začalo hroutit, jsem byl dost zoufalý. Na konci roku mě trošku pozvedlo vítězství na challengeru ve Francii, ale poté to bylo znovu bídné.

Připomeňme, že letos jste před Dubají vyhrál jen pět zápasů z jedenácti, přičemž dvě výhry jste zaznamenal na challengeru v Indii a dvě v kvalifikaci turnaje ATP v Sydney…
Austrálie se mi absolutně nevydařila, potom už jsem spadl do depky a říkal jsem si, jestli tohle nebude můj poslední rok. Chuť mám a sport mám rád, chci vyhrávat, ale nevěděl jsem, kudy z toho ven. I proto jsem se po konzultaci s pány Navrátilem a Černoškem rozhodl, že si dám pauzu od Davis Cupu, který mě vždy stál spoustu sil (Veselý má na mysli svého trenéra Jaroslava Navrátila a Miroslava Černoška, jednatele TK PLUS, pozn. red.). Bylo nutné udělat rozhodnutí a zkusit moji kariéru restartovat. Nejsem ještě starý, ale už nějaké roky mám, trápení bylo dost. A že úspěch přišel teď, když jsem byl úplně na dně… Někdy zkrátka člověk musí hodně vydržet a snést. Mám neskutečnou radost, je to úleva a zároveň motivace jít dál.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Jiri Vesely (@veselyjiri)

Byla nedávná krize skutečně tak vážná? Už v roce 2019 jste se totiž opravdu hodně trápil…
Ano, tam byl také problém. Víceméně celou kariéru mě pronásledovala zranění, poklesy formy, hrozné výkyvy… Myslím, že xkrát jsem nedokázal navázat na to, když se něco povedlo. Možná to bylo kvůli očekávání od ostatních. O to víc si ale turnaje v Dubaji cením, protože jsem porazil řadu kvalitních hráčů. Jsem moc rád, že jsem udržel svou formu po celý týden. Teď chci, aby moje výkony byly stabilnější.

S čím jste do turnaje po předchozích nevýrazných výkonech vlastně šel?
Neočekával jsem od sebe skoro nic. Modlil jsem se za dobrý los v kvalifikaci. Ten jsem sice v prvním kole měl, ale úplně zbytečně jsem se nadřel (Veselý porazil Libanonce Hadyho Habiba z páté stovky žebříčku 6:1, 5:7 a 6:3, pozn. red.). Byl jsem rád, že jsem vyhrál kolo v kvalifikaci, ale uvědomoval jsem si, že tam nejsou žádné extra body do žebříčku a že je potřeba se kvalifikovat a někoho porazit i v hlavní soutěži. Už to, že jsem se kvalifikoval přes Popyrina, byla první pozitivní zpráva (Alexei Popyrin byl v době konání turnaje 66. v žebříčku, Veselý ho udolal 7:6, 6:7 a 6:2, pozn. red.). A když jsem uviděl los kvalifikantů a že tam mám Čiliče a pak případně Bautistu a Djokoviče, byl jsem v šoku. Nenapadlo mě, že bych mohl přes všechny tyto borce přejít, jsem za to neskutečně rád. Říkám tomu začátek druhé části mé kariéry.

Zkusíte vysvětlit, co vás dovedlo k výhrám nad tak výbornými tenisty? Už jen skalp Popyrina byl v danou chvíli rozhodně cenný…
Během celého turnaje jsem moc neřešil skóre, jel jsem míček po míčku a snažil jsem se držet podání. Bylo klíčové, že jsem moc nepředbíhal a nepřemýšlel, co by se mohlo stát, kdybych si prohrál servis. S Čiličem jsme hráli už v pondělí, takže jsem byl ještě unavený z víkendové kvalifikace. Překvapilo mě, že jsem pohybově stíhal tempo soupeřů, což mi dodalo klid. S Čiličem to ještě bylo hodně křečovité. Zápas jsem nedopodával a zvládl jsem ho až v tiebreaku, ale v dalších zápasech už jsem se zklidnil. Bylo to i tím, že už jsem nahrál slušné body. Pak jsem šel do utkání proti nejlepším soupeřům, neměl jsem co ztratit. Takové zápasy mám rád. Myslím, že je o mně i známo, že se mi s těmi nejlepšími hraje dobře. A Djokovič je totálně nejlepší, Bautista je extrémně solidní a vyhrál turnaj v Dauhá.

Byla klíčem k úspěchu i větší aktivita a agresivita ve výměnách? Dařilo se vám totiž hrát míčky hned po odskoku, například při mečbolu proti Djokovičovi…
S týmem jsme před každým zápasem probírali taktiku, co by na koho mohlo platit. Bylo supr, že jsme se skoro ve všem okamžitě shodli. S Bautistou ani Djokovičem jsem do výměn chodit nemohl, musel jsem být aktivnější a diktovat hru. Všechno se to potkalo ve správný čas. S panem Navrátilem pracujeme na tom, abych hrál agresivněji a častěji zapojoval přechody na síť. Proti Bautistovi i Djokovičovi bylo nesmírně důležité, že se mi tuto taktiku podařilo úspěšně zrealizovat. Je to správná cesta. S mými parametry je náročné soupeře uběhat od základní čáry.

Přesto jste kondičně zvládl i více než tříhodinovou řežbu v semifinále proti kanadské hvězdě Shapovalovovi…
Jsem za to rád. Spekulací od veřejnosti ohledně mojí kondice bylo strašně moc. Všichni víme, že bych nějaké kilo měl dát dolů. Byli jsme i u profesora Vítka, řešili jsme to. Mám obrovské množství svalů, které ani nevíme, kde se vzalo. Tělo asi jinak reagovalo na určitou práci. Nicméně myslím, že nemůže být řeč o tom, že bych neměl vytrvalost nebo že bych nevydržel více těžkých zápasů po sobě. O tom jsem byl přesvědčen vždy. Jsem moc rád, že jsem byl schopen odehrát sedm zápasů během osmi dnů včetně tří tříseťáků. Doufám, že téma, jestli mám nebo nemám kondici, utichne. A já se budu snažit nadále pracovat a ubrat váhu, abych byl na kurtu rychlejší.

Vraťme se ještě k nejcennější výhře, tedy té nad Djokovičem. Existuje vůbec recept, jak mít s legendárním Srbem kladnou zápasovou bilanci a k tomu bez porážky?
(usmívá se) Je samozřejmě úplně neskutečné, že se mi povedlo ho porazit dvakrát. Říkal jsem si, že napodruhé už na mě bude nachystaný a bude se chtít revanšovat (Veselý poprvé porazil Djokoviče v Monte Carlu před šesti lety, pozn. red.). Sám věděl, o co hraje. Nebyl to malý turnaj, navíc bojoval o první místo v žebříčku. O to víc si tohoto vítězství cením. Proti takovým hráčům se musí sejít spousta věcí, aby se je povedlo porazit.

Vybavíte si, co jste napsal na kameru právě po utkání s Djokovičem?
Napsal jsem tam Ukrajina a přidal jsem srdíčko.

Můžete vysvětlit, proč jste se tak rozhodl?
Myslím, že to, co se děje, je obrovská tragédie. Jsme ve 21. století, kde by válka a zbraně neměly mít své místo. Řešit politické neshody tím, že se bude střílet, válčit a zabíjet hlavně spoustu nevinných lidi, to je úplná katastrofa. Mám několik kamarádů z Ukrajiny, kteří se rozhodli jít do boje. Je to hrozné. Bojím se o ně, aby se jim nic nestalo. Nevím, jak daleko může všechno zajít. Za poslední dny všichni vnímáme víc a víc, že válka být nesmí.

Řadí se k vašim ukrajinským kamarádům i Sergij Stachovskij, který se rozhodl bojovat za svou zemi proti ruské armádě? Předloni jste spolu dokonce absolvovali čtyřhru na challengeru v Praze…
Přesně tak. Sergij Stachovskij je určitě jeden z mých nejbližších… S jeho bráchou se znám od dětství, vyrůstali jsme v Prostějově. K celé rodině máme velice blízký vztah. To, co se děje, je strašné. Doufám a modlím se za to, aby válka co nejdřív skončila.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Jiri Vesely (@veselyjiri)

Na závěr se prosím ještě vraťme k vašim turnajovým plánům. Budete hrát na antukovém challengeru v italském Rosetu, kam jste přihlášen?
Budu tam hrát, ale ještě nevím, jestli už příští týden, nebo až ten další. Myslím, že spíš až ten další. Teď jsem měl sedm turnajů v řadě, potřebuji si odpočinout. A je pro mě také důležité, abych věnoval čas rodině. Navíc si musím zvyknout na změnu povrchu a připravit se na antukovou část sezóny. V Prostějově máme neuvěřitelné zázemí. Dá se říct, že tady trénuje celý daviscupový tým kromě Tomáše Macháče. Mladí dorostli. Je skvělé, že se zadařilo Jirkovi Lehečkovi, který se dostal do stovky. Je to skvělá zpráva nejen pro mě, ale i mladší, jako jsou Dalibor Svrčina a Kuba Menšík. Je to výsledek dobré práce tady v Prostějově. Jsem rád, že se mi zadařilo taky, už to bylo opravdu potřeba. A doufám, že ještě budu tahat mlaďochy nahoru.