Z restaurace na profesionální okruh. Ruská rodačka Melniková se rozhodla hrát za Česko

- Michal Hladký

Osmnáctiletá Alexandra Melniková musela kvůli zranění na dva roky přerušit svou tenisovou kariéru. Teď se rodačka z ruského Permu k tomuto sportu vrátila, a to s jednou velkou změnou – reprezentuje totiž nově Českou republiku. Svůj neobvyklý životní příběh popsala v rozhovoru pro Tenisový svět.

Melniková na okruhu ITF zatím válčí spíše v kvalifikacích. Hlavní soutěž si zahrála jen jednou, a to na konci března v egyptském Šarm aš-Šajchu, kde vypadla v prvním kole po výsledku 6:0, 3:6 a 2:6 se Švýcarkou Rushitiovou.

Ale jak sama říká, zatím spíše sbírá zkušenosti. Přece jen dva roky bez tenisového zatížení jsou na herním projevu znát.

Vy jste se narodila v Permu, dlouho jste také Rusko reprezentovala. Jak to, že teď přišla tahle změna?
Od pěti let žiji v Česku, ale až teď nedávno jsem obdržela občanství, což je pro Rusy zde trochu složitější. (směje se) Tak jsem se rozhodla, že budu jezdit na turnaje pod českou vlajkou.

Jak často se v současnosti do své domoviny vracíte?
V Rusku mám jenom babičku s dědou, naposledy jsem tam byla před čtyřmi lety. Doma sice mluvíme rusky, s Ruskem jako takovým jsem ale spojena méně než v minulosti.

Jaké pro vás byly začátky? Obzvlášť jazyková bariéra musela být pro vás obtížná.
Těžké. Ale byla jsem malá, takže jsem se česky naučila tak za půl roku. Ani na doučování jsem nechodila, vyplynulo to tak nějak přirozeně.

Na okruhu ITF se pro vás letos jedná o první ostrou sezonu, kdy se snažíte pravidelně hrát…
Dva roky jsem nehrála kvůli zranění, měla jsem natrhnuté šlachy v kotníku. Vynechala jsem období na juniorském okruhu, takže teď se snažím hlavně sbírat zkušenosti.

Právě před zmíněným zraněním jste se nacházela v českém žebříčku na docela slušných pozicích. Jak se po tak dlouhé přestávce dostáváte do tempa?
Trénovat jsem začala loni v září, první turnaj jsem měla už v únoru. To jsem byla strašně nervózní, klepala jsem se. Ale lepší se to, s každým zápasem se posouvám. Ale jde vidět, že mám stále obrovské rezervy, například co se kondice týče.

V letech, kdy jste se na tenisových kurtech nepohybovala, jste žila docela běžný život. Užíváte si možností, které profesionální sport nabízí?
Je to jiný pohled, obrovská motivace. Vím, co znamená brigádničit v restauraci celé dny. Ale pořád mám zadní vrátka, kdyby to s tenisem nevyšlo. Od září se chystám dálkově studovat žurnalistiku, od mala mám takový sen, že bych se jednou ráda stala sportovní komentátorkou. (usmívá se)  

Super je, když jsou turnaje někde u moře. Užívám si tepla. (směje se)

Dokážu si představit, že pro člověka, který toho v zahraničí tolik neodehrál, může být v podobných přímořských resortech obtížné se koncentrovat jen na tenis.
Když jsem byla v Šarm aš-Šajchu, byl to problém. Cítila jsem se jako na dovolené, bylo složité se soustředit jen na tenis. Naštěstí jsem to nějak zvládla, i když výsledky nebyly ideální. Teď jsem byla v Káhiře, kde jsem podobné problémy nemusela řešit. (směje se)

Jaké jsou vaše tenisové cíle?
Chtěla bych se dostat na žebříček WTA, potom se uvidí. (usmívá se)