Po stabilních výkonech zasloužená premiéra. Keysová bude patřit k černým koňům Singapuru

- Jan Vojkůvka

Nejlepší sezona v kariéře, dosažení žebříčkového maxima a první postup na Turnaj mistryň. To je ve zkratce zhodnocení veleúspěšného roku mladé, teprve jedenadvacetileté Američanky Madison Keysové, která prožívá snový rok, jenž může vyšperkovat ještě v Singapuru. Její výhodou je stabilita výkonů a tvrdá dřina na kurtu.

Sedmá hráčka světa! Jak chutí příslušnost v elitní desítce ženského tenisu už Madison Keysová zná a v závěru roku si může nakonec také vychutnat plody své práce při účasti na Turnaji mistryň. Turnaji, na kterém vyvolená ženská osmička je konejšena jako Bohyně a kromě tenisu si užívají obrovského luxusu, který Singapur nabízí.

Začátek roku ale nebyl vůbec jednoduchý a dalo by se říci, že první třetina sezony byla spíše protrápena. Měla problémy se zraněními, přesto došla do čtvrtého kola na Australian Open, ale přišla více než měsíční pauza a v březnu, když startovala na Indian Wells, měla za sebou doposud právě jen jediný turnaj. Průprava tak nebyla dokonalá a poznalo se to i na severoamerických dvorcích.

První kolo v Indian Wells sice napravila postupem do čtvrtfinále v Miami, ale po přesunu na antuku přišlo opět trápení a pouze druhé kolo v Charlestonu a nečekaný výpadek ve třetím kole v Madridu, kde byla proti Tigové jasnou favoritkou, stejně jako v Charlestonu proti Siegemundové.

Naštěstí pro Keysovou přišel turnaj v Římě a možná překvapující postup do finále, když si poradila ve druhém kole s Kvitovou a v semifinále s Muguruzaovou. Na Serenu Williamsovou však již nestačila. A tak s formou, jakou náhle měla, bylo vypadnutí ve čtvrtém kole French Open s Bertensovou nepříjemným překvapením.

Na svůj první titul v sezoně dosáhla v anglickém Birminghamu na trávě, kde ve finále přehrála Barboru Strýcovou. Ale opět nedokázala svou formu prodat na grandslamu, když ve Wimbledonu padla rovněž ve čtvrtém kole.

Jak však čas plynul, Keysová stále časteji dokázala držet konstantní výkonnost a na turnaji v Montrealu, generálce před olympijskými hrami, se probojovala do finále, kde ji zastavila Rumunka Halepová. Přesto Keysová, nabitá sebevědomím, odjela do Ria pro medaili a poté, co zvládla drama s Mladenovičovou ve druhém kole se s ní tak trochu začalo počítat. Jenže v semifinále padla s Kerberovou a v souboji o bronz nestačila na Kvitovou. Z medaile nebylo nic a z Keysové bylo cítit zklamání.

Nadále si však držela stabilní výkonnost, opět došla na grandslamu do čtvrtého kola, na US Open, bodově se držela stále vysoko na žebříčku. Když pak po přesunu do Asie došla do čtvrtfinále ve Wu-chanu a v Pekingu zvládla dojít přes Kvitovou do semifinále, měla postup na Turnaj mistryň na dosah. Možná nezářila jako jiné, možná nesbírala tituly jako soupeřky, ale koneckonců i její sezonní bilance 46/15 na turnajích WTA ji řadily hodně vysoko.

Definitivní jistotu účasti získala v rakouském Linci, kde dokráčela popáté v sezoně alespoň do semifinále. Do něj už, jako jistá účastnice singapurského finálového turnaje a sedmá hráčka na světě nenastoupila kvůli nemoci a místo riskování se raději zkusila doléčit, aby v Singapuru mohla nejlepším z nejlepších konkurovat.