Odvrácená tvář Kyrgiose. Rebel plný bolesti a lidskosti

- Jan Vojkůvka

Tenisový rebel, který nejde pro ostřejší slovo daleko a dokáže šokovat nejen ohromným talentem, ale i schopností zápas zcela vypustit. Takový je zažitý obrázek Australana Nicka Kyrgiose. To, jak se prezentuje na kurtu, a tedy na veřejnosti, je ovšem jen jedna tvář muže, který by se mnohdy nejraději rozkrájel, aby mohl více pomáhat. Jeho skutečné já je diametrálně odlišné, plné bolesti a ryzí lidskosti.

Na veřejnosti má označení toho zlého. V anglickém jazyce se tomu říká "bad boy". V češtině bychom použili spíše výrazy jako grázl či mizera. A je pravdou, že Kyrgios jde tomuto označení naproti. Na tenisovém okruhu není nikdo, kdo by byl v historii více pokutován.

Pokuty a tresty schytává za nadávky, ničení raket, hádky s rozhodčími či diváky, z kurtu odchází bez povolení a výjimkou nejsou ani vypuštěné zápasy. Za jedno takové utkání dokonce vyfasoval suspendaci. Je to ale jen částečný obrázek muže, který je v soukromí zcela odlišný.

„Když jsem uprostřed zápasu a nedaří se mi, mám tendenci nadávat a být sprostý. Ale mimo kurt to nedělám, jsem klidný a zralý chlap,“ cituje Kyrgiose web Tennishead. „Ve skutečnosti vůbec nenadávám a nic mě nedokáže naštvat.“

„Na kurtu vás ale pořád zabírá kamera, jsou tam mikrofony. Vemte si, že kdyby byly takové mikrofony ve fotbalové lize, tak některé chvíle by byly až epické,“ smál se. „Někdy je tenis na ho*no, je to frustrující sport,“ podotkl.

Opuštěné a temné místo
Právě z frustrace vychází jeho chování na kurtu, ke kterému se ovšem v soukromí vůbec neuchyluje. Naopak, snaží se vyzařovat pozitivní energii a úsměvem nešetří. I to je ovšem občas pouhá maska, kterou se snaží zakrýt pocity, které jej občas dokáží zcela paralyzovat.

V roce 2018, kdy toho na něj už začalo být moc, přiznal, že navštěvuje psychologa. Nejen kvůli nutnosti zklidnění na kurtu, ale také kvůli problémům v soukromí. S tím se ovšem svěřil až nyní v rozhovoru pro Sydney Sunday Telegraph.

„Někdy se trápím nejen kvůli tenisu. Občas přijdou chvíle, kdy se propadnu do skutečné deprese,“ vyprávěl. „Pamatuji si, jak jsem se jednou v Šanghaji probudil ve čtyři odpoledne, zůstal v posteli a nechal zatažené rolety. Vůbec jsem nechtěl vidět denní světlo.“

„Hlavou se mi honily myšlenky a cítil jsem, že mě nikdo nechce znát jako člověka. Pouze chtěli, abych byl byl tenista a využívali mě. Měl jsem pocit, že nemohu nikomu věřit,“ pokračoval Kyrgios. „Ty myšlenky vycházely z mého nitra. Bylo to jako opuštěné, temné místo.“

Bývalá světová třináctka, které se často vytýká, že není schopná plně prodat svůj obrovský talent, se začala bránit i svými negativními výstupy při zápasech. Pomyslná kolečka soustrojí z depresí a frustrace rozjela v Australanovi kombinaci vzteku a smutku. A tomu odpovídaly nejen výkony, ale i mnohé zkraty, kterých se dopouštěl.

„Spousta lidí na mě vytvářela tlak, já ho na sebe vytvářel také. Ztratil jsem radost ze hry a vše se mně vymykalo z kontroly,“ uvedl. „Upadal jsem do depresí kvůli věcem, o kterých jsem si myslel, že musím splnit. Bál jsem se jít ven a mluvit s lidmi, protože jsem si myslel, že jsem je zklamal tím, že jsem nevyhrával zápasy.“

Hrubián? Kdepak, člověk s velkým srdcem
Zatímco na kurtu působí hrubě a vztekle, a svým způsobem nedobrovolně získal v tenisovém prostředí nálepku grázla, v soukromí je vřelý a snaží se všemožně pomáhat.

O tom svědčí i jeho nadace, která se snaží pomáhat znevýhodněným dětem. Dle Kyrgiose má každý právo na to, aby si splnil své sportovní sny. Ne každá rodina ovšem má dostatek finančních prostředků, a právě na takové děti se jeho nadace zaměřuje.

V tomto roce se stal v Austrálii rovněž tváří boje proti sérii požárů. K jeho výzvě se posléze přidávali další tenisté. I to byl záblesk toho, nakolik je Kyrgios dobrosrdečný a není mu lhostejný osud jeho krajanů, kteří byli tou dobou postiženi přírodní katastrofou.

A ani koronavirová krize, která postihla celý svět, jej nenechala chladným. V jeho rodné Canbeře během pandemie pomohl stovkám rodin. Navíc tak učinil zcela v tichosti, o jeho snaze skutečně pomoci tak nemůže být pochyb.

„Šel jsem do obchodu a nakoupil zboží za 8 tisíc dolarů. Lidé na mě koukali jako na blázna. Musel jsem říct, že to není pro mě,“ smál se Kyrgios.

„Jednou z těch, co jsem chtěl pomoci, byla těhotná žena. Nemohla opustit své děti, aby šla nakoupit a hrozně se tím trápila. Tak jsem jí dal před dveře pár krabic,“ vzpomínal na své činy během karantény. „Neudělal jsem to kvůli nějakému veřejnému obrázku v médiích. Prostě jsem obětoval trochu svého času, protože jsem to bral jako správnou věc,“ dodal.

Kyrgios, který zabalil tuto sezonu už v únoru, když se kvůli pandemii koronaviru rozhodl po restartu neodcestovat na žádný turnaj, je možná v tenisovém prostředí známý jako rebel a hrubián. V soukromí jej však zdobí dobrosrdečnost, obětavost a stejně jako mnozí jiní je plný citů, ale i bolesti, kvůli níž se občas musí přetvařovat.