Macháče nezastavil v krasojízdě kvalifikací ani déšť. Dohrál jsem to srdcem, přiznává
Kdo může říct, že hned svou první kvalifikaci na grandslamu proměnil v hlavní soutěž? K radosti českých tenisových příznivců se po vítězství nad Portugalcem Ferreirou Silvou může tímto husarským kouskem pochlubit Tomáš Macháč, který, jak on sám připomíná, v pařížské kvalifikaci původně vůbec neměl startovat.
Zní to až pohádkově. Když vyšel původní seznam účastníků Roland Garros, patřilo Tomáši Macháčovi 17. místo pod čarou. Série mnoha náhod však devatenáctileté naději českého tenisu na poslední chvíli pomohla do kvalifikace, v níž Macháč neztratil ani set a probojoval se do hlavní soutěže.
„Úplně jsem nepočítal s tím, že se sem dostanu. Jel jsem to zkusit a jsem nadšený, že jsem tady mohl účinkovat,“ komentuje průběh svého dosazení do kvalifikačního pavouka sám Macháč.
„Už v prvním kole jsem hrál životní zápas. To, že jsem Lenze porazil už dříve na challengeru, neznamená, že to bylo něco jednoduchého,“ připomíná rodák z Berouna svůj vstup do soutěže proti Němci Lenzovi, kterého před rokem dokázal udolat také v Liberci.
Přes zkušeného Japonce Soedu se nakonec dostal až do závěrečného kola kvalifikace, kde na něj čekal Portugalec Ferreira Silva. Ten samý Ferreira Silva, co před dvěma týdny podlehl v Prostějově Jiřímu Lehečkovi.
„Chtěl jsem Jirkovi napsat, ale pak jsem si řekl, že je vlastně úplně jedno, co od soupeře očekávám,“ vysvětluje Macháč, proč nakonec na poradu s daviscupovým parťákem nedošlo. „Když hrajete o postup do hlavní soutěže na grandslamu, jde mnohdy veškerá taktika stranou.“
Samotný zápas byl dlouho hodně vyrovnaný. „Bylo to o pár balónech. V prvním setu servíroval na vítězství v setu, tam jsem to skvěle zvládl,“ pozastavuje se Macháč nad klíčovou dvanáctou hrou první sady, v níž Portugalec dokonce promarnil jeden setbol.
„V tiebreaku jsem pak dobře začal, ale on potom v koncovce srovnal na 6:6. Nakonec rozhodovaly maličkosti,“ popisuje český reprezentant. Byl to právě on, koho ony maličkosti dovedly k zisku veledůležitého setu.
Druhá sada měla podobně vyrovnaný průběh jako ta první. Za stavu 4:4 však Macháč svému soupeři uzmul podání a šel servírovat na vítězství v zápase. Jenže jak se ukázalo, vítězství bylo ještě daleko…
Psal se stav 30:30, když se na kurt snesl hustý déšť. V tu chvíli dělily mladého Čecha dva fiftýny od hlavní soutěže. „Říkal jsem si, že když mi přeruší zápas za stavu 7:6, 5:4 a 30:30 na servisu, tak se nic neděje. Kdybych byl minus set, tak je to něco jiného. Byl jsem pod lehkým stresem, ale on byl určitě pod větším,“ myslí si o divokém závěru hlavní hrdina napínavého utkání.
Po přestávce sice musel odvracet soupeřův brejkbol, s ním si ale poradil a nakonec dotáhl zápas do vítězného konce. „Dohrál jsem to srdcem,“ těší českého bojovníka.
Odměnou mu je postup do hlavní soutěže French Open. „Ani to nedokážu pořádně popsat, jsem nadšený. To, že jsem na prvním grandslamu postoupil z kvalifikace do hlavní soutěže, je ukázka naší dobré práce,“ má jasno hráč, který se stylem podle svých slov podobá Novaku Djokovičovi.
Po jednom z životních vítězství neopomněl zmínit ani svého kouče Daniela Vacka, jenž mladého teenagera v Paříži doprovází. „Přítomnost pana Vacka mě uklidňuje. Rozhodně bych se stresoval víc, kdyby tu nebyl,“ oceňuje čerstvý účastník hlavní soutěže, který si i nadále bude moci užívat (ne)výhledu na slavnou Eiffelovu věž.
„Máme sice hotel s výhledem na Eiffelovku, ale přes další hotel ani pořádně není vidět. To je taková malá kaňka, jinak je to tu super,“ sdílí Macháč dojmy přímo z Paříže.
Roland Garros, Paříž (FRA, 38 000 000 EUR, antuka)
Finále kvalifikace
TOMÁŠ MACHÁČ (252.) – Frederico Ferreira Silva (POR, 193.) 7:6(6), 6:4
