Chtěl jsem spáchat sebevraždu, přiznává bývalá světová čtyřka
Psychické zdraví – téma, o kterém se ve společnosti často nemluví. Problémy, které se s hlavou pojí, jsou často o dost horší než různé fyzické bolístky. Stejnou zkušeností si prošel i švédský tenista Robin Söderling, jenž kvůli panickým atakám musel předčasně ukončit kariéru.
Píše se rok 2009 a Švéd Robin Söderling svádí na French Open životní bitvu. V osmifinále porazil Rafaela Nadala 3:1. Šok, senzace, tohle nikdo nečekal. Söderling nakonec prošel až do finále, kde nestačil na Rogera Federera.
190 cm vysokému dlouhánovi se najednou obrátil život vzhůru nohama, z řadového profesionálního tenisty se stal opěvovanou hvězdou.
Pozitivní změna?
Nikoliv.
Podle Söderlinga právě v tento moment začalo nejhorší období jeho života. „Mohl jsem prohrát jen s nejlepší trojkou, jinak bych se cítil špatně, jako lůzr," popisuje pro Radio Sweden současný kapitán švédského daviscupového mužstva okamžik, kdy začal na sebe klást nesmyslně velké nároky.
A situace se postupně zhoršovala. „Úzkost mě rozežírala zevnitř. Seděl jsem na pokoji a i kvůli tomu nejmenšímu zvuku jsem začal panikařit. Když zazvonil telefon, třásl jsem se," vzpomíná momentálně pětatřicetiletý Švéd, jehož nejvyšší pozicí na žebříčku ATP je čtvrtá příčka.
Söderling se s kariérou rozloučil doma. Šťastně, tedy alespoň pro vnějšího pozorovatele. Ve švédském městě Bastad porazil Davida Ferrera a mohl slavit čtvrtý titul v roce 2011. Pouze mohl, psychický stav mu to ale nedovolil.
„Přijel jsem domů a začal jsem plakat. Jen jsem ležel v posteli a pokaždé, když jsem přemýšlel o tom, že bych šel na kurt, začal jsem panikařit. Nikdo by mě na něj nedostal, ani kdyby mi držel hlaveň pistole u hlavy," svěřuje se Söderling, načež dodává, že v ten moment dokonce přemýšlel nad sebevraždou. „Všechno bylo lepší než život v tomhle pekle," tvrdí.
Naštěstí vše dobře dopadlo a po konci kariéry žije Švéd normální život. Teď se svou aktivitou snaží přispět k tomu, aby se psychické zdraví u sportovců dostalo z kolonky „tabu".