Olympijská šampionka v depresích? Poslední tři roky procházím temnotou, říká

V Riu hrála fenomenálně. Porazila Garbine Muguruzaovou, Petru Kvitovou či Angelique Kerberovou, aby na konci olympijského turnaje získala vytoužené zlato. Ženský tenis objevil novou šampionku, hvězdu, jež měla pomalu vystoupat na přední příčky žebříčku.

Jenže jejím maximem na okruhu WTA se stalo 27. místo. Od vítězství v Riu nezískala ani jeden titul (tím prvním a posledním na okruhu WTA je prvenství ve Štrasburku v roce 2014). Místo cesty mezi superhvězdy se musela začít prát s vlastními démony.

„Když jsem v pohodě, tak se nebojím hrát s nikým. Dejte přede mě Serenu a sice ji budu respektovat, ale zároveň vím, že ji mohu porazit. Ten olympijský týden jsem si věřila v každém utkání a cítila jsem šanci, že mohu vyhrát,“ řekla v rozhovoru pro deník La Nacion.

Naneštěstí však šestadvacetiletá tenistka nedokázala na svůj úspěch navázat. Jen v roce 2017 v Lucembursku došla do finále. Udržela sice umístění v první stovce, ale propadla se až na 90. místo světa.

„Poslední tři roky procházím temnotou,“ přiznala. „Nedokážu se soustředit. Hodně jsem se zanedbávala a nevšímala si cenných a důležitých věcí. Snažila jsem se jen potěšit ostatní. Přestala jsem se stýkat s přáteli a rodinou. Věnovala jsem až moc pozornosti sociálním sítím. Mohla jsem dostat klidně 15 pozitivních zpráv, ale stačil jeden negativní vzkaz a to mě potopilo.“

I přes časté deprese, které kvůli tlaku okolí má, a jež ji ovlivňují v osobním, ale i profesionálním, životě, však s kariérou končit nehodlá. „Současný ženský tenis je hodně zajímavý. Mezi ženami může přijít konec velmi rychle. Je tu spousta nových a útočně hrajících tenistek. Je to rozdílné, ale také velmi vtipné,“ dodala.

Puigová v této sezoně ještě nehrála, doléčuje totiž svůj loket po operaci.