Ondra mi dobře poradil, usmívá se Šátral po triumfu. Promluvil o zdraví

- David Schlegel, Radek Štohl

Poprvé od loňských Milovic vybojoval titul. Pro Jana Šátrala se jednalo o celkově třináctou trofej ze dvouhry, která devětadvacetiletému tenistovi stvrdila pozici v TOP 400. Český hráč krátce po svém triumfu poskytl Tenisovému světu exkluzivní rozhovor, během kterého mimo jiné promluvil o svém zdraví. „Ruka je úplně v pohodě, přestala mě bolet. V minulosti jsem měl problémy s koleny, ale teď hraji úplně bez bolesti, což se mi nestalo asi poslední dva roky," těší Šátrala.

Honzo, velmi vám gratuluji k titulu z Oberhachingu. Jak jste byl spokojený s vašimi výkony a jak moc si vítězství ceníte?
Děkuji vám za gratulaci. Byl jsem spokojený, jelikož jsem hrál dobře již týden zpátky ve Francii (ITF Grenoble), akorát jsem ve čtvrtfinále udělal několik laciných chyb v koncovce druhého setu.
Tady jsem hrál dobře celý turnaj. Jsem rád, že jsem vyhrál pět utkání. Pro mě jsou zápasy samozřejmě lepší než trénink, trochu mi to chybělo. Jeden zápas jsem otáčel z mečbolů, bylo to hodně vyrovnané.

Na turnaji jste hrál poprvé. Podle čeho jste se rozhodoval, kam na turnaj pojedete? Jak vám vyhovovaly tamní podmínky?
Bylo to kousek autem, necelé čtyři hodiny. Teď mě ke všemu čeká Trnava, chtěl jsem ještě hrát turnaje v hale, než letět někam do Egypta nebo Tuniska. Byl to jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl jet do Oberhachingu. Povrch tam byl podobný, na který jsem zvyklý. Bylo to dobré rozhodnutí.

Ve finále jste porazil Elmara Ejupovice. Na začátku zápasu jste prohrával 1:3, ale pak jste už jasně dominoval. Jak jste viděl finále? Věřil jste si, že dotáhnete vaše vystoupení v Německu k výhře?
Ejupovice jsem vůbec neznal, takže jsem ani nevěděl, co od něj čekat, jak hraje. Spíše jsem se soustředil na sebe, cítil jsem se dobře a věřil, že vyhraji. Ze začátku hrál hodně dobře, nastoupil na mě. Říkal jsem si, že když takhle vydrží hrát celý zápas, tak zaslouženě vyhraje. Myslel jsem si však, že mu to nevydrží, a také tomu tak bylo. Od stavu 1:3 uhrál jediný gem, udělal pár chyb, trochu znejistěl a začal kazit. Také jsem začal hrát lépe.

Ejupovic ztratil ve druhém kole set s Ondřejem Krstevem. Probíral jste s ním taktiku na finálového soupeře?
Ondrovi jsem psal před zápasem, abych věděl, co očekávat, jak hraje. Něco mi poradil. Jak to vypadá, tak dobře. (s úsměvem)

Asi nejtěžší zápas jste odehrál ve čtvrtfinále se Švýcarem Jakubem Paulem. Ve třetím setu jste vedl 4:2, ale rázem to bylo 4:5 a soupeř měl čtyři mečboly. Co se stalo, že jste dopustil takový obrat?
Ve čtvrtfinále to bylo těžké, protože jsem se zdravotně necítil úplně dobře, po celou dobu turnaje jsem byl trochu nachlazený. Soupeř hrál dobře. Kluci, kteří sledovali zápas, tak říkali, že takhle dobře ho hrát ještě neviděli. Za stavu 3:2 ve třetím jsem si musel vzít medical time-out, jelikož mi tekla krev z nosu. Hrálo se mi blbě, protože se mi špatně dýchalo. Možná to bylo i tím, trochu jsem vypadl z tempa, soupeř se vrátil do hry. Pak jsem to zvládl v tiebreaku.

V čem byl soupeř tak nebezpečný? Nebo to bylo celé hlavně o vás? Kdy jste začal věřit, že postoupíte?
Byl nepříjemný, hrál dobře od základní čáry, oba jsme hráli rychle. Pro mě jsou tyhle zápasy o tom, že protihráče moc neznám, takže nevím, jak to bude vypadat. Hrál určitě dobře. Kdyby vyhrál, tak by si to zasloužil.

V semifinále jste se střetl s českou nadějí Daliborem Svrčinou. Jak jste ten zápas viděl?
Nebyl to špatný zápas. První set jsem 6:2, ve druhém byl Dalík o brejk nahoru, prohrával jsem 0:3. Brejkl jsem ho zpátky. V koncovce druhého setu jsme znervózněli, naštěstí jsem to zvládl lépe, pomohl jsem si servisem.

V Oberhachingu hrálo celkem sedm Čechů. Drželi jste tam při sobě a trávili jste spolu volný čas?
Víceméně jsme celou dobu byli spolu. Byl jsem tam ještě s Denčou, měli jsme tam psa. Byl to takový pohodový turnaj, že jsme tam byli všichni. Užívali jsme si to, jelikož jsme poprvé někam vyjeli se psem. Jediná nevýhoda byla, že Denča neviděla za celý turnaj jediný míček, protože nemohla se psem přímo na tribunu ke kurtům. Určitě je ale lepší, když je nás tam více Čechů a čas nám rychleji utíká.

Jaký je váš další program a chystáte se i na vystoupení na challengerech? Budete hrát turnaje na tvrdém povrchu či na antuce?
Nyní jedu do Trnavy na patnáctku a poté budu mít asi dva týdny volno, protože jsem hrál tři turnaje v řadě. S dalším programem se ještě budu rozhodovat.

Jak vám slouží zdraví?
Musím zaklepat, že teď je docela dobré. Ruka je úplně v pohodě, přestala mě bolet. V minulosti jsem měl problémy s koleny, ale teď hraji úplně bez bolesti, což se mi nestalo asi za poslední dva roky. Je to i lepší, že můžu více trénovat, nevydržel jsem hrát dvakrát za den.

Cesta Jana Šátrala za titulem
Finále – Jan Šátral – Elmar Ejupovic (GER, 517.) 6:3, 6:2
Semifinále – Jan Šátral – DALIBOR SVRČINA (971.) 6:2, 6:4
Čtvrtfinále – Jan Šátral – Jakub Paul (SUI, 674.) 6:4, 5:7, 7:6(3)
2. kolo – Jan Šátral – Dominik Boehler (GER, 712.) 6:3, 6:3
1. kolo – Jan Šátral – Max Rehberg (GER, -) 6:2, 6:3