Po zraněních zpátky na vzestupu. Veselého motivuje návrat do první stovky

Jak Veselý zhodnotil pro Tenisový svět, odvedl solidní výkon, ke kterému však k vlastní smůle nepřidal nějakou přidanou hodnotu, jež by ho protlačila k vítězství. První dva sety odservíroval český tenista výtečně, ale nevyužil svých šancí a ve třetí sadě Klein strhl vítězství na svou stranu.

Veselý má i přes brzké vyřazení rozhodně důvod ke spokojenosti. Od začátku října si zahrál dvakrát v semifinále a vše korunoval minulý týden vítězstvím v Eckentalu, díky kterému se prokousal žebříčkem na 104. místo světa. A návrat do elitní stovky je po vleklých zraněních hlavní motivací.

Jak byste, Jirko, zhodnotil zápas s Lukášem Kleinem?
Zápas byl těžký, Lukáš odehrál skvělé utkání. Myslím, že na tyhle podmínky je zvyklý. Já se úplně nenašel. Neřekl bych, že jsem zahrál špatně, hrál jsem solidně, ale nedokázal jsem k tomu nic přidat a vytvořit si šance.

Co podle vás rozhodlo?
Tiebreak ve druhém setu jsem nezačal dobře. Ve druhém setu jsem také nedokázal proměnit brejkbol. V prvních dvou setech se mi dařilo na podání uhrávat čisté hry, ale na returnu jsem pak nedokázal vlastně ani jednou pořádně zaútočit a vytvořit si více šancí. On naopak třetí set odehrál skvěle.

Největší problém byl tedy pro vás jeho servis?
Musím říct, že odzadu jsem úplně neměl rytmus. Povrch tu je relativně dost křivý a odskoky jsou pokaždé jiné. Nedokázal jsem ho přinutit k nějaké chybě nebo si vytvořit šanci k přechodu na síť. Soupeř, i když byl třeba trochu v tísni, tak zahrál dobře.

V Bratislavě jste hrál poprvé od roku 2014. Většinou touto dobou už míváte volno. Co vás motivovalo k tomu, abyste sem jel?
Samozřejmě návrat do stovky. Poslední týdny sice byly velmi náročné a intenzivní, ale zároveň velmi úspěšné. Vidina první stovky tam byla a motivace byla obrovská. Bohužel musím smeknout před soupeřem a hodit to za hlavu.

Minulý týden jste vyhrál challenger v Německu. Čím to, že jste v Bratislavě vypadl tak brzy?
Jak říkám, hrál jsem zápas s dobrým soupeřem. Mladým a talentovaným klukem, který je na tyto podmínky zvyklý a já nenašel recept na to, abych ho dokázal přehrát.

Minulý týden se vám podařilo triumfovat po dlouhých dvou letech. V Eckentalu jste předvedl několik obratů a byly to bojovné výkony. Máte větší chuť do tenisu?
Určitě, chuť je větší. Mám také víc natrénováno, než za posledních 18 měsíců, kdy jsem byl hodně zraněný. To je potřeba zdůraznit, že když člověk nemůže pořádně trénovat, tak výkony nemohou být žádným způsobem dobré. Minulý rok po Wimbledonu jsem si natrhl tříslo, které mě limitovalo po zbytek roku.

Letos jsem si vykloubil prst během Davis Cupu, jak určitě všichni ví, a bohužel mě to znovu zastavilo na nějaké dva, tři měsíce. Když člověk vypadne na takovou dobu, tak nemůže očekávat, že se vrátí v nejlepší formě. Trvalo to nějakého půl roku, než jsem znovu našel sebejistotu a vyhrál nějaké zápasy. Teď jsem zase na vzestupu nahoru a věřím, že dřív nebo později se znovu vrátím na pozice, kde jsem byl a budu hrát zase na velkých turnajích.

Když se vrátíme k turnaji v Eckentalu, tak jste v prvních zápasech hrál s Tobiasem Kamkem a Iljou Ivaškou. Vzpomenete si, jak ta utkání probíhala?
Všichni soupeře, se kterými jsem hrál, byli nebezpeční. Tobias Kamke je zkušený hráč, navíc na koberci je, dá se říct, každý soupeř hodně nebezpečný. Povedlo se mi tam vyhrát několik zápasů, které jsem měl vlastně už prohrané. Naopak dneska jsem měl utkání dobře rozehrané a prohrál jsem ho.

Jak už jste naznačil, tak proti Rusovi Karlovskému jste odvracel mečbol. Jak je tato situace psychicky náročná?
Hodně náročná. Měl jsem trochu výhodu, že jsem měl podání a na koberci je servis velice účinný. Někdy se to prostě povede, někdy člověk naopak prohraje z mečbolu. Na to není úplně recept. Prostě makat do posledního míče a někdy to vyjde a někdy ne.

Už předtím během října jste uhrál semifinále ve francouzském Mouilleronu, poté i v německém Ismaningu. Co bylo tím bodem, kdy se vám začalo dařit?
Vyhrané zápasy, kvalifikoval jsem se ve Wimbledonu. Tam si myslím, že se odstartovala znovu moje hra, která jde postupně nahoru. Vyhrál jsem za poslední půl rok hodně zápasů. S tím jde ruku v ruce i trochu sebevědomí. Teď je potřeba zůstat dál hladový.

Kdybyste měl zhodnotit letošní sezonu, jak by to vypadalo?
Zezačátku hodně nevydařená, navíc to zranění, které jsem si přivodil při Davis Cupu, mě zastavilo na nějaké tři měsíce a začal jsem ztrácet body. Před Wimbledonem mi hrozilo, že se propadnu někam až na dvousté místo. To se mi povedlo nějakým způsobem zachránit na 140. místo a od té doby to jde znovu nahoru. I když nejsem zatím ve stovce, tak si myslím, že výchozí pozice není tak hrozná, a že se mi povede na začátku příštího roku zabodovat a vrátit se zpět.

Byl nějaký moment, který byste označil jako úplně nejhorší v této sezoně?
Tak samozřejmě to je s nadsázkou řečeno, ale myslím, že nejhorší období bylo během Paříže, Roland Garros. Tam to opravdu vypadalo velice špatně. Nejen herně, ale i fyzicky a psychicky, po všech stránkách. Nebyla ani pořádně chuť hrát dál. Neustále mě něco trápilo, nemohl jsem najít formu. V červnu byla situace opravdu tragická a i s tím ohledem jsem hodně vděčný za pozici, ve které se nacházím teď. Jsem vděčný za to nejen trenérům, ale všem, kteří mi věřili a drželi palce. Nemůžu říct, že by tato sezona byla dobrá, ale ani nemohu říct, že by byla katastrofální.

Můžete prozradit, kdo v současnosti tvoří váš tým?
Pan Navrátil, daviscupový kapitán. Dušan Lojda. Kondiční trenér Braňo Bundzik. A občas nějaký fyzio a tak dále.

Jak to vypadá aktuálně s vaším zdravím?
Zdraví drží, jsem za to rád a budu dělat maximum pro to, aby se to nezměnilo.