Kvalitní hra, stabilní výsledky a skalpy známých jmen. Dostane se Kolář do oblíbené Austrálie?

- Michal Hladký, Marek Bartošík

Zdeněk Kolář na rozdíl od svých zkušenějších kolegů Jiřího Veselého a Lukáše Rosola zvládl druhé kolo challengeru v Bratislavě a ve slovenském hlavním městě ho čeká boj o páté letošní čtvrtfinále. Poslední český zástupce v pavouku dvouhry se v rozhovoru pro Tenisový svět rozpovídal o své sezóně, herní úrovni i vztahu k Australian Open.

Pokud sledujete výsledky Zdeňka Koláře, pak vám jistě neušlo, že letos na challengerech první kola téměř neprohrává. Tuto sympatickou statistiku potvrdil i na silně obsazeném halovém challengeru v Bratislavě, kde musel jako 258. tenista žebříčku dokonce do jednokolové kvalifikace.

O tři cenná vítězství později vyhlíží třiadvacetiletý český tenista osmifinálový souboj s turnajovou čtyřkou Kamilem Majchrzakem. Případný úspěch proti favorizovanému Polákovi by Koláře přiblížil vysněné kvalifikaci Australian Open 2020.

„Uvidíme, jestli to dopadne. Já jsem hlavně spokojen, že má hra je na velmi dobré úrovni a že se cítím dobře,“ popsal svou situaci v rozhovoru pro Tenisový svět Kolář.

Bratislava je první letošní challenger, na kterém jste musel do kvalifikace. Čím to?
Turnaj je tady velice silně obsazen, takže jsem se do hlavní soutěže nedostal. Přemýšlel jsem, jestli sem mám jet. Nejprve jsem byl čtyřicátý pod čarou, pak po odhláškách osmnáctý. Přijel jsem s tím, že se asi budu muset vrátit domů, ale nakonec jsem se do soutěže dostal. Jsem jedině rád.

První kolo jste hrál s Francouzem Constantem Lestiennem, s nímž jste před třemi lety v Ostravě hrál své dosud jediné finále dvouhry na challengeru. Pamatujete si ten zápas?
Shodou okolností jsem se na něj díval nedávno na streamu, takže jsem ho měl čerstvě v paměti. Že jsem Lestiennemu vrátil porážku, byť starou, bylo příjemné.

Letos máte dost stabilní výsledky. Na jednu stranu nevypadáváte v prvních kolech, na druhou ale máte na kontě jen jedno semifinále.
Letos je v pavouku na challengerech 48 hráčů, takže se musím pořád obtížně drápat z předkol. Paradoxně mám letos více vyhraných zápasů než v minulé sezóně, ale míň bodů. Teď jsem však se svou hrou spokojen, a tak věřím, že nějaký lepší výsledek udělám.

Minulý týden v Eckentalu jste porazil Donského, předtím Bublika či Lorenziho, což jsou známá jména. Dokážete se proti nim lépe namotivovat?
To bych neřekl. Upřímně je mi jedno, kolikátý v žebříčku je můj soupeř. V dnešní době je každý zápas extrémně těžký, žebříček je jenom na papíře. Nepamatuju si, že bych letos odehrál lehké utkání.

To jistě platí i o grandslamech. Letos jste v kvalifikaci vyhrál jen jedenkrát na US Open. Nečekal jste od sebe přece jenom více?
V Austrálii i na Wimbledonu jsem měl těžší los, ale s tím samozřejmě musím počítat. Jediný zápas, který mě mrzí, je možná ten v Paříži, kde jsem prohrál 6:7 ve třetím setu s Antoinem Cornutem Chauvincem. Jako velké zklamání bych to ale nebral.

Na rozdíl od svých krajanů jste letos vynechal české turnaje. Proč?
V době českých turnajů se buď konaly turnaje vyšší kategorie, nebo se hrálo v mých oblíbených destinacích. Nechtěl jsem opustit místa jako Bordeaux či Poznaň, kde se mi v předchozích ročnících dařilo.

Na challengerech hrajete poměrně často i čtyřhry, sem tam nastoupíte i po boku některého krajana. S Adamem Pavláskem jste letos získali titul, s Markem Gengelem jste nedávno zaznamenali semifinále. Paradoxně se vám s Čechy daří, ale často s nimi nehrajete.
S Čechy je samozřejmě čtyřhra vždy supr. S Lukášem Rosolem se bohužel na challengerech tolik nepotkáváme, totéž teď platí o Adamu Pavláskovi. Roman Jebavý hraje většinou ATP turnaje a když už nastoupí na challengeru, je už s někým domluvený.

Nyní bojujete o kvalifikaci Australian Open 2020. Kam vlastně tento grandslam ve srovnání s ostatními řadíte?
Určitě nejvýš. Je to pro mě nejhezčí grandslam. Na Austrálii mám jenom krásné vzpomínky, lidé jsou tam velmi příjemní a ochotní.