Michnev zvolil netradičně dlouhou pauzu. Tenis mě teď baví, už nemám tak obrovské cíle, přiznává

Petr Michnev zažil před třemi lety průlomovou sezonu, během které získal pět singlových titulů na okruhu ITF a zajistil si kvalitní žebříčkové postavení. Na povedené výkony navázal i v roce 2017, ve kterém si zahrál grandslamové kvalifikace ve Wimbledonu a na US Open.

Rychlý kariérní vzestup však Michnevovi paradoxně ublížil. „Nebyl jsem připravený na to, že se dostanu až na tak vysokou úroveň. Dostal jsem se tam a byl jsem najednou hrozně překvapený,“ vzpomíná Michnev.

Bývalý 229. tenista světa vysokou výkonnost bohužel neudržel a následoval pád žebříčkem. Vše vyvrcholilo na konci loňské sezony, to se Michnev rozhodl pro bezmála půlroční přestávku. „Byl jsem z tenisu unavený. Teď mě to konečně zase baví,“ vypráví třicetiletý tenista, který v úterý postoupil v Říčanech z kvalifikace do hlavní soutěže.

V prvním polovině letošní sezony jste vůbec nehrál tenisové turnaje. Proč?
Měl jsem zdravotní problémy s přitahovačem a rukou. Musím říct, že jsem byl z tenisu už unavený. Méně jsem hrál turnaje a více jsem se věnoval trénování ostatních lidí, což mě bavilo. Teď jsem se vrátil do turnajového kolotoče a je to tady v Říčanech pro mě již sedmý letošní turnaj.

V minulosti jste hrál i grandslamové kvalifikace. Poté jste v rozhovorech zmiňoval, že jste zklamaný z toho, že se vám nedařilo uhrát větší výsledek. Pramenila ta únava z tenisu z toho, že jste tomu v tréninku dával tolik, ale nedařilo se vám?
To byl jeden z důvodů. Kladl jsem si na sebe zbytečně velké nároky a nesedělo mi, že jsem víc zápasů prohrával, než vyhrával. Dá se říci, že jsem to psychicky nezvládal. Moc jsem chtěl, ale zřejmě jsem nebyl připravený na to, že se dostanu až na tak vysokou úroveň. Dostal jsem se tam a byl jsem najednou hrozně překvapený.

Dlouho jste se živil pouze tenisem. Stále to trvá, nebo se již zabýváte i jinými věcmi?
Jsem hlavně u tenisu. V Ostravě trénuji pár lidí, takže se stále pohybuji kolem tenisu.

Na posledních dvou turnajích jste prohrál vždy pouze o dva míčky. V Bratislavě s Němcem Patzanosvkým 10:12 v supertiebreaku a v Bydhošti s Ukrajincem Sačkem, který v minulosti trénoval v České republice, 5:7 v rozhodujícím tiebreaku. Neměly tyto dvě prohry na vaši psychiku negativní efekt?
Já myslím, že v tomto případě nikoliv. Připočítal bych k tomu další zápas s Antonínem Štěpánkem na MČR (4:6, 6:4, 6:4, pozn. red), kde jsem prohrál také těsně. To byly tři zápasy, které jsem mohl vyhrát, ale všechny tři jsem prohrál. Vždy jsem vedl, byl jsem ve druhém setu ve vedení o jeden brejk, ale ztratil jsem to. Negativní vliv to na mou psychiku ale nemělo, tenis mě teď po té pauze hodně baví a jsem rád, že mohu hrát zápasy.

Berete tenis odlišným způsobem než v době, kdy jste atakoval umístění ve druhé světové stovce a hrál pravidelně grandslamové kvalifikace?
Určitě. Už nemám takové obrovské cíle. Vím, že je to za mnou a hraji především proto, že mě to baví. Nedávám si žádné velké cíle a na kurtu si to užívám.

V závěru roku 2016 jste odehrál sérii domácích turnajů ITF, na kterých jste odvracel zápasy ze setbolů i mečbolů a získal jste v dané sezoně pět singlových titulů. Tam se zdálo, že tlak zvládáte dobře.
V té době ano. Vše přichází ve vlnách. Tehdy se mi dařilo, zápasy jsem vyhrával, ale poté přišla vlna, během které jsem zápasy hlavně prohrával. Takhle to je ale ve všem, to není nic nového.

Dokážete si ještě představit, že byste se v žebříčku vrátil například do třetí světové stovky? Nebo už tomu necháváte volný průběh a hrajete tenis pouze z toho důvodu, abyste se udržel v kvalitní formě?
Jak říkáte, chci se především udržet v nějaké formě. Chci hrát dobrý tenis, aby si mohl v příští sezoně třeba zahrát ligu. Baví mě to a už se rozhodně nevidím na nějakých příčkách, kde jsem v minulosti býval.

Jaké máte cíle pro zbytek sezony a na jakých turnajích vás uvidíme?
Budu hrát turnaje v České republice. Doufám, že se mi podaří dostat do kvalifikace. Po Říčanech jsou další turnaje až v polovině října – Olomouc, Liberec, Opava. Možná ještě jeden v Praze. Cíle? Vyhrát nějaké zápasy, dostat se do hlavní soutěže a urvat nějaký ten bod.