Lepí se nám smůla na paty. Jebavý o svém singlovém comebacku nebo krizi mužského tenisu

V exkluzivním rozhovoru pro Tenisový svět se kromě svého účinkování v této sezóně dostal i k tématům ryze deblovým. A nakousl i problematiku krize českého mužského tenisu, která se aktuálně netýká jen dvouhry. Zároveň možná prozradil i jedno překvapení v daviscupové nominaci.

Nevrátila se vám zase vzpomínka na smolnou daviscupovou baráž v roce 2017 proti Nizozemsku? Na druhé straně stál znovu Robin Haase, vedle váš jeho tehdejší parťák Middelkoop, proti němuž jste tehdy hrál s Adamem Pavláskem čtyřhru. A taktéž jste musel i tentokrát překousnout hořkou prohru...
No, trošku. Ale hrál jsem proti nim už mnohokrát a nikdy se se mi proti nim nedařilo. Zápas byl tentokrát navíc hodně speciální pro mého nizozemského parťáka. Matwe hrál dřív s Koolhofem, pak zase hrál rok a půl s Haasem. I proto to bylo dost vyhecované. Prohry je velká škoda.

Vedli jste v prvním setu už 4:1...
Přesně tak! Jenže potom se začalo stmívat, což mně úplně nevyhovuje. Nevyužili jsme pak pár šancí, najednou to bylo 4:2. Následně jsme prohráli další gem, kdy jsme nezabili lehké voleje po smolných domluvách. Tím jsme je vrátili do hry. Potom to zase bylo 4:4 a 40:15 při našem servisu, zase se to nějak smolně otočilo. Ale musím uznat, že to na druhé straně zahráli všechno dobře. Vrátili se do zápasu a vyhráli set, ve kterém jsme byli od začátku lepší. Pak už se to špatně otáčelo.

Už jste zmínil, že jste byl součástí nizozemského derby zkušených deblistů. Hecoval se nějak Matwe se soupeři?
Během losu trošku. (smích) Ale spíš to bylo ze srandy, všichni tři jsou dobří kamarádi. Pro ně to bylo víc vyhrocené než pro mě, já jsem se jen vezl. Podobnou situaci jsem zažil i na Wimbledonu, kdy jsem ještě hrál s Rakušanem Oswaldem a hráli jsme proti rakouskému páru Marach, Melzer. To jsme ale vyhráli. Mám to 1:1 na národní derby. (smích)

Stejně jako na Australian Open a French Open jste vypadl hned v prvním kole debla. Nakolik je to zklamání?
Určitě to je zklamání. Ale na druhé straně jsem měl častokrát i smolné losy, protože v Austrálii jsem v prvním kole chytil pár Murray, Soares. V Paříži jsme zahráli špatně, Wimbledon naopak klapl. No a US Open... Soupeři měli super sezónu, hráli třikrát finále Masters. V Miami, Monte Carlu a Montrealu. To byl opravdu smolný los.

Do New Yorku jste přijel už minulý týden. Jak jste si užíval atmosféru grandslamu?
New York je hlučné město, kde to žije. Byl jsem tu už popáté, takže spíš než na památky jsem večer zašel na dobré jídlo. Jsem moc rád, že jsem se sem vůbec dostal. Grandslam si nezahraje každý. Loni jsem tady uhrál dvě kola a letos s Matwem jsme sem přijeli samozřejmě s úplně jinými ambicemi, než vypadnout v prvním kole.

Na Wimbledonu jste ještě hrál se zmiňovaným Rakušanem Phillipem Oswaldem a uhráli jste slušné třetí kolo. Proč jste nakonec po Wimbledonu začal hrát s Middelkoopem?
S Moltenim, s nímž jsem začal hrát v lednu, jsem totiž měl spolupracovat až do Wimbledonu, jenomže jak se nám nedařilo, tak jsme se po French Open dohodli narychlo s Oswaldem. Po Wimbledonu už platilo, že budu hrát s Middelkoopem. To už jsem měl domluvené hodně dopředu. Objedeme spolu ještě tři turnaje. Zatím vůbec nevím, jestli budeme potom pokračovat s Matwem nebo zase třeba s Oswaldem.

Jaký je Matwe charakterově? Rozumíte si i po netenisové stránce?
Je úplně v pohodě. Jsme si podobní i mimo kurt. Jen je škoda, že máme spolu zatím relativně dost smůlu. Po Wimbledonu jsme prohráli semifinále v Bastadu, kde jsme měli set a brejk. Zápas s pozdějšími vítězi jsme prohráli až v supertiebreaku. V Kitzbühelu prakticky to samé, znovu prohra s vítězi v semifinále v supertiebreaku. V Meerbuschi byl zase parťák nemocný. A na US Open jsme chytili zase hrozně silné soupeře. Vůbec spolu nehrajeme špatně, ale všechny těžké zápasy smolně prohráváme.

Na červnovém challengeru v Prostějově jste po roce zase hrál na challengeru singla. Z kvalifikace jste postoupil do hlavní soutěže, kde jste prohrál s Václavem Šafránkem. Neplánujete zase třeba comeback do dvouhry nebo zůstáváte kovaným deblistou?
Spíš ne. V Prostějově to bylo z hecu, protože jsem se dostal do kvalifikace. Nehrál jsem vůbec špatně, ale aktuálně už to s deblem nemůžu skloubit. Vypadl jsem úplně ze singlového žebříčku. To bych musel začínat znovu od nuly. V deblu jsem momentálně navíc spokojený. Hraji v něm ty největší turnaje. Singl už budu hrávat spíš jen na nějakých ligách nebo v české extralize. Je to relativně škoda, protože když si pinkám s klukama na trénincích, tak se mi zdá, že někdy se mi daří víc než v době, kdy jsem bral dvouhru vážně a chtěl jsem v ní něčeho dosáhnout.

Jste jediným Čechem v elitní stovce žebříčku čtyřhry. A přitom Česko bývalo deblovou velmoci, odkud pocházeli takoví specialisté, jakými byli Damm, Dlouhý, Rikl, Vízner... Čím to podle vás je, že dospělý mužský tenis aktuálně prochází v tuzemsku komplexní krizí, nejen ve čtyřhře?
Prvním důvodem je určitě změna pravidel. Dříve se nasazovalo do čtyřhry na turnaje jen podle deblového žebříčku. Ale když jsem začal hrávat já, tak už platilo, že i singlisti se můžou do deblu podle žebříčku dvouhry. Zároveň se v čtyřhře zvýšilo prize money. Tudíž přibyla konkurence, protože o to více kovaných singlistů se do čtyřhry pouští. To ale není až tak důvod, že není v deblové stovce tolik Čechů. Jsme malá země. Kluci raději hrají hlavně fotbal nebo hokej. Anebo jiný sport než tenis. U holek je naopak v poslední době velký boom, že všechny chtějí hrát tenis. Ony zároveň nemají na výběr ani moc variant, takže to je pochopitelné.

Přesto u žen se Česko jako deblová velmoc stále tak bere. Jonáš Forejtek s Daliborem Svrčinou na Wimbledonu po svém vítězství v juniorské čtyřhře třeba přednesli názor, že hlavním důvodem může být fakt, že v mládežnických kategoriích se stále žebříček počítá v součtu. Singl plus debl.
To je dobrý poznatek. Když jsme byli malí, tak se jelo na turnaj, kde jsme hráli všichni dvouhru a všichni čtyřhru. To je dodnes do osmnácti let, kdy končí juniorský věk. Pak se to samozřejmě začne trošku dělit, ale hodně návyků do čtyřhry se právě člověk naučí už v mládí. Hodně to všem v budoucnu pomáhá.

Další zajímavé téma na US Open otevřela Kateřina Siniaková. Dvojnásobná grandslamová šampionka z debla přišla těsně před turnajem o zraněnou Barboru Krejčíkovou. Julii Görgesovou našla opravdu na poslední chvíli. Coby deblista můžete porovnávat, jak jsou podobné situace náročné na řešení?
Katka měla hodně výhodnou pozici, protože patří mezi nejlepší na rankingu, je grandslamová vítězka. Deblistky v té chvíli byly asi všechny obsazené, jak i sama říkala v rozhovorech. Musela tak hledat u singlistek, ale tím, že má dobré jméno a bude ho hrát kvůli vypadnutí v singlu naplno, hned je najednou atraktivnější. Měla to se sháněním těžké, ale ne asi až tak.

Jaké jsou vaše další plány? Budete hrát daviscupovou baráž v Bosně?
O Davis Cupu nic nevím, zatím mě nikdo nekontaktoval. Co jen vím zákulisní informace, tak by měli hrát mladí a Jirka Veselý. Že by měla být v uvozovkách nějaká revoluce v nominacích. Zatím mám naplánovaný Štětín, Petrohrad a pak čínské turné.

US Open, New York (USA, 57 238 700 USD, tvrdý povrch)
1. kolo čtyřhry mužů
JEBAVÝ, Middelkoop (NED) – Haase, Koolhof (oba NED) 4:6, 4:6