Když vzplane oheň války. Wimbledon zažil bombardování i ztrátu čtyřnásobného šampiona

- Marek Bartošík

PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z LONDÝNA: Wimbledon a válka k sobě nejdou příliš dohromady. Přesto se slavný tenisový turnaj musel ve své historii vypořádat i s tímto spojením. První světová válka vzala Wimbledonu čtyřnásobného vítěze, zatímco ta druhá výrazně ovlivnila vzhled centrálního dvorce na tři dlouhé roky.

Legendární tenisové bitvy. Nezapomenutelné okamžiky štěstí a smutku. Travnatý povrch. Žádné reklamy. Dokonale střižené květiny. Jahody se smetanou. Kombinace zelené a fialové. To jsou jen některé z charakteristik Wimbledonu, nejslavnějšího tenisového turnaje světa. Několikrát v jeho dějinách se však bohužel o slovo přihlásila i válka.

Nejviditelněji zasáhla do poetického života All England Clubu v pátek 11. října 1940, v době druhé světové války. Bombardování Londýna německými letadly bylo v plném proudu a několik bomb se zatoulalo i do slavného tenisového areálu.

Do jeho prostor dopadlo pět bomb, každá z nich o váze přibližně 227 kilogramů. Jedna dokonce zasáhla střechu centrálního kurtu a zničila 1200 míst k sezení. Organizátoři a diváci se bez nich museli obejít ve třech poválečných ročnících. Prodlevu v opravě způsobila především špatná ekonomická situace.

Na západní frontě smrt

Druhý smutný válečný příběh napsal mimořádně populární Novozélanďan Anthony Wilding. V letech 1910 až 1913 se stal čtyřnásobným šampionem wimbledonské dvouhry.

Zatímco při prvním triumfu musel absolvovat sedm zápasů, než mohl vyzvat obhájce titulu Arthura Gorea, v dalších ročnících využil dnes již neexistujícího pravidla, že poslední vítěz měl zajištěno nasazení přímo do souboje o titul.

Po čtyřech prvenstvích v řadě našel Wilding v roce 1914 přemožitele. To už na dveře bušila Velká válka, později známá jako první světová. Novozélanďan vyslyšel volání své vlasti, odstoupil z US Open (tehdy známém jako US Championships) a přihlásil se do služeb armády Jejího Veličenstva.

Jednatřicetiletý Wilding se zapojil do zákopových bojů na západní frontě. Padl v odpoledních hodinách 9. května 1915 v bitvě o Aubers Ridge.

Wimbledon má ve své bohaté historii bohužel i tyto tragické příběhy. Těch krásných a nezapomenutelných je však naštěstí mnohem více. Dočká se některého z nich v letošním ročníku i český tenis?

Zdroj: The Wimbledon Compendium 2019 (s. 156, 163)