Z přivýdělku na Wimbledon. Pochybovat o ženách na umpiru není fér, tvrdí sympatická sudí
Patří mezi ty nejobsazovanější umpirové na těch nejlepších turnajích. Marijana Veljovicová je ale jen jednou z poměrně malého množství žen, které tuto možností mají. „Ženských umpirových je 3,5krát méně než těch mužských," říká sama ve svém povolání uznávaná Srbka. Větší počet zástupkyň něžného pohlaví by na kurtech mělo dohlížet na průběh utkání už brzy.
Vše začalo na jedné univerzitní soutěži. „Skvělá šance vydělat si nějaké kapesné a trochu více poznat tenis,“ pomyslela si v roce 2007 Marijana Veljovicová, kdy si mohla poprvé vyzkoušet práci umpirové. Z jednorázového přivýdělku se stala vášeň, která měla za důsledek třeba to, že na Wimbledonu měla tu čest rozhodovat o utkání již na osmi ročnících věhlasného podniku.
„Můj sen byl se na Wimbledon dostat aspoň do hlediště. Takže, když jsem na tento turnaj byla vybrána, tak to pro mě bylo něco úžasného a zároveň neuvěřitelného. Když jsem procházela bránami areálu, tak jsem si řekla: ,Tak dobře, sen se stal skutečností,'“ vzpomíná Veljovicová.
Od té doby ušla pořádnou cestu a zaparkovala mezi těmi nejrespektovanějšími rozhodčími, navzdory tomu, že se především při řízení mužských zápasů stále musí potýkat s nemalým množstvím předsudků, které přicházejí ze všech stran. „Můžeme se rozhodovat ve stylu: ,Je dobrá? Protože to je jen žena. Zvládne to?' Pokud začneme z této strany, nemyslím si, že je to dobré a fér,“ má jasno sympatická umpirová.
Přesto statistiky hovoří jasně. „Nemáme dost ženských rozhodčích. Ženských umpirových je 3,5krát méně než těch mužských. Takže přišel nápad přilákat více žen do tohoto zaměstnání,“ vykládá Srbka a dodává, že v Praze se několik týdnů zpět konal workshop, na kterém se plán navýšit procento žen sedících na umpiru velkých turnajů dále rozvíjel.
„Je zde obecná myšlenka ze strany ITF, která by chtěla přivést ženy k rozhodování zápasů, aby se tenis stal více vyvážený. Pokud je člověk dostatečně dobrý, měl by tam být. Nehledě na pohlaví,“ dodává žena, jejíž první profesionální turnaj, na kterém byla jako rozhodčí, se konal na jihu rodného Srbska a měl dotací 10 000 dolarů.
Jedním z dalších vrcholů její kariéry odehrávající se na židličce vyvýšené nad dvorcem byl poslední víkend, během něhož se stala umpirovou pro poslední finále Davis Cupu ve starém formátu mezi Francií a Chorvatskem. Předtím si vyzkoušela finále týmové soutěže v roli lajnové rozhodčí, a to v rodném Srbsku.
„Každý zápas je jiný. Může to být těžké - jste daleko od domova, věci se třeba nevyvíjejí dobře. Ale celkovém hodnocení je to skvělá životní zkušenost, kterou mohu jen doporučit,“ uzavírá s úsměvem Veljovicová.
Na první pohled je to něžná žena, která ale musí být – a také to umí – nekompromisní a ostrá jako břitva. Do křížku se v minulosti dostala i s Barborou Strýcovou, a to při incidentu na US Open v loňském roce.
