Ještě před měsícem bych nevěřil, že můžu Wimbledon vyhrát, smál se Djokovič

- Filip Lefenda

Prošel si dvěma roky plnými bolesti a frustrace. Novak Djokovič se ale nevzdal a teď může konečně říct, že bojovat stálo za to. V All England Clubu získal jednatřicetiletý Srb svou čtvrtou wimbledonskou trofej.

Vážné zranění lokte, ale i ztráta chuti a motivace. Ještě před několika týdny si sám Djokovič nedokázal představit, že by mohl vyhrát grandslam. Trpělivost ale přinesla růže, v tomto případě třináctý titul z turnajů velké čtyřky.

„Když jsem se v únoru vrátil po operaci lokte, byl jsem opravdu netrpělivý. Chtěl už jsem za každou cenu hrát, jít konečně na kurt,“ vzpomínal Srb, jenž ve finále zdolal Jihoafričana Andersona 6:2, 6:2 a 7:6(3). Na zámořských tisícovkách tehdy ale tvrdě narazil, když neuhrál ani zápas. „V Indian Wells i Miami jsem stále cítil bolest. Toužil jsem pokračovat v hraní, i když bylo v tu chvíli vše proti mně. Už jsem nechtěl čekat,“ vzpomínal na nelehký úvod sezóny Djokovič.

„Ještě před měsícem nebyla úroveň mé hry taková, abych mohl Wimbledon vyhrát,“ pokračoval na pozápasové tiskové konferenci čerstvý šampion, jenž proměnil chtění v realitu. „O zdejším vítězství jsem opravdu snil,“ přiznal muž, jenž se v novém vydání žebříčku posunul o jedenáct míst vzhůru a uzavírá aktuálně elitní desítku.

Poprvé Djokovič triumfoval na londýnské trávě před sedmi roky, následně uspěl i v letech 2014 a 2015. „Je těžké letošní vítězství porovnávat s těmi předchozími, všechny jsou hrozně zvláštní. Pokud bych ale měl některá vyzdvihnout, tak to první, po němž jsem se stal i světovou jedničkou, a to letošní. Závěrečnému ceremoniálu přihlížel i můj syn, cítil jsem se opravdu skvěle,“ pokračoval populární Srb.

Finálovému střetnutí, v němž nedal Andersonovi šanci, předcházelo jedno z nejdelších utkání v jeho životě. Semifinále s Rafaelem Nadalem, které muselo být rozděleno do dvou dnů, získal až poměrem 10:8 v rozhodujícím pátém setu. „Zápas s Rafou byl pro mě tou největší zkouškou. Chtěl jsem do utkání vynaložit veškeré úsilí a energii, protože pro mě znamenal opravdu mnoho, a to i po psychické stránce. Výhra posílila mou sebedůvěru,“ popisoval famózní tenisový maraton, který na zaplněném centrálním dvorci zvedal diváky ze sedadel.

Otázkou nyní je, zda si formu přiveze i na americké betony. „To by mě také zajímalo,“ smál se Djokovič. „Nechci se ihned po úspěchu dívat takto daleko. Je ale samozřejmě velmi příjemné a uspokojující, jak jsem na posledních dvou turnajích hrál. Může to být odrazovým můstkem k dalším úspěchům,“ přemýšlel nahlas srbský tenista, který se ve svých prognózách držel při zemi.

„Netuším, co se stane. Na tvrdém povrchu ale hraji rád, na US Open se mi většinou dařilo. V loňském roce jsem ho musel vinou zranění vynechat, takže se na něj letos hodně těším. Pokusím se opět předvést v co nejlepším světle,“ plánuje nyní již třináctinásobný grandslamový vítěz.