Kvitová před Wimbledonem: Na videa z titulů jsem se radši přestala dívat

Když každý rok poprvé vstupuje na pečlivě střižený pažit wimbledonských kurtů, přepadne ji příjemný záchvěv. „Je to pro mě posvátné místo plné historie a tradice. Cítím se tu strašně šťastně,“ říká Kvitová v rozhovoru pro Tenisový svět.

Obzvlášť si vychutnává pohled na centrální kurt, kde v roce 2011 a 2014 vyhrála své wimbledonské tituly. „Občas se podívám na video z těch zápasů. Ale je to zrádné, musím koukat dopředu, proto jsem se teď radši dlouho nedívala,“ přemítá Kvitová v nádherném sobotním odpoledni.

Sluníčko praží a mělo by pražit i další týdny. To by mělo Kvitové sedět. Přijde tak v roce 2018 další triumf? „Hrozně chci uspět, ale vím, že to nesmím chtít až moc.“

Slyšíte nerada, že vás pasují do role favoritky?
Není to tak, že bych to nerada slyšela. Prostě to tak jenom necítím. Loni jsem taky vyhrála Birmingham a hned mě všichni měli za favoritku. Ale tady ty dva týdny jsou úplně jiné. Na druhou stranu se sezona vyvíjí skvěle, i když na grandslamech to zatím tak dobré nebylo. Proto tady chci uspět, ale bez zbytečného tlaku.

Jak najít rovnováhu?
Já jsem typ hráčky, která miluje grandslamy. Jenže někdy chci prostě až moc uspět. Na posledním turnaji v Birminghamu se mi podařilo být v klidu, všechno šlo skvěle a obhájila jsem titul. Pokusím se tak nastavit i tady.

Co cítíte, když poprvé vstoupíte na kurty Wimbledonu?
Je to pro mě posvátné místo plné historie a tradice. Cítím se tu strašně šťastně. Na tréninku je hodně úsměvů. Navíc jsem tady dvakrát vyhrála, tím to dostává úplně jiný rozměr.

Podíváte se někdy na video z vašich finálových zápasů?
Občas ano. Ale už je to teď hodně dlouho, co jsem se dívala naposledy. Když se to v roce 2011 a 2014 povedlo, tak potom během měsíce jsem se na finále několikrát znovu podívala. Ale je to zrádné. Musíte jít hned dál a nekoukat dozadu, proto jsem se teď radši dlouho nedívala.

Máte tady v areálu Wimbledonu oblíbené místo, kam se ráda vracíte?
Centr kurt. Jednoduše proto, že jsem tam vyhrála. (úsměv) Vždycky si užiju celou tu cestu z šatny až na centr. Přepadnou mě pak nervy, ještě když se rozhlédnu a vidím ty nádherné tribuny a všechny lidi kolem. Oni se přišli podívat na vás a jste najednou součástí té dlouhé historie.

Wimbledon milujete, ale na začátku to byl váš nejhorší grandslam, kde jste nemohla přejít první kolo. I tehdy jste ho měla ráda?
Všichni mi tehdy říkali, že na trávě můžu hrát dobře. Ale moc se to nepotvrdilo, i když v tom byla i smůla, protože jsem se třeba jeden rok vracela po zranění. Navíc když jsem byla mladší, tak jsem měla problém s tím, že jsem nerozuměla místní angličtině. Pak přišel zlomový rok 2010, kdy jsem tady udělala semifinále. Od té doby jsem začala věřit i já, že na trávě můžu hrát opravdu dobře. Jen ten déšť mi tu ještě trochu vadí. (úsměv)

Dívala jste na předpověď?
Ne, má pršet…?

Neměla by spadnout ani kapka.
No tak to je dobrý! Jinak tady totiž dost prší, je sychravo a musíte dlouho čekat na zápasy nebo se přerušuje. Vypadnete z tempa a to je špatně.

Co říkáte na první soupeřku – 50. hráčku světa Sasnovičovou?
Nikdy jsem s ní nehrála ani netrénovala. Vím, že se jí dařilo na začátku roku, od té doby jsem o ní neslyšela. Jirka (trenér Vaněk, pozn.) snad na ni najde dobrou taktiku. V prvním kole budu nervozní, na druhou stranu se hrozně těším, až to celé vypukne.