Rozlámaná, ale šťastná. Takový obrat vám dá hodně sebevědomí, ví Krejčíková

- Tomáš Macák

PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z PAŘÍŽE: V deblu už ví, jaké je to si na Roland Garros zahrát semifinále. Jenže ve dvouhře na pařížských kurtech startovala doposud pouze jednou, a to s výsledkem druhého kvalifikačního kola v roce 2015. Tato meta je již překonána. „I když jsem špatná, rozlámaná, tak se těším na finále kvalifikace,“ uvedla Barbora Krejčíková po čtvrteční vydřené výhře 3:6, 6:3, 6:3 nad Anhelinou Kalininovou.

V úterý se rozehrála s francouzskou držitelkou divoké karty Clarou Burelovou, 959. hráčkou žebříčku. Do hodiny bylo po setech 6:2, 6:0 po všem.

V dalším kole už to Barboře Krejčíkové nešlo jako po másle. Podle očekávání ze druhé strany kurtu přicházel velký vzdor. Ukrajinka Kalininová vyhrála první set 6:3. Dvaadvacetiletá rodačka z Brna ovšem i přes zdravotní komplikace dokázala ve velkém vedru zápas otočit. Byla to více než dvouhodinová fuška. „Trošku jiný zápas než v prvním kole. Škoda, že mi utekla v prvním setu. Pak jsem musela hodně bojovat,“ řekla Krejčíková po utkání, které vyhrála poté, co následující sady získala dvakrát v poměru 6:3.

Její středeční soupeřka kvalitou výrazně převyšovala Burelovou, protivnici z prvního kola. „Hrály se delší výměny. S výjimkou úplného konce, kdy mně hodně pomohla, nedělala chyby. Celý zápas hrála hodně vyrovnaně a musela jsem si vše uhrát sama. Rozhodlo jen pár míčků, které se přiklonily na moji stranu. Jsem ráda, že se to takto sešlo,“ mohla si oddechnout vyčerpaná tenistka.

Hrála se zatejpovaným lýtkem, několikrát se musela nechat ošetřit. Postup do poslední fáze kvalifikačních bojů bral ohromné množství energie. „Určitě to stálo hodně sil. To, že jsem předvedla takový obrat na grandslamu, mi dodá hodně sebevědomí,“ ví Krejčíková. Sebedůvěru se bude snažit zúročit hned vzápětí.

„I když jsem špatná, rozlámaná, tak se těším na finále kvalifikace,“ uvedla deblová šampionka ze tří juniorských grandslamů, která nyní pociťuje určité zdravotní limity. „Je to taková kombinace všeho. Lýtko se mi natrhlo v Římě. I proto jsem měla volno a nejela jsem vůbec do Norimberku, ale do Paříže,“ vysvětluje.

Po turnaji v italském hlavním městě byla skutečně omezená. „Mohla jsem zatěžovat jen horní část těla, což se na mně podepsalo – odchází ta spodní,“ popisuje trable Krejčíková. Proti Rusce Veronice Kudermětovové ze sebe ve finále kvalifikačních bojů vymáčkne maximum. „Budu se snažit, abych se dala do kupy. Tak, aby bylo možné odehrát tento zápas v pořádku a mohla jsem předvést co nejlepší výkon, díky kterému bych se mohla prokousat do hlavní soutěže,“ přemítá Krejčíková.

A jak moc si věří na to, že po střetnutí s Kudermetovou bude na majoru poprvé v životě v singlu v hlavní soutěži? „Hodně bude záležet na tom, jak budu hrát já. Musím se soustředit na sebe a předvádět styl, který umím,“ tuší česká hráčka. 

Všechno zatím tedy vychází s ohledem na předchozí zdravotní stav nad očekávání. Je tu jen jedna drobnost. „Ráda se do Paříže vždy vracím, je to nádherné město. Jediné, co je tady špatné je to, že je tu hrozně moc aut. Vždycky se hrozně dlouho stojí a je velký problém se sem dostat.“

Třeba jako při středeční cestě do areálu. „Tady celá ulice stála až ke kruháči a strávila jsem tak dvacet minut jenom čekáním, i když to dohromady má zabrat jen deset minut jízdy,“ ukazovala Krejčíková směrem k bulváru d'Auteuil, který vede podél celého stadionu Rollanda Garrose.

Zbývá jeden krok. Snad to na finále kvalifikace Barbora Krejčíková stihne…