Smutek Francouzů kvůli třem dekádám bez domácího šampiona? Máme Rafu!

- Tomáš Macák

PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z PAŘÍŽE: Francouzský svátek začal. Po třech týdnech bojů na oranžové drti se objeví jedna šampionka a jeden šampion. Na toho vyloženě „svého“ mužského vítěze v zemi galského kohouta čekají již více než třicet let. Velká zvláštnost. Špatní z toho však Francouzi rozhodně nejsou. Už jen samotný turnaj je činí pyšnými.

Kurt číslo 7. Ke své lavičce přichází hubený habán. Hned po něm bez čtyř centimetrů dvoumetrový Thanasi Kokkinakis, který oproti svému soupeři však vypadá ještě jako „drobek“. Osmnáctiletého držitele divoké karty Jaimeeho Floyda Angela vítá při jeho premiéře na grandslamu zaplněné hlediště. Pro 791. hráče světa obrovský zážitek.

Namotivovaný mladík za to pořádně vezme hned od začátku. Rychlost jeho servisu se málokdy dostane pod 200 km/h. Neznámý teenager v prvním setu zcela vymazává Australana, který to v žebříčku dosáhl už i na 69. místo.

Publikum se baví. „Incroyable!“ šeptá na znamení spokojeného údivu hned několik francouzských příznivců. První set si Angel uzme v poměru 6:1!

Může to být v budoucnu někdo, kdo přeruší nekonečný půst bez titulu, který by zůstal ve Francii?

Je to již 35 let, co pozvedl Yannick Noah nad hlavu Pohár mušketýrů - trofej pojmenovanou podle čtyř francouzských tenistů, kteří ve 20. a 30. letech kralovali mužskému tenisu.

Noah zůstává posledním domácím hráčem, který antukový grandslam opanoval.

Doba Cochera, Lacosteho, Borotry a Brugnona už je dávno pryč.

Opravdu dlouho se čeká na zjevení nějakého Francouze, který by obrovskou prestiž tohoto podniku pozvedl v zemi ještě o něco výše.

„Nevadí, jsou tu prostě i jiní tenisté, kteří nás baví. Vlastně máme Rafu Nadala, protože Španělsko s námi i sousedí, je to blízko,“ směje se fanoušek Maxim. „Hlavní je, že si můžeme takovouto akci pořádně užít,“ dodává vzápětí.

„Je to zkrátka jedna velká slavnost, na kterou jsme náležitě hrdí. Spolu s Tour de France opravdové svátky, kterými zde žijdou nejen sportovní fanoušci. A Roland Garros je pro mě ještě něco víc než Tour,“ přidává se vedle sedící Pierre.

To vše už ve chvíli, kdy úvodní euforie Floyda Angela vyprchala. Druhý set ovládl Kokkinakis v poměru 6:3 a roli favorita pak stvrdil i v rozhodujícím dějství, když vyhrál za třicet pět minut 6:1.

Výsledek sice nevyšel, ale lidé, kteří zápas viděli, si jméno Angel budou moc dobře pamatovat.

A třeba ho za pár let bude mít v hlavě zakotvený celý svět.

„Bravo!“ ozývá se z úst mnoha fanoušků, i přes prohru, při odchodu do šaten.