Sela jako starý známý. Hecování proběhlo, žádný direkt to ale nebyl, směje se Pavlásek

Jak se na svou singlovou premiéru v Davis Cupu těšíte?
Jsem moc rád, že jsem tu šanci dostal. Mám možnost hrát vlastně skoro doma. Vyrůstal jsem asi 15 minut od Ostravy. Věřím, že získanou nominaci využiji. S Dudim to bude samozřejmě těžký zápas. V tenise je všechno možné. Třeba ten potřebný bod urvu a přinesu ho do šatny.

Je výhodou, že máte za sebou už tři daviscupové zápasy ve čtyřhry? Jeden se navíc hrál tady. Znáte tedy atmosféru.
Je pravdu, že premiéru jsem zažil pár let zpátky právě tady, v Ostravě. Vím, co mohu očekávat. S těmi třemi debly v zádech úplně nervózní nebudu. Dvouhra je ale samozřejmě úplně jiná soutěž v porovnání se čtyřhrou. Jestli budu nervózní, tak opravdu jen trochu. Snad to ze mě rychle spadne a půjde to podle plánu.

Věřil jste hodně, že dostanete přednost před Lukášem Rosolem? Ten má přece jen víc zkušeností…
Myslím si, že to v průběhu týdnu bylo tak padesát na padesát. Oba jsme nepředváděli tak dobrý tenis, jaký jsme si přáli. Lukáš se vrací po zranění, já jsem tam také před delší dobou měl zranění. Asi rozhodly tréninky v týdnu nebo sparingy. Jsem rád, že jsem toho žolíka vytáhl já. Udělám všechno pro to, abych ho využil.

Jakou jste zatím stihl nabrat formu? Cítíte se ve velké pohodě?
Když to řeknu upřímně, loňská sezona a forma nebyla zdaleka taková, jakou jsem potřeboval. Celý týden jsem tu ale předváděl dobré výkony. Cítím, že jsem se dostal zpět do té normy nebo formy, ve které bych chtěl být. Teď už bych si jenom přál, abych to mohl prodat v pátečním zápase. Rád bych sám sobě ukázal, že můžu hrát solidní tenis, a lidem to, že se můžu rychle vrátit tam, kde jsem byl. Je to obrovská vnitřní motivace nakopnout se tím zápasem k výkonům, které bych chtěl podávat.

Proti Selovi to ale snadné nebude. Šikovný, technický hráč… Bude asi hodně nepříjemný.
Moc dobře ho znám. Na turnajích spolu často trénujeme. Jednou jsme spolu hráli v Číně challenger na betonu. V semifinále si mě strašně vysvačil. Je to univerzální hráč, ale antuka mu asi sedí nejméně ze všech povrchů. Je to skvělý hráč, vyhrál už spoustu turnajů. Co si pamatuji, tak hraje všechno ze základní čáry, z té neustupuje. Na té antuce jsou občas špatné odskoky, nikdy nevíte, co přijde. To by mu nemuselo úplně sedět. Uvidíme. Doufám, že budeme my ti šťastnější.

Selovi by sedět nemusela. Jak ale antuka v Ostravě zatím vyhovuje vám?
Mám moc rád antuku, která je pomalá, ze které to skáče vysoko nahoru. Troufám si říct, že taková tady přesně je. Občas přijdou ty nepředvídatelné odskoky, někdy to sklouzne. Hráč opravdů neví, co od toho má čekat. To bude pro oba stejné – jednou to skočí špatně mně, pak Dudimu. Našemu týmu ta antuka sedí. Byla to v každém ohledu skvělá volba.

Proběhlo se Selou už nějaké hecování? Řekli jste si už něco?
Trochu jsme se před losem popíchli, kdo má jakou formu. Zdravé hecování k tomu patří, je tam pak ta vnitřní motivace. Lehce jsme se pozdravili, řekli si, jak se kdo má a co forma. Úplný direkt to nebyl, ale lehké štípání ano.

Naposledy jste se viděli kdy?
Poslední tréninky jsme měli loni na Wimbledonu. To byl červen, červenec. Teď přesně nevím.

S kým aktuálně trénujete?
Já jsem proměnil celý tým od píky. Novou sezonu jsem začal pod novým trenérem. Měsíc nazpět jsem propustil i kondičního trenéra. Od listopadu spolupracuji s Pavlem Klimkem, jeho bratr mě odmalička tenis učil. Chtěl jsem se vrátit zpět do dětských let, k člověku, co mě zná odmalička a ví, co na mě platí. Spolupráce je nová od listopadu, zatím si to sedá. Je to každým tréninkem lepší a lepší. Kondičního trenéra jsem angažoval asi tři týdny nazpět poté, co jsem se nedohodl s Radkem Štěpánkem. Angažoval jsem Nikolase Ciose – kluka stejně starého jako já, taky mě zná odmalička. Jak se říká, nová krev v týmu přináší ovoce. Jsem rád, že jsem do sebe dostal nové impulsy. Věřím, že jsou to lidé, kteří mě poženou dál. Jediný, kdo zůstal je Martin Janoušek, fyzioterapeut, se kterým pracuji už čtvrtým rokem.

Říkal jste, že jste vyrůstal kousek od Ostravy. Kde přesně?
Narodil jsem se v Bílovci, vyrůstal jsem ve vesnici kilometr od něj. Přesně to jsou Velké Albrechtice. Vesnice má asi 800 obyvatel se všemi slepicemi a psy. Teď ale většinu času trávím v Prostějově.

Kdo všechno z Velké Albrechtice přijede fandit?
Všechno, co tam je, ať přijede – i ty slepcie a psi! Já jsem kupoval dvaadvacet lístků. Dal jsem je rodině, kamarádům a známým. Doufám, že přijede hodně známých, kteří si kupovali lístky sami. Očekávám, že atmosféra v té menší hale bude lepší než v Ostravar Aréně.

Na atmosféru domácích turnajů už asi zvyklý jste. Vyhrál jste challenger v Česku. Pomáhá vám domácí prostředí, nebo spíš svazuje?
Vždy říkám, že mám české publikum rád. Fanoušci jsou skvělí jak v Praze, tak Liberci nebo Ostravě. Vždy stojí za domácím hráčem. Jsem rád, že takové lidi máme. Vždy se samozřejmě najdou gaučáci, kteří na vás nahází špínu. To k tomu patří. Já mám české fanoušky cekově rád a věřím, že nás i tentokrát poženou k vítězství.