Nervy, křeče, restart kariéry. Štefková odhalila záhadnou infekci a dere se zpět

Na první grandslam po předlouhé pauze dorazila dvaadvacetiletá sympatická Češka díky chráněnému žebříčku. Nakonec nebylo daleko od toho, aby přes domácí Priscillu Honovou postoupila, prohrála však 6:4, 6:7(4) a 4:6.

Štefková bojovala hlavně sama se sebou a snažila se rozpomenout na tenisové návyky, díky kterým do loňské pauzy soupeřky porážela. „Cítím, že po dlouhé pauze pořád nemám odehraných dost zápasů. Z toho pramení většina mých chyb, protože nemám zpět zautomatizované situace, které jsem byla zvyklá na kurtu hrát,“ řekla po zápase.

Cítila jste to tak po celé utkání?
Zápas od začátku nebyl ideální. V prvním setu soupeřka udělala víc chyb, proto jsem ho vyhrála. Já jsem se ale moc dobře necítila. Na returnu jsem nebyla jistá a nakonec jsem začala víc chybovat já, což na konci rozhodlo. I tak to šlo vyhrát, bohužel mi pár míčů chybělo.

Ke konci vás viditelně braly křeče, jak to bylo nepříjemné?
Poslední dva gemy mě braly křeče do obou lýtek, což není ideální. Nejsem zvyklá mít křeče, takže jsem nevěděla, jak si s tím poradit. Nasypala jsem do sebe sůl, jedla jsem od začátku gely, možná ale i nervy zapříčinily, že mi tělo během zápasu tuhlo. Jedno s druhým.

Nehrála jste takhle důležitý zápas deset měsíců. Dá se vůbec nějak fyzicky připravit na to, že vás najednou čekají tři sety velice důležitého boje?
Já jsem se rozhodla, že do toho prostě skočím. Chtěla jsem hrát velké akce od začátku. Minulý týden jsem hrála turnaj v Aucklandu, kde jsem se cítila podobně jako tady. Ale budu se asi muset vrátit na menší turnaje, abych si zahrála více zápasů. Musím to dobře zvážit, protože už mi zbývá jenom šest možností, kde si můžu vybrat na větší turnaje chráněný žebříček.

Do kdy si musíte chráněný žebříček vybrat?
Mám na to skoro rok. Už vím, že bych to chtěla použít určitě na turnaj v Budapešti a o dalších turnajích se pobavím s trenérem.

Kromě křečí jste už jinak konečně fyzicky v pořádku?
Ano a to je asi jediná pozitivní zpráva, kterou si můžu z Austrálie odvézt. Zápěstí už mě nebolí a to je pro mě vlastně nejdůležitější věc. Chybí mi sice zápasy, ale to se snad dožene. Můžu hrát naplno.

Přišlo se nakonec vůbec na to, co s vámi bylo? Dlouho to nikdo nedokázal říct…
Přišlo, ale až po půl roce, kdy jsem kvůli bolestem v obou zápěstích nehrála. Pan profesor Kolář mi řekl, že je to reaktivní artritida. Chytnete infekci a zánět vám zůstává v kloubech. Já jsem to měla v zápěstí a jednom kloubku na noze.

Jak se to na vás přeneslo?
To mi nikdo neřekl. Jestli je to z jídla, nebo ze vzduchu, nikdo neví. Pan Kolář mi ale řekl, že jsem to nejspíš chytila na posledním turnaji v Číně.

Budete teď mít obavy jezdit na turnaje do takových zemí?
Úplně se mi teď znovu do Číny nechce. Ale třeba v březnu jiné podniky moc nejsou. Musím o turnajovém plánu dost popřemýšlet.

Celé to zní skoro jako nový start kariéry…
V podstatě to tak teď bude. Žebříčkem půjdu téměř znovu od začátku, ale já vím, že pokud budu zdravá, tak se tam můžu zase rychle vrátit.

Takže jste ohledně toho trpělivá?
Trpělivost není zrovna jedna z mých silných stránek. (smích) Naštěstí mám kolem sebe rozumné lidi, kteří mě podporují a připomínají, že to nebude hned.

Zasahovala vám tahle dlouhá nepříjemnost i do osobního života?
Měla jsem bolesti i v každodenních činnostech a navíc nikdo nevěděl, čím to je. Jsem teď hlavně ráda, že mě zápěstí nebolí. Po pár zápasech se snad zase dostanu do tempa.

Bavila jste se s někým, kdo má podobné zkušenosti, jak se na návrat připravit? Podobně dlouho nehrála třeba i Markéta Vondroušová…
Nebavila jsem se s ní, ale vím, jak po zranění hrála. A já musím zvolit stejnou cestu – odehrát na začátku velkou porci zápasů.

Máte nějaký odpočinek od tenisu, který vám asi v poslední době přinášel hlavně starosti?
Do loňského srpna jsem dělala školu – studuji trenérství a sport na Univerzitě Palackého. Ukončila jsem druhák a pak jsem chtěla vypustit, abych měla čistou hlavu. Proto jsem studium na rok přerušila, ale zase se do toho po prázdninách vrátím.