Dávám tenisu sbohem. Kteří hráči letos se Štěpánkem ukončili kariéru?

- Tomáš Macák

Rok 2017 ukázal, že v budoucnu nebude o dobré hráče nouze. Dvacetiletý supertalent Saša Zverev vyhrál letos pět titulů, Hjon Čong opanoval turnaj pro hráče budoucnosti Next Gen a zářil například také vlasatý blonďák z Kanady Shapovalov. Za mladé tenistky zase vítězstvím na Roland Garros výrazně promluvila Jelena Ostapenková. Jak to tak ale bývá - někteří přichází, jiní odchází. Tenisové pole letos vyklidila řada skvělých hráčů a hráček, ze kterých jsme vybrali ty nejznámější a nejúspěšnější. A nemůže chybět ani česká stopa!

TOP ATP odchody roku 2017

Radek Štěpánek, nejvyšší umístění v žebříčku: 8. pozice (konec kariéry 14. listopadu)
Bez miláčka českých fanoušků se to zkrátka neobejde. Začínáme hráčem, který měl lví podíl na dvou daviscupových trofejích z moderní éry, a to v letech 2012 a 2013. Ostatně jako lev se také rval na kurtu. Světovou osmičkou se Radek Štěpánek stal v červenci 2006 a ještě výše se dostal v deblovém žebříčku, kam vyšplhal až na čtvrté místo. Za dvacet let na okruhu posbíral čtyři tituly v singlu a hned osmnáct ve čtyřhře, z nichž dva měly grandslamovou záři.

Věk se ale zastavuje těžko. Štěpánka od loňského podzimu trápilo zranění zad, které se rozhodl na jaře vyřešit operací. Nechtěl na návrat spěchat, a tak v srpnu ukončil sezónu. A zároveň tak uzavřel i svoji kariéru, což ale oficiálně oznámil až v půlce listopadu. Nicméně se nejedná o žádný odchod z tenisu, protože takřka vzápětí po svém hráčském adieu získal skvělou práci. Po boku Andreho Agassiho bude koučovat kamaráda Novaka Djokoviče.

Juan Monaco, nejvyšší umístění v žebříčku: 10. pozice (konec kariéry 15. května)
Argentinský antukový král. Aspoň tak by se dal nazvat podle toho, že na oranžovém povrchu získal hned osm z jeho celkových devíti titulů na okruhu ATP. Takový počet trofejí dokázal vybojovat za čtrnáct let profesionální kariéry. Na vrcholu, aspoň tedy podle žebříčkového postavení, se nacházel v červenci 2012.

Přirovnání Monaca k Nadalovi se hodí také proto, že jsou velmi dobrými kamarády. Právě španělský tenisový velikán byl jednou z „obětí“, které pocítily aspoň jednu z celkových dvaceti kariérních výher Argentince nad hráči z TOP 10. Stalo se tak v Cincinnati roku 2007. Nicméně společně vybojovali v roce 2015 deblový titul na turnaji v Kataru.

„Děkuji za to, co mi tenis dal: výchova, disciplína, přátelství a nezapomenutelné momenty,“ řekl ATP při květnovém loučení třiatřicetiletý Monaco.

O roli Argentiny v tenise nemusí mít obavy. Prokletí zranění letos, zdá se, prolomil Juan Martin Del Potro a růžky začíná vystrkovat rovněž pětadvacetiletý Diego Schwartzman.

Paul-Henri Mathieu, nejvyšší umístění v žebříčku: 12. pozice (konec kariéry 29. října)
Na okruh ATP vstoupil poprvé v roce 2000 v podhůří rakouských Alp v Kitzbühelu a v rámci tenisové pouti ukořistil v následujících letech čtyři trofeje.

Nejlepší sezónou v kariéře Francouze je rok 2002. To totiž „Paulo“ získal dva tituly ve dvou po sobě jdoucích týdnech. Tohoto úspěchu dosáhl v Lyonu a Moskvě, čímž výrazně přispěl k tomu, že se na konci sezóny mohl pyšnit označením „nováček roku“. Nejvýše se ale v žebříčku prokousal až o šest let později, když se v dubnu 2008 ocitl na 12. místě.

Rozloučil se v domácím prostředí, i když asi ne úplně tak, jak by si sám představoval. Na pařížském Masters totiž prohrál v posledním kvalifikačním kole s Vaskem Pospisilem. „Je mi 35 let. Deset nebo dokonce patnáct let zpět bych si nikdy nemyslel, že vydržím u tenisu takto dlouho. Mám štěstí, že jsem mohl hrát tolik roků. Teď si myslím, že je čas,“ uvedl pro ATP při odchodu do „důchodu“ Mathieu.

Jeden z momentů, který mu i po kariéře zřejmě bude ležet v žaludku, je porážka v Davis Cupu z roku 2002. Tehdy sváděla Francie strhující bitvu s Ruskem. Finále dospělo do pátého zápasu, který odehrál právě – dnes už bývalý – francouzský tenista proti Michailovi Južnému. Pětisetovou řežbu ale Mathieu nezvládl. Radost mu letos udělali kolegové, kteří po šestnácti letech „salátovou mísu“ pro Francii opět vybojovali.

TOP WTA odchody roku 2017

Martina Hingisová, nejvyšší umístění v žebříčku: 1. pozice (konec kariéry 28. října)
Rodačka z Košic zaskočila všechny tím, v jak útlém věku se dokázala adaptovat na seniorský tenis. Mimochodem ve dvanácti letech – tehdy už se švýcarským pasem – získala trofej na juniorském French Open. Dospělácký grandslam mohla slavit o tři roky později, když s Helenou Sukovou vybojovala titul ve Wimbledonu ve čtyřhře. V patnácti letech se stala vůbec nejmladší hráčkou, která kdy jeden z majorů vyhrála. A hned následující sezónu, v pouhých 16 letech(!), opanovala ve dvouhře Australian Open, Wimbledon i US Open.

K tomu, aby se dostala do vybrané společnosti Maureen Connollyové, Margaret Courtové a Steffi Grafové čili žen, které vyhrály v jednom kalendářním roce všechny majory jí tak chyběl pouze turnaj na pařížské antuce. Ve výborné sezóně 1997 byla ve finále, ale uspěla až o dva roky později. Na přelomu 20. a 21. století strávila na vrcholu žebříčku dohromady 209 týdnů.

Poslední akce, na které se Hingisová představila, byla vskutku velkolepá. Singapurský Turnaj mistryň uzavřela prohraným semifinále proti česko-maďarskému duu Hlaváčková-Babosová. Kariéru ale zakončila, respektive stále zakončuje, výborně. V deblovém žebříčku je totiž pořád na prvním místě.

Naděžda Petrovová, nejvyšší umístění v žebříčku: 3. pozice (konec kariéry 11. ledna)
Rodačka z Moskvy je jiný případ než všichni tenisté a tenistka, kteří, respektive která, zatím byli zmíněni. Na okruhu WTA se nepředstavila již od roku 2014 vinou přetrhaných svalů v rameni.  „Pokaždé, když jsem se snažila zesílit a pracovat na úrovni, se kterou bych se setkávala na tour, tak tělo přestalo fungovat,“ řekla pro WTA.  

Ještě předtím, než dala na začátku roku v čtyřiatřiceti letech tenisu definitivně sbohem, trápila soupeřky především dělovým servisem. Nejen tato predispozice dostala Rusku v květnu 2006 až na bronzovou příčku v singlovém žebříčku. Velmi úspěšné kariéře chybí grandslamový titul, kterému byla nejblíže na Roland Garros, kde se hned dvakrát probojovala až do semifinále.

Jinak ale její vitrína rozhodně prázdná není. Celkových devět WTA titulů z dvouhry a devatenáct ze čtyřhry. V deblu se dostala, shodně jako v singlu, na třetí místo v žebříčku.

„V tenise jsem se pohybovala mnoho let. Měla jsou velmi dlouhou a opravdu dobrou kariéru,“ loučila se Petrovová.

Daniela Hantuchová, nejvyšší umístění v žebříčku: 5. pozice (konec kariéry 6. července)
Popradská rodačka svoji profesionální tenisovou pohádku, která obnášela šest singlových titulů, začala jako šestnáctiletá holka v roce 1999. Z jejich trofejí nejvíce vyčnívají ty z BNP Paribas Open v Indian Wells z let 2002 a 2007.

Na grandslamu zazářila především v roce 2008, když v australském Melbourne dokráčela až do semifinále. Ovšem ve čtyřhře to byla ještě úplně jiná písnička. Stala se totiž v pořadí teprve pátou hráčkou, která dokázala ve deblu zkompletovat grandslamovou sbírku.

Stejně jako u Petrovové je kariérní maximum slovenské krásky ve dvouhře i čtyřhře stejné. Na pátou pozici v singlovém bodování dosáhla v lednu 2003, v deblovém o půl roku dříve.  

Statistiku výher ve dvouhře uzavřela na velmi vysokém čísle 570.

Na jaře trápila tenistku ze Slovenska únavová zlomenina žebra, a tak měla čas se věnovat především svému byznysu. „Pak se objevil den, kdy jsem si uvědomila, že jsem nešla trénovat, vynechala jsem fitko, a to jsem si skutečně užila. Snažila jsem se to ignorovat, ale v průběhu dvou týdnů jsem o tom začala přemýšlet trochu více. Najednou jsem se rozhodla, že je čas na novou kapitolu života,“ popisovala pro WTA svůj konec kariéry Hantuchová.