Každou noc prchal před bombami. Zmatek, křik a pláč, popisuje dětství Djokovič
Nesmírně silné interview má za sebou Novak Djokovič. Srb v něm spolu s bývalým hráčem amerického fotbalu Lewisem Howesem zavzpomínal na své dětství plné tenisových snů, ale také válečných hrůz.
„Ty pocity nejistoty a bezmoci byly strašné. Neměli jsme plnou kontrolu nad životem, byla tu vyšší moc,“ vracel se vzpomínkami třicetiletý hráč do dob, kdy bylo Srbsko – tehdy ještě jako součást bývalé Jugoslávie – na konci minulého tisíciletí terčem „humanitárního“ bombardování ze strany NATO.
„Každý den jsem slýchával výbuchy. Samozřejmě jsme se báli, běhávali jsme do úkrytů nebo k otcově sestře, která bydlela nedaleko od nás a měla dům s podzemním sklepem,“ vybavoval si události, které pro něj byly ve druhém čtvrtletí roku 1999 denním chlebem.
„Každou noc jsme se po několik týdnů prchali schovat ve dvě, ve tři ráno. V tuto dobu zpravidla bombardování začínalo,“ popisoval nevyžádané zážitky, které byly o to horší, že se odehrávaly ve spěchu a chaosu uprostřed nocí a tmy. „Zkrátka jsme se vždy probudili, zabalili si věci a s pláčem a křikem utíkali,“ uzavřel dvanáctinásobný grandslamový vítěz hrůzné téma, které již z mysli nikdy úplně nevytlačí.
Bombardování NATO, často kriticky označováno jako „humanitární“, byla reakce členských zemí Severoatlantické aliance na průběh války v Kosovu, která trvala od února 1998 do června 1999, a to v jejím závěru. Jeho cílem byla ochrana lidských práv utiskovaných Albánců ze strany Jugoslávie a zasadit se o ukončení konfliktu.
Celý rozhovor:
