Ale to je můj trenér! řekla Strýcová Plíškové. Kamarádky už nebudou

- Jakub Slunečko

Před rokem si navzájem padly v O2 areně do náruče poté, co pro Česko získaly další fedcupový triumf. Barbora Strýcová s Karolínou Plíškovou už ale kamarádky nebudou. Určitě ne potom, co Plíšková přebrala Strýcové trenéra Tomáše Krupu. „Je to podraz, tohle jsem si nezasloužila,“ řekla naštvaná Strýcová po návratu do Prahy.

Vařily se v ní emoce naprosto opačného rázu. Chvíli si hladila stříbrnou trofej, kterou o víkendu získala v rakouském Linci, chvíli se zase pořádně rozohnila.

Po šesti letech získala titul z okruhu WTA a ukázala, že nepatří do starého železa. Že je pořád skvělou tenistkou. Když ale na kurtu děkovala trenérovi Tomáši Krupovi, už dávno věděla, že tohle je konec – poslední sbohem.

Možná se musela i trochu přemáhat, protože Krupa ji zradil. Alespoň tak to rázná tenistka cítí potom, co veřejně potvrdila, že její trenér přešel právě ke Karolíně Plíškové.

Jak to celé vzniklo?
Po US Open mi trenér řekl, že se mnou končí. Před asijskou šňůrou to pro mě bylo hrozně emotivní a těžké. Navíc když tam se mnou odjel. Bylo náročné všechno vstřebat, ale celá situaci mi ukázala, že toho můžu hodně zvládnout i bez trenérů.

Pokoušela jste se to nějak zvrátit?
To se nedalo, protože mi to bylo podáno jako hotová věc. Všechno se vyřešilo za mými zády. Přijela jsem z US Open a dozvěděla jsem se, o co kráčí. Takové jednání a komunikaci jsem si nezasloužila.

Sama Karolína vám to prý oznámila jako první, je to tak?
Byla to středa, jako by to bylo teď. Řekla, že se by se ráda sešla a něco mi řekla. A pak mi oznámila, že chce mého trenéra. A já jí říkám: Ale to je můj trenér! Mezitím už jel pan Hrdlička (manažer Plíškové, pozn.) všechno vyjednávat. Pak jsem napsala Tomášovi a on mi za dvě hodiny zavolal, že jde ke Karolíně.

Uvědomil si kouč Tomáš Krupa, že vás to ranilo?
To si uvědomoval moc dobře. Mrzí mě, že po třech letech to takhle dopadlo. Hodně jsme toho spolu prožili a posunuli jsme se dál. Proto jsem zažila úplný šok. Když jsme pak spolu byli v Asii, tak bylo všechno psychicky šíleně náročné. Ale já jsem tu práci pro svůj dobrý pocit chtěla dodělat a nenechala jsem nikoho, aby mi zkazil moji dobrou sezonu. Nikoho.

Byl to od trenéra podraz?
Byl! Kdyby si se mnou sedl a všechno mi vysvětlil, tak mě to sice bude mrzet, ale neřeknu ani ťuk. Takovým stylem mi to ublížilo. Já jsem z toho byla úplně mimo.

Chápete ho?
Do jisté míry ano. Karolína je super hráčka, je mladá a perspektivní. Ale nepochopím, jakým stylem se celá věc se mnou vyřešila.

Jste naštvaná spíš na bývalého trenéra než na Karolínu?
Tak nějak na všechny... On ale způsobil ten hlavní díl a zklamal mě. A Karolína s panem Hrdličkou? To je prostě Karolína s panem Hrdličkou.

Po titulu v Linci jste trenérovi za všechno poděkovala. Bylo pro vás těžké v takhle vypjaté chvíli říct poslední rozloučení?
Byl to náš poslední společný zápas. Kecala bych, kdybych řekla, že to nebylo emotivní. Měla jsem knedlík v krku. Vyhráli jsme spolu těžké bitvy, prožili spoustu bolesti. Ale nakonec to tím odchodem bohužel negativně přebil.

S Karolínou jste toho dost zažily třeba ve Fed Cupu, byly jste možná i kamarádky. Mrzí vás to i z toho pohledu?
Slovo kamarádka už bych teď ani nepoužívala. Ona si vyžádala mého trenéra, tak ho má. Je to pro mě lidská rána. Když jsem se to dozvěděla, že její manažer jel za mým trenérem, tak mi spadla brada. Tohle jsem si nezasloužila.

Co když spolu budete znovu hrát Fed Cup?
Budu z nominace nadšená, pokud mě kapitán vybere. Je to byznys, nějak si to v sobě zařídím, abych byla pro tým co největším přínosem a tohle neřešila.

Vážíte si teď po tom všem titulu z Lince o to více?
Přesně tak. Nejenom v Linci, ale i v Asii jsem našla sílu, o které jsem ani nevěděla, že ji v sobě mám. Najednou jsem to byla na kurtu já, moje výhry. Byla jsem do sebe uzavřená a vyšla jsem silnější.

Už jste našla nového trenéra?
Na to jsem moc nepracovala, chtěla jsem se soustředit na zápasy. Trenérů moc není a já nechci nikoho ze zahraničí. Chci trávit čas doma s Davidem (David Kraus, partner Strýcové, pozn.) a svojí rodinou. Nějaké jméno trenéra v hlavě mám, ale není to aktuální. Pojedu na dovolenou do Dubaje a všechno si rozmyslím.

Je vám 31 let, jaká je motivace pokračovat dál?
Každý rok je to těžší a těžší. Hrozně to bolí, ještě s mým tenisem. Nemám žádnou zbraň, musím si všechno uhrát. Ale po vyhraném titulu je to snazší. Bez tenisu zatím žít nemůžu. Přepadávaly mě v téhle sezoně často pocity, že chci skončit, ale nějak jsem se zvedla. Teď přišel titul v Linci a já vím, že čas ještě nenastal.

Proč by vás lákalo skončit?
Možná by mě lákalo založit rodinu. Nechtěla bych být stará maminka. Ale pořád jsem 25. na světě, byla by to škoda teď to zabalit. Dám si další rok a uvidíme.