Šéf svazu Kaderka o Davis Cupu: Naši kritici rychle ztrácí paměť

Čeští tenisoví fanoušci se ptali, co se stalo, že naši muži sestoupili ze Světové skupiny Davis Cupu.
Záchrana Davis Cupu byla priorita, která nevyšla. Bohužel s tím nemůžeme nic dělat, soupeř férově zvítězil a byl lepší.

Jaká byla podle vás příčina neúspěchu?
De Bakker hrál výtečně, nedělal chyby a ukázal, že žebříček nerozhoduje. V juniorech byl světová špička, pak čtyřicítka mezi muži, pak byl zraněný. Našim hráčům nemůžeme brát bojovnost. Já jim skládám hlubokou poklonu, protože to byl strašně těžký barážový zápas. Nemůžeme pořád vyhrávat.

V průběhu týdne se řešila antuka, potom sporné přešlapy ve čtyřhře, jak moc to podle vás tým rozhodilo?
Nechceme se vymlouvat. Na druhou stranu v takových zápasech rozhodují maličkosti. Jsem u Davis Cupu jako funkcionář dvacet let a viděl jsem snad sedmdesát zápasů. Jestli za tu dobu pískli rozhodčí pětkrát přešlap, tak je to moc. Tady ho zahlásili osmkrát v jednom zápase proti Čechům. To bylo podivné. Když se pak zápas prohrál, tak Roman Jebavý opravdu říkal, že mu to sebralo koncentraci. Ale na to se nelze vymlouvat. Měli jsme Holanďany dorazit v nedělních dvouhrách.

Nepovedlo se a po sestupu se objevila vlna kritiky.
Jde to mimo mě, hlavně ty internetové diskusní exhibice mě nezajímají. Tihle lidé ztrácí paměť. Ženský tenis dominuje světu, v mužském jsme byli v Davis Cupu dlouhodobě na vrcholu a když se teď jednou nedaří, tak se má zbořit svět?

Negativně se v médiích vyjádřil o týmu třeba bývalý daviscupový reprezentant Karel Nováček. Co na to říkáte?
Udivuje mě to. Vždycky měl na náš tým plná ústa chvály. Sám měl svůj daviscupový sen, sám bojoval a taky občas prohrával. Kritika z jeho úst mi moc nesedí. Vzpomínám si rok 1987, kdy Karel nastupoval za stavu 2:2 proti Izraeli. A taky dělal, co mohl, taky na kurtu skoro umíral a nakonec prohrál. Neměl by kritizovat Rosola, který dělal v pátém zápase v Haagu všechno, co mohl. A co Rosol, který porazil Tsongu, Nadala, Zvereva? I teď se pral jako lev. Jen slaboduchý člověk ho může urážet.

Objevily se i výtky na svaz...
Za co? Že patříme dlouhodobě ke světové špičce a teď náš daviscupový tým jednou prohrál? Že máme šestnáctileté mistry Evropy? Že máme světové jedničky mezi ženami a teď zrovna se nedaří mužům? Tyhle komentáře poslouchám už dvacet let. Když končil Petr Korda, tak všichni viděli dobu temna. A Jirka Novák mel být jen dobrá daviscupová dvojka. Pak z něj byla legenda, v daviscupové historii skoro nemá konkurenci, porazil skvělé hráče. Měl smůlu, že s ním nehrál Štěpánek, jinak by Davis Cup taky vyhrál. I Štěpánka podceňovali. A o Berdychovi říkali, že má pomalé nohy a neumí voleje. A teď máme nové kluky, o kterých se možná říká něco podobného. Záleží, jestli budou ochotní obětovat se svému snu.

Čím si tedy vysvětlujete, že české ženy ve světě září, kdežto muži ne?
Takovou podporu, co dostávají mladí tenisti u nás, nenajdete nikde na světě. Do toho systému zleva vstupují děvčata, zprava kluci. Když se sportovně naladěným rodičům narodí dcera, tak ji většinou dávají na tenis. Nejlepší holky jdou k tenisu. A ejhle, český tenis má světovou jedničku v singlu i deblu a vede pořadí fedcupových týmů. Kdežto nejšikovnější a neprůbojnější kluci nám v první řadě utečou k hokeji, pak k fotbalu a až pak k tenisu. Proto je nemáme.

Ale tahle konkurence sportů existovala v Česku vždy, ne?
Od nás mají všechno, co by měli mít. Nedaří se nám zrovna přinést nového Berdycha. Ale třeba je to mladý Svrčina, který je v 15 letech nejlepší na světě. Měli jsme velké talenty, co měly problémy se zdravím. Proměnných jsou tisíce a když do sebe zapadnou, tak z toho vyroste třeba Berdych. Není to o tom, že bychom je měli my vychovávat. Těžko nové tenisty hledáme, nejsou. Nemají respekt.

Čím to?
Máme blahobyt a jsme příliš pohodlní. V tenisu se ale musí spousta obětovat. Je nutné zajít za hranici fyzického a psychického vyčerpání. Jenom abyste šli za snem, který je hrozně nejistý, a kolem je obrovská konkurence. Ta je více hladová a kouše, což nás poráží. Pořád je ale daleko do pesimistické nálady.

Zpátky k Davis Cupu – máme šanci na návrat bez Berdycha a Štěpánka?
Pokud bude Štěpánek moci hrát, tak budeme rádi. Ale zápasy na tři vítězné sety jsou na jeho tělo zátěž. S Berdychem je padesát procent úspěchu doma. Je to těžké. Když se podíváte na týmy v první divizi, tak se může stát cokoliv. Teď je tam třeba Argentina, která chce taky hodně zpátky.

Bude dál u týmu pokračovat kapitán Jaroslav Navrátil?
Nevím, proč by nejúspěšnější kapitán v historii neměl pokračovat. Já Jardovi určitě rád smlouvu podepíšu.