Šance pohřbil puchýř: Bylo těžké se smířit, že nemohu hrát svůj nejlepší tenis, hájil Čilič slzy

- Filip Lefenda

Nemá za sebou pouze boj s nejlepším tenistou historie, ale i bolestivým puchýřem. Marin Čilič se ve svém druhém grandslamovém finále trápil a hned první desítky minut naznačily, že druhou trofej z turnaje velké čtyřky do sbírky nepřidá. Na centrálním dvorci hrálo už od začátku vše do karet Federerovi, a když si po pětačtyřiceti minutách vytáhlý Chorvat vyžádal přestávku na ošetření, bylo jasné, že je zle.

Když k němu na lavičku dorazili doktor společně s fyzioterapeutem a turnajovou supervizorkou, bez dvou čísel dvoumetrový obr se rozplakal. „Věděl jsem, že nejsem schopen v takto velkém utkání předvádět na kurtu svůj nejlepší tenis,“ přiznal, že než o fyzickou bolest šlo v té chvíli spíše o tu psychickou. „Bylo velmi, velmi těžké se s tím smířit,“ vysvětloval na pozápasové tiskové konferenci.

I vzhledem k průběhu duelu viselo ve vzduchu odstoupení, které wimbledonské finále nezažilo od roku 1911. Čilič ale nad touto variantou údajně vůbec nepřemýšlel. „Pokud do zápasu nastoupím, nevzdávám se. Mám to tak celou svou kariéru,“ prohlásila sympaticky osmadvacetiletá světová šestka ještě přímo na kurtu poté, co proti Federerovi hned pětkrát přišla o svou jinak velice obávanou zbraň - servis.

„Vydal jsem ze sebe v rámci možností to nejlepší. Více jsem toho udělat nemohl,“ povzdechl si svěřenec švédského kouče Jonase Björkmana, wimbledonského semifinalisty z roku 2006.

Čilič, jehož dosavadní největší trofejí je ta tři roky stará – jediná grandslamová – z US Open, neuhrál se švýcarským favoritem, stejně jako jeho turnajoví předchůdci, ani sadu. „Pokaždé, když jsem byl nucen rychle reagovat či udělat prudší pohyb, nebyl jsem toho schopen,“ pokračoval v trpkém hodnocení pro něj smolného utkání.

Naději spatřoval ve výletech na síť. „Snažil jsem se něco změnit a hrát více servis-volej, abych se nedostával tak často do situací, kdy bych musel běhat do obou stran kurtu. Ale pořád jsem byl o brejk dole a Roger hrál opravdu skvěle, takže ani taktika náběhu nebyla něčím, co bych momentálně mohl zdatně praktikovat,“ smutněl dále.

O zraněních ví své i Federer. Před rokem vypadl v semifinále s Raonicem a následně byl po Wimbledonu nucen předčasně ukončit sezónu, aby se později podrobil operaci kolene a načerpal nové síly. Výsledek? Letos už dva grandslamové tituly, a nejen ty. „Občas je to kruté, ale bojoval výtečně. Je to hrdina,“ utěšoval svého soupeře nyní již osminásobný wimbledonský šampion.