Byl v Izraeli a pracoval s Kolářem, teď pomohl Hradecké. Je to samozřejmost, tvrdí slovenský fyzioterapeut Hermel

7. 6. 2017 - Jan Šimek

PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z PAŘÍŽE: Prošel si už řadu štací. Pracoval v Německu, byl na stáži v Izraeli a vedle uznávaného profesora Pavla Koláře působil v pražském Motole. Nyní má vlastní ambulanci v Košicích, ale pomáhá také sportovcům. Na Roland Garros se stará o Janu Čepelovou. V nouzi neváhal a přiskočil na pomoc české tenistce Lucii Hradecké. Seznamte se. Slovenský fyzioterapeut Peter Hermel, který poskytl exkluzivní rozhovor Tenisovému světu.

Mohl byste se na úvod krátce představit?
Vystudoval jsem na lékařské fakultě na UPJŠ v Košicích, studoval jsem také v Prešově. Dlouhé roky jsem pracoval v zahraničí – byl jsem v Německu a několik měsíců jsem stážoval v Izraeli. V Česku jsem pracoval v Motole pod vedením profesora Koláře. Momentálně mám soukromou ambulanci v Košicích, kde mě lidé navštěvují se všemi problémy.

Pracujete ale i se sportovci…
O ně se starám také. Spolupracuji s košickým hokejovým týmem, basketbalovým klubem Good Angels a sem tam si mě najdou i hokejisté z NHL jako Tomáš Jurčo nebo ostatní.

Jak jste se dostal právě ke sportovcům?
Dělal jsem u pana Koláře v Motole na dětském oddělení a tehdy ke mně začali chodit dětští pacienti – sportovci. Hodně se mi to zalíbilo. Když jsem odešel z Prahy zpátky do Košic, našel si mě hokejový tým HC Košice, se kterým pracuji už tři roky. Pak basketbalistky z Good Angels Košice. Postupně se to nabalovalo. S tenistkou Jankou Čepelovou spolupracuji už třetím rokem. Byl jsem s ní i na Australian Open. Tady na Roland Garros jsem už podruhé.

Jana Čepelová je jediná, s kým v tenise spolupracujete?
Na Australian Open jsem se staral ještě o Annu Karolínu Schmiedlovou. To je z tenisu tak asi všechno.

Profesor Kolář je uznávanou kapacitou. Jak začala vaše spolupráce?
Po studiu jsem se chtěl dát vzdělávat a hlásil jsem se k němu do Motola. Naštěstí jsem vyhrál konkurz a byl jsem tam. Dělal jsem pod ním na dětském oddělení skoro dva roky.

Jaká to byla zkušenost?
Bylo to super. Strašně hodně mi to dalo. Naučil jsem se tam dělat DNS (dynamickou neuromuskulární stabilizaci – pozn. red.) Poznal jsem jinou mentalitu i odlišné vnímání lidského života či chorob. Byla to pro mě velmi dobrá zkušenost.

Zmínil jste, že jste byl na stáži v exotickém Izraeli…
To bylo ještě v době mých studií na vysoké škole. Dostal jsem se na tamní univerzitu a stážoval jsem v nemocnici v Tel Avivu.

Překvapilo vás tam něco?
Hlavně vyspělost. Zkušení fyzioterapeuti mají pod sebou ty nové, které všechno učí. Člověk vystuduje, ale k pacientům se hned nedostane. Musí čtyři, pět let stážovat a udělat si kolečko. K pacientům přichází teprve tehdy, když je zkušený a má praxi.

Zpátky ke sportu. Asi je velký rozdíl pečovat o tělo sportovce a běžného člověka, že?
Je to úplně jiné. Člověk není v zátěži jako vrcholový sportovec. Tam se ukazuje kvalita. Když něco uděláte a vydrží to dvoufázové tréninky a náročné turnaje, je to o něčem jiném. Hlavně je potřeba cokoliv udělat mnohem rychleji než u běžného člověka. Na nic není čas. Sportovci jsou nestále v zátěži a tempu. Nejde je z toho vyjmout ani na týden, jinak jejich forma strašně rychle klesne.

Takže se dá říct, že je to pro vás výzva…
Ano. Je to úplně jiné. Zátěž těla, tkáň, ale i mentalita sportovce jsou zcela odlišné od člověka, který nemá dvoufázové tréninky a nesportuje každý den. Tkáň je unavenější, víc prokrvená. Svalstvo má úplně jiný objem, a to se nebavíme o kloubech a šlachách.

Jak si užíváte působení na Roland Garros?
Je to tady velmi pěkné. Vždycky se těším hlavně na tělocvičnu, kde můžu pozorovat, jak trénují Andy Murray, Rafael Nadal nebo Milos Raonic. Z toho se učím nejvíc. Když už tu jsem, samozřejmě se chodím koukat i na zápasy. Přece jen jsem ale nejraději v tělocvičně.

Co všechno v ní sledujete?
Každý má trochu jinak poskládaný plán zátěže na tělo. Je rozdíl, co hráči dělají před zápasem, po něm, nebo když mají volný den. Je velmi zajímavé sledovat, jak regenerují, strečují, a na které svaly dávají pozor. Všímám si toho, a pak si to v hlavě uceluji.

Říkal jste, že kromě tenistek se staráte o basketbalistky a hokejisty. Je v tom velký rozdíl?
Když mám možnost, ošetřuji je a pracuji s nimi podobně jako s tenisty. Basketbalistky mají vždy více specifická zranění. Je to způsobené tím, že hodně skáčou a dostávají nárazy. Z nich pramení poranění kolen nebo kotníků. Oproti tomu tenisté mají jednostrannou zátěž, takže jim víc odchází záda, krk, ramena. Je to sice pořád lidské tělo, ale u každého jde o něco jiného.

Lucie Hradecká se svěřila, že jste jí pomohl s bolavým krkem. Jak se to stalo?
Vyplynulo to ze spolupráce mezi jejím trenérem a koučem Janky Čepelové. Jsou dlouholetí přátelé, takže slovo dalo slovo a bylo to. (smích) Je potřeba si pomáhat mezi sebou. Samozřejmě jsem do toho šel. Jsem moc rád, že jsem jí uměl pomoci.

Takže jste to bral jako samozřejmost?
Samozřejmě. Byla to pomoc v nouzi. My, Češi a Slováci, se navzájem velmi dobře známe. Bavíme se spolu, hrajeme nohejbal a různé hry, takže to bylo úplně samozřejmé.

Co konkrétně měla Lucie Hradecká s krkem?
Vysvětlovala mi, že tento rok s ním má už třetí nebo čtvrtý problém. Říkala, že jí dělá potíže třeba při dlouhém řízení. Měla ho trochu zablokovaný, nebo jak říkají Češi, zatuhlý. Nebylo to nic hrozného. Jsem rád, že se to povedlo zlepšit.

Kdo podle vás zvítězí na letošním French Open?
Myslím si, že to bude Nadal. Finále by mohlo být Nadal – Murray. Williamsová odešla, takže mezi ženami je to velmi vyrovnané. Navíc v prvním kole vypadla Kerberová. Vyhrát může kdokoliv.

Máte nějaký pracovní cíl, kam byste se rád podíval se sportem?
Chtěl bych se dostat na US Open nebo do Indian Wells. Hlavně z profesní zvědavosti.

Původní zpravodajství z Paříže

Neděle 28. 5.

Sobota 27. 5.

Pátek 26. 5.

Čtvrtek 25. 5.

Středa 24. 5.

Úterý 23. 5.

Pondělí 22. 5.

Další články z webu