Peschkeová o Fed Cupu: Své už jsem si odpracovala, ale nikdy nic nevylučuji

V utkání prvního kola se jedenačtyřicetiletá Peschkeová s o deset let mladší Grönefeldovou utkaly s ruským párem Annou Kalinskou a Natalií Vichljancevovou, která v Praze hraje také turnaj ve dvouhře, v němž prošla už do druhého kola skrz náročnou kvalifikaci bez ztráty setu. V deblovém střetnutí se více dařilo česko-německé dvojici, která zvítězila 6:1, 7:5.

Květo, jak jste viděla dnešní utkání?
Bylo to těžké z toho hlediska, že ty holky neznáme. Nevěděly jsme, co od nich očekávat. Obě jsou vysoké a servírovaly dost solidně. V prvním setu jsme je docela převálcovaly, ale ve druhém setu se docela rozehrály. Přišel jim k lavičce trenér něco poradit a možná jim řekl, aby hrály aktivněji a rychleji, což se jim i dařilo. Druhý set byl těžší a vybojovaný.

V závěru jste si několikrát sebraly podání. Až vy jste si ho za stavu 5:5 udržela. Čím to bylo?
V gemech jsme musely jít více přes druhý servis, což nebylo optimální. Některé gemy se hrály na rozhodující bod, které se nám nepodařilo vyhrát. Je důležité uhrát si servis a hrát ho dobře.

Výborně hrála zejména Vichljancevová, která tu hrála už kvalifikaci a průměrně ztrácí dva a půl gemu na zápas ve dvouhře, v prvním kole  hrála suverénně a prohrála jen dva gemy s Golubicovou. Cítila jste také, že je ze soupeřek lepší?
Určitě je rozehraná. Hrála tu už čtyři zápasy dvouhry, což jí samozřejmě pomůže, když pak jde do dalšího utkání. Myslím, že holky viděly, že jsme druhé nasazené, tak neměly co ztratit a docela do toho šly. Některé věci se jim opravdu dařily, hlavně zezadu.

S Annou-Lenou Grönefeldovou hrajete s menší přestávkou od roku 2012. Čím to je, že spolu hrajete tak dlouhou dobu a jste si pořád věrné?
Ve čtyřhře je důležité mít parťačku, s kterou hrajete stále. Víte taktiky, víte, co spoluhráčka zahraje nebo naopak nezahraje a je to lepší, než hrát každý týden s jinou partnerkou.

Anna-Lena hrála kdysi s Martinou Navrátilovou. Srovnává vás?
Ne, zatím mi to neříkala (směje se). Tohle si moc dobře pamatuju. S Ivetou Benešovou jsme proti nim jednou vyhrály, ale to už je docela dávno (směje se).

Fed Cup bych nikdy nevyloučila

S Ivetou Benešovou máte i špatnou vzpomínku z Fed Cupu, kde jste proti Spojeným státům (2009) vedly ve druhém setu 5:2 a měly jste i mečboly, ale nakonec jste s párem Huberová, Matteková prohrály 6:2, 6:7 (2), 1:6. Petr Pála to označil jako takový zlom, který český fedcupový tým nastartoval. Jak na tento zápas s odstupem vzpomínáte vy?
To jste mi nepřipomněl zrovna šťastnou událost. To byla tehdy strašná škoda, protože jsme zápas vedly dost dobře a měly jsme ho rozehraný velice dobře. Pamatuji si, že do té doby, než jsme měly mečbol, jsem byla spokojená se svým výkonem. Pak se nám to trochu vymklo z rukou. Poté se samozřejmě Fed Cup trochu nastartoval a co máme za hráčky je úžasný výběr. Myslím, že co se holkám za ty roky podařilo, je skvělé.

Sledujete ještě český tým?
Určitě, to abych nesledovala. S Petrem Pálou si vyměňujeme esemesky a týmu vždy blahopřeju a jsem ráda, že se jim takhle daří.

Na Floridě před pár týdny český tým nehrál v nejsilnějším složení a tak trochu jim scházel nějaký specialista na čtyřhru, kromě Katky Siniakové. Čtyřhru Češky poměrně hladce prohrály. Nesvrběla vás trochu ruka?
Americký tým znám velmi dobře, mám proti nim pozitivní i negativní bilanci. Je těžké posoudit, koho v téhle konstelaci postavit. Petr Pála nemůže vzít do týmu pátou hráčku a musí se moc dobře rozhodovat, koho do týmu vezme.

Kdyby se stalo něco nenadálého a požádal vás, zda byste ještě českému týmu pomohla, jak byste se k tomu postavila?
Já myslím, že máme tolik deblistek, že už snad ani není nouze o to, abych já hrála (směje se). Myslím, že svoje roky už mám odpracované a měla jsem skvělé zápasy ve Fed Cupu. Přeci jen už nehraji Fed Cup šest let, takže by to byl takový bonbónek, kdybych se v týmu objevila.

Takže to úplně nevylučujete?
Já nikdy nic nevylučuju (směje se).

Hrát budu, dokud tělo dovolí

Nedávno oznámila comeback Kimiko Dateová, které je 46 let a v polovině osmdesátých let proháněla Steffi Grafovou. Co jste na to říkala a jak dlouho chcete hrát vy?
Vím, že Kimiko měla po své první kariéře, kdy skončila velmi brzy, velkou pauzu. Je to obdivuhodné, jestli chce ještě ve 46 hrát dvouhru, tak to klobouk dolů.

A vy?
Vy to ze mě soukáte, že jo (směje se)? Pořád mám radost ze hry, fyzicky jsem na tom dobře, nic mě nebolí a hraji turnaj od turnaje. Snažím se dělat co nejlepší výsledky a dokud to ještě jde a žebříček mi jde pořád nahoru, tak si myslím, že ještě něco odehraju.

Dříve jste byla ve čtyřhře světovou jedničkou. Letos zatím na turnajový titul ale čekáte. Jak moc vás to mrzí? Nebo to berete tak, že jste ráda, že dokážete držet krok s mladými?
Přesně tak. Mám radost, že držím krok s těmi mladými a pořád jsem schopná být v té elitě. Nějaký titul by určitě neškodil, ale čtyřhra je teď přeci jen těžší, protože se o ní začalo zajímat i mnoho singlistek. Hrají lépe než kdysi. Ve čtyřhře je to teď těžší a konkurence lepší.

Přesně před rokem jste se vrátila na kurty a hrál se také tento turnaj v Praze. Vy jste sem nepřijela a hrála jste ve Stuttgartu. Proč jste nezvolila návrat stylově ve své rodné zemi?
Nešlo o to, kde začnu nebo kde budu a nebudu hrát. Neměla jsem žádný žebříček, tak jsem musela volit turnaje velice pozorně. Když se vrátíte po více než roce, máte jen 8 turnajů k výběru. Turnaj byl menší kategorie a musela bych tu hrát opravdu hodně dobře, abych uhrála nějaký bod a postoupila nějak dál.

S Lenkou bych si ráda zahrála

Jak často se vyskytujete v České republice? Žijete na Floridě...
Je pravda, že ne moc často. Ale hrozně ráda sem vždy přijedu, protože tu mám rodinu. Je příjemné být občas v Česku a nechat se trošku pomazlit maminčinými dobrotami.

Váš trenér je Thorsten Peschke. Zdálo se mi v jednu chvíli, že na vás mluvil na kurtu něco česky. Je to možné nebo se mi to zdálo?
Myslím, že se vám to zdálo, i když tedy něco umí (směje se). Docela mu to jde. Naše řeč je těžká. Ve světě ji ale, bohužel, moc nepotřebujete. Všude se mluví anglicky.

Vaše příbuzná Lenka Kunčíková hraje tady na turnaji také a postoupila do čtvrtfinále čtyřhry. Říkala, že jí hodně podporujete. Jak ta podpora probíhá a kdy si spolu zahrajete?
Spolupráce s ní je už od malička, kdy držela od tří let raketu. Bylo by určitě senzační, kdybychom spolu někde stály na kurtu, protože si myslím, že to tady ještě nebylo, aby teta s neteří byly na kurtu a hrály společně na velkém turnaji. Její žebříček se lepší a myslím, že už možná budeme mít možnost se někdy někde dostat a bylo by to skvělé. Ona jde nahoru a já si myslím, že z mé strany možná trochu pomoc a klid by jí pomohl se rozvinout a dostat se někam dál. Já bych jí to moc přála.

Thorsten Peschke zároveň trénuje sedmnáctou hráčku světa Raquel Atawovou. Netrénuje tedy jen vás. Koho trénuje?
Má náš tým, mně s Annou-Lenou, a Raquel, která momentálně nemá úplně stálou partnerku. Takže jsme tři holky, které jsme v podstatě pod jeho křídly.

Cíle už si nedávám

Na Floridě máte tenisovou školu, je to tak?
Máme školu, která ještě není rozjetá, protože tam oba dva nejsme. Ještě se touláme po světě. Musím jednou dát rakety na hřebík a přibít je, abychom mohli tuhle druhou věc někdy rozjet.

Počítáte s tenisovou školou jako se součástí vašeho budoucího života?
Nejsem si ještě úplně jistá, jak to bude vypadat. Tenisu chci zůstat určitě věrná. Někdy se říká tenisová škola nebo akademie, to vypadá moc velké. Myslím, že nebudeme nikdy žádná velká akademie, bude to spíš hodně privátní, v malém okruhu. Všechno se to pozná, zatím je v jednání, co bude.

Kdysi jste mluvila také o tom, že uvažujete o rodině. Jak se k tomu nyní stavíte?
Zatím k tomu nemohu víc říct. Co bude, to bude. Zatím máme nového pejska, to je prozatím naše štěstí.

Jaké máte cíle pro letošní sezonu?
Chci sezonu hlavně ve zdraví ukončit. Pokud budeme mít super výsledky, tak mi to vůbec nebude vadit. Žádné cíle si už nedávám, hlavně aby mě to bavilo. To je nejdůležitější, abychom s parťačkou uhrály co nejvíce.